Dušičková dekorace (homemade)

Každý rok si dělám dušičkovou dekoraci sama (Eliška je mi zdatným pomocníkem). Všude kolem dokola je spousta přírodního materiálu, tak proč utrácet hromadu peněz za dekoraci v obchodu.

Letos jsem dělala jen dva věnečky. Jeden malý, zdobený pouze dřevěnými růžičkami, červenými "korálky" kaliny a nevěstiným závojem.

Druhý je o trochu větší.

S úspěchem se setkala dekorace na polystyrénových táccích. Návod najdete ZDE.

A ze zbytků chvojí jsem ještě napíchala mísu.

Mám hotovo, tak jsem si uvařila kafíčko, pustila si v telce pohádku a užívám si volníčko.

Pokud vyrážíte autem na hřbitovy a na dušičkové návštěvy, bud'te opatrní!

Přeji vám pěkný a pohodový prodloužený víkend.

Podzimní mix

Počasí posledních dní je u nás jako na houpačce. Hned svítí sluníčko, hned se přiženou mraky a spustí se liják. Dopoledne jsem si vždycky v práci malovala, jak přijedu domů, něco zblajznu, popadnu fot'ák a s Filipem vyrazíme do podzimní přírody. Ale příroda to nakonec zaonačila úplně jinak. Přijela jsem domů, něco zblajzla a ....... začalo pršet! Něco málo snímečků jsem ale přece jen pořídila.

Stále trenuji a piluji znalosti z fotokurzu. Chmel s rozostřeným pozadím.

Tuto zajímavě vybarvenou tykvičku jsem si musela zvěčnit.

Na řece se objevila nová kachnička.

A takhle včera barvilo zapadající sluníčko stromy na zahradě. Dešt'ové mraky ale hrozily!

Nakonec jsem si nechala tohoto krasavce. Jmenuje se sírovec žlutooranžový nebo také chorošovec sírový a na spadlé vrbě svítil do dálky. Mladé plodnice jsou prý jedlé. Občas lituji, že v blízkosti není žádná mykologická poradna. Jen tak podle obrázku si nějak netroufám houbičky zkoušet.

Počasí zatím vypadá slibně, mezi mraky vykukuje sluníčko, tak snad konečně vyrazíme odpoledne s Filipem na podzimní vycházku beze strachu, že cestou promokneme na kost.

Přeji vám krásný a pohodový víkend.

Vydlabaná dýně

Jak už jsem se zmínila, letos se nám docela urodily dýně. Jednu větší (vážila 13 kg) manžel zkusil vyřezat.

Zabýval se tím asi 3 dny. A výsledek? No, já nevím. Jsem z něho trochu rozpačitá. Netuším, proč dal dovnitř alobal. Netuším, proč uvnitř nesvítí svíčka, ale bílé světlo ze žárovičky. Poznali jste, že se uvnitř svítí?

Takhle "svítí".

No, snad to ještě vylepší!

Ale vydlabanou hmotu jsme rozhodně nevyhodili. Uvařila jsem naši oblíbenou dýnovou polévku se zázvorem podle Vlastíka Harapese.

Jenže dýnové hmoty ještě stále zbylo přes půl kbelíku. Něco jsem dala do mrazáku a zbytek jsem krátce povařila a horké nalila do sklenic.

A co vy? Také už máte vyřezanou dýni? A jak jste využili vydlabanou hmotu?

Přestože počasí je pošmourné, ryze podzimní,

přeji vám prima dníky.

Staré vířivé pračky

Je to asi neobvyklé vystavit na blogu nabídku, ale je to poslední možnost, jak nabídnout něco, co jinak skončí ve sběrném dvoře.

Nabízím dvě vířivé pračky.

1. Vířivá pračka se ždímačkou zn. JETAS.

2. Plastová vířivá pračka zn. FEJA sovětské výroby

Více info a snímečků najdete ZDE a ZDE.

Pokud by jste měil někdo zájem nebo věděli o někom, pište na můj e-mail nebo do komentářů. Děkuji.

Přeji vám pohodový zbytek neděličky a příjemný vstup do nového týdne.

Podzimní

Počasí posledních dní je jako na houpačce. Hned je sluníčkově, hned se přežene deštík a je docela chladno. Na vycházky s Filipem se tedy nevypravujeme nijak daleko. I kousek za zahradou se dají pořídit slušné podzimní snímečky.

Tyhle houbičky jsou myslím jedlé, ale zkoušet je raději nebudu.

Pomalu se vybarvuje listí

Zašla jsem si na kukuřičné pole pro šustí.

Taky jsem trochu trénovala, abych nezapomněla, co jsme se učili ve fotokurzu.

Foceno po dešti

Přeji vám krásné a pohodové pdzimní dníky.

Tříjezerní slať

Ledovcová jezera (Černé, Čertovo, Prášilské, Laka, Plešné, ...) a slatě (rašeliniště), to jsou podle mě dva symboly Šumavy. K jednomu z jezer jsme se už společně podívali, nyní se podíváme ke slati. Konkrétně k Tříjezerní slati (1066 m. n. m.).

Ke slati jsme se vydali z Rokyty po žluté TZ (cca 4,5 km). Tříjezerní slať leží v I. zóně Národního parku Šumava, pod jihovýchodním svahem Oblíku. Rozprostírá se v chladné a vlhké oblasti se 160 mrazovