Do lesa se dostanu málokdy, proto jsem s radostí přivítala, když mě ségra vzala s sebou. V lese to krásně vonělo spadaným listím, báječně jsme se prošly a popovídaly si, ale houbičky jsme nenašly. Teda, ..... houbičky jsme našly, ale byly dobré tak na focení, ale ne na talíř. No mrkněte sami.
Když jsme odjížděly z lesa, sluníčko barvilo vršky stromů do zlatohněda.
Krásně vybarvené nejsou jen listy na stromech, ale také bylinky.
Pro jedlé houbičky si budu muset zajít zase na zahradu nebo k pažez na břehu Cidliny.