Zkouším to znovu

     Milé motalinky - pokušitelky,

už se vám podařilo mě dostrkat k tomu, abych se znovu pokusila o pletení z papíru. Když na vašich blogách vidím, jaké jste šikulky, jakými krásnými a praktickými výrobky z papírových ruliček si zdobíte, krášlíte a zútulňujete bytečky, mnohé jimi obdarováváte své blízké, rozhodla jsem se, že to opět zkusím. Poprvé jsem si pletení vyzkoušela asi před 1,5 rokem, ale po neúspěchu jsem se nějak nemohla odhodlat k dalšímu pletení. Až o víkendu mi to nedalo, nadělala jsem si ruličky a zkusila vyrobit košíček na CD. No, není to žádná sláva, k chlubení to rozhodně není. 

      Nejvíc ze všeho se potýkám se zakončením! Vůůůbec se mi nedaří závěrka.  Konce mi trčí do všech světových stran.  Přivítám jakoukoliv radu, zkušenost či názornou ukázku. Díky.

     

Šoupálek

Dopoledne jsem nasypala ptáčkům zobání do krmítek a pozorovala jejich hemžení. A najednou koukám, kdo že to poskakuje po kmeni nedaleké jabloně. Jakýsi mrňousek hbitě poskakoval spirálovitě vzhůru po kmeni. Ještě že měl bílé bříško, které mě upoutalo. Nikdy jsem takového ptáčka u nás nezaregistrovala. Letěla jsem si pro foťák, abych ho zkusila vyfotit. Byl ale hrozně neposedný a stačila jsem pořídit jediný snímeček a to ještě až na sousedovic třešni, kam přeletěl. Odhadovala jsem, že by se mohlo jednat o šoupálka. Porovnala jsem potom snímeček s obrázkem v atlase a zřejmě je to on.

Jestli se ale jedná o šoupálka krátkoprstého nebo dlouhoprstého, to opravdu netuším. 'Některé jedince obou druhů není možno bezpečně odlišit ani u odchycených jedinců, v místech společného výskytu může mít i hlas smíšený charakter, připouští se možnost ojedinělého křížení', píše se v chytrých knihách. Šoupálek dlouhoprstý se vyskytuje ve vyšších polohách, ale v zimě i v nížinách, takže ani tato indície k určení moc nepomůže. Ale potravu mají oba společnou - hmyz a pavouci, po nichž slídí ve štěrbinách v kůře. Spirálovitě šplhají po kmeni vzhůru. Na ptačí krmítko se stahují jen zřídka a nepravidelně. I v zimě nacházejí pod kůrou dostatek hmyzu a jeho larev.

Přidávám ještě obrázek s popisem.

Dnešní focení

     Kalendář ukazuje datum 17. 1. 2011 a teploměr +3°C. Včera bylo dokonce +6°C. Bylo krásné sluníčkové počasí a já jsem šla fotit stav vody na našich okolních řekách. Jenomže se vloudila chybička a o snímečky jsem přišla. Dnes bylo také sluníčkové počasí, obloha téměř vymetená. Ale do rána byl mrazík -2°C a přes den se místy držela mlha. Takhle vypadal pohled na Chotělice.

 Ještě včera nebylo vidět, kudy vede řečiště Cidliny, dnes už je voda téměř všude zpět v korytě.

Včera se tady voda hnala přes palouček ...

... dnes už jsou vidět břehy, ale na lukách voda ještě zůstává.

Abych nefotila stále jen rozlitou vodu, vyfotila jsem si kapičky na šípkové větvičce,

přes plot kousek zahrádky u chalupářů a

a malý doubek na řekou.

Tříkrálová sbírka

    Před týdnem byl svátek Tří králů a v naší obci proběhla tříkrálová sbírka, jako jedna z aktivit kulturní komise. Tři králové nechodili jen ve Smidarech, ale ještě v dalších dvou sousedních obcích, které spadají pod Obecní úřad Smidary. Já jsem byla pověřená osoba pro sbírku v Červeněvsi. Od předsedkyně kulturní komise, která zařídila vše potřebné u charitativní organizace v Hradci Králové, jsem dostala pokyny, průkaz, drobné dárečky, které jsme rozdávali jako poděkování za peněžitý příspěvek do kasičky. 

     Na sjednaném místě už na mě čekal Kašpar, Melichar a Baltazar, moc šikovní klučíci. Vyrazili jsme něco po 16té hodině a všude, kde měli na vratech zvonek, tam jsme zazvonili a poprosili o příspěvek. Neodmítl nás vůůůbec nikdo. Kluci zazpívali koledu, označili dům symboly (od charity dostali i posvěcenou křídu), já každému poděkovala a předala dárečky. Bylo to moc příjemné.

     Na konci naší cesty po vsi začalo pršet a cesta se změnila v kluziště. Zpět jsme dorazili jen s vypětím sil, ale k pádu, nedej bože k úrazu naštěstí nedošlo.

     Kluci byli doma, ale mě čekala ještě cesta autem. Měla jsem ho celé pokryté ledem, takže jsem usilovně ohřívala, aby roztál alespoň na předním skle a já mohla doklouzat domů.

    Pokladničky s vybraným obnosem byly uschované v obecním sejfu do doby, než dorazil koordinátor sbírky, vše přepočítal a přebral. Dle informací paní předsedkyně komise jsme celkem vybrali něco málo přes 8 tisíc korun. V Červeněvsi se vybralo asi 2. 200 korun.

    

     Ukázka dárečků, které jsme rozdávali. Ještě tu chybí letáček, ze kterého se všichni dozvěděli, komu svým příspěvkem pomohli. 

     

A tady jsou Tři králové na konci naší cesty. Baltazar drží pokladničku, Melichar košíček na dárečky, který už je prázdný.

     K tříkrálové sbírce jsme se letos přidali poprvé a určitě ne naposledy. 

Snímečky s datem 12. ledna

     Konečně se udělalo trochu hezky. Sice je všude bláto, mokro, místy i kluzko, ale mlha je pryč, dokonce se začíná klubat i sluníčko. Konečně můžu vyrazit na vycházku a udělat nějaké snímečky. Pobírám nezbytné propriety - vodítko, mobil, foťák, ... Ještě že mám u bundy tak prostorné kapsy. A můžeme vyrazit. Ale kudy a kam? Po lukách to nepřipadá v úvahu, všude je voda, rozbředlý sníh a led, místy bláto. Městem se mi také nechce. Nemůžu ani na chvilku pustit Filipa z vodítka a on se chce také proběhnout. .......... Půjdeme naší "zimní" trasu Smidary - Chotělice a zpět.

     Na téhle trase už mám ale vyfoceno kdeco. ....... Tak udělám další snímečky, budou přesně o rok straší a v PF vytvořím mé oblíbené srovnávací snímečky.

    Vloni 12. 1. bylo zataženo, lehce mlhavo a mráz pěkně štípal. Všude bylo plno čerstvého sněhu a stromy pokryla jinovatka. A letos? Na teploměru +4°C, sníh téměř žádný, po jinovatce ani slechu ani vidu a tráva se zelená jako na jaře.

Na Cidlině není žádný led, kolem téměř žádný sníh. Jen koryto řeky je plné až po okraj.

Však také splav hučí a voda se žene kudy to jde.

     Podle předpovědi nás v nejbližších dnech čekají intenzivní srážky a rychlejší tání. Docela se toho děsím, když vidím, kolik vody se splavem žene a jak je koryto plné!

Plesová sezóna 2011

     Tento víkend nám začala plesová sezóna. Jak jsem se už zmínila, část našich přátel jsou muzikanti, takže náš první letošní ples nebyl rozhodně poslední v tomto roce.

     Na náš první letošní ples jsme vyrazili do Lhoty pod Libčany nedaleko Hradce Králové. Ples pořádali sportovci. Zábava se velice vydařila,

 parket byl od začátku až do konce zcela zaplněný, jak je snad vidět ze snímečků.

     V tombole byly pěkné a hodnotné ceny. Hlavní cenou bylo živé sele, další v pořadí byl vyhlídkový let. ....... Přiznám se, že touto cenou by mě pořadatelé spíš potrestali.   ........... Mezi dalšími cenami byl poukaz na palivové dřevo, poukaz 5 m³ písku včetně dopravy do místa určení, hokejka podepsaná Martinem Ručinským (tu vyhrál jeden z našich kamarádů a měl z ní obrovskou radost), přímočará pila a mnoho dalších.

     A na posledním snímečku je kapela Lyra Club v celé své parádě. Za klávesami stojí kapelník Jarda. Jsou to nejen skvělí muzikanti, ale i baviči, kteří dokáží dostat lidi v sále do bááječné nálady. A hlavně to jsou naši úúúúžasní kamarádi, které máme moc rádi.

     První letošní ples s velice vydařil, nálada i zábava byla skvělá, do postele jsem lezla po páté hodině ranní.

Taky jste ho viděli?

Ne, nemyslím zjevení nebo jiný nevídaný úkaz, ale strakapouda. .......... Teď jste si určitě všichni pomysleli cosi o ztrátě mého zdravého rozumu. Jinak bych přece věděla, že se ve vašich článečcích i na snímečcích často objevuje strakapoud jako stálý host na krmítku nebo v zahradě. Ale já nemám na mysli strakapouda velkého, ale strakapouda malého.

Strakapoud malý je náš nejmenší datlovitý pták. Je jen o málo větší než vrabec. Sameček má červené, samička hnědavě bílé temeno. Samec i samička mají hřbet i křídla příčně hustě černobíle pruhované a na rozdíl od ostatních druhů jim chybí jakékoliv červené zbarvení pod ocasem.

Stráček, jak je kvůli své velikosti a strakatému zbarvení často nazýván, je obyvatelem rozsáhlých starých sadů a parků, alejí, listnatých či smíšených lesů v nížinách až pahorkatinách. V mimohnízdním období ho můžeme často zastihnout, jak se potuluje v blízkosti lidských sídel v parcích a zahradách. Ale není nijak hojný.

Strakapoud malý hnízdí výhradně ve stromové dutině, kterou budují buď oba ptáci nebo převážně či výhradně samička. Každý rok tesají dutinu novou, bylo zaznamenáno jen málo případů opakovaného hnízdění v jedné dutině. Pro tyto účely si nejčastěji vybírají ztrouchnivělé či narušené kmeny nebo větve listnatých stromů, aby byli vůbec schopni svými jemnými zobáčky do dřeva tesat. Příprava hnízdní dutiny jim trvá 12-16 dní a poté do ní samička snese 5-6 vajec. Vajíčka zahřívají střídavě oba rodiče, v noci hlavně sameček. Mláďata můžeme slyšet, jak hlasitě žadoní o potravu, a někdy se již z dutiny ozývají jejich pokusy o bubnování.

Potravu si vyhledává většinou v korunách stromů na slabých větvích, na svrchu kůry a v dutých větvích, které velcí datli přehlížejí. Z listů sbírá především mšice a z větviček puklice, značnou část jeho potravy tvoří mravenci. Živí se i brouky, jejich larvami, housenkami, korovnicemi a dalším podobným hmyzem a v zimě semeny.

Ačkoliv je malým datlem, vyžaduje velký revír.

Omlouvám se za kvalitu snímečků. Fotila jsem kamerou, abych mohla použít větší zoom, protože strakapoudek se usadil na vzdáleném stromě. Bohužel ale hned frnknul.

Zatmění slunce

     Také jste dnes pozorovali na obloze ten nepříliš častý úkaz - zatmění slunce? Určitě ano. Já jsem vyfotila pár snímečků. Trošičku jsem si zaexperimentovala a myslím, že vznikly zajímavé fotečky.

     Tento snímeček jsem fotila režimem Západ slunce

 Hned vzápětí jsem použila režimem EXR (režim, který sám rozpozná, jaký režim nastavit, zda makro, portrét, krajinu, ...)

Poslední snímeček je focený režimem EXR, ale přes tmavé sklo.

Odvetný zápas

     Včerejší hokejové klání mělo takový úspěch, že se dnes uskutečnila na Šefaráku odvetka. Pravda, hráčů výrazně ubylo,

ale bojovnost zůstala

a padaly i zasloužené góly.

Padaly ale nejen góly, ale i těla

a bylo třeba poskytnout první pomoc

Resuscitace se zdařila.

V rybárně se opět vařil čajík, groček, svřáček,

který ocenily hlavně přihlížející, bruslící, zachraňující a fandící dámy.

     A na příští sobotu je naplánováno další klání. Mělo by dorazit mužstvo z Ostroměře, pokud starosta pozvání přijme a sestaví mužstvo. Tak doufejme, že nepřijde výrazná obleva, která by znemožnila bruslení na Šefaráku a zápas se uskuteční.

Novoroční mač na Šefaráku

     Po obědě u nás zazvonil telefon. Byl to hovor pro manžela. Členové klubu rybářů se svolávali na novoroční hokejový srandamač. Manžel naložil na vozík za auto naše branky a vyrazil. Já jsem dokoukala film pro pamětníky a jelikož jsem manžela neviděla 20 let stát na bruslích a předtím myslím taky ne, nedalo mi to, vzala jsem foťák, Filďase a vyrazili jsme směr Šefarák. Pořídila jsem jen pár snímečků a několik videosekvencí (ty jsou umístěny v albu ZDE), celkem slušně jsem se pobavila, ale brzy jsem musela odejít. Filďas by mi tam asi zmrzl.

Myslím, že snímečky není třeba komentovat. Je na nich vidět, s jakou vervou a zaujetím se hrálo. A věk že také nehrál roli. Nejmladšímu hráči bylo asi 12 nejstaršímu přes 50. 

Na hrázi se sešlo i několik diváků. Někteří sledovali mač z přilehlého stánku s občerstvením. Občerstvení tu funguje jen pokud se na rybníku koná nějaká akce.

Nechyběl dozor paní starostky s dcerou Míšou, které tu fungovaly i jako záchranářky (paní starostka byla patřičně vybavena vyhrnovákem a odklízela nejen sníh, ale i raněné a mrtvé) a Míša vše fotila.

     Myslím, že chlapi si odpoledne báááječně užili. Jen se děsím toho, jak bude zítra můj muž zmožený a zmordovaný. Na Silvestra křepčil do čtyř do rána, dnes brusle ........... A už mu dávno není ani třicet ani čtyřicet, ale padesátka se kvapem blíží.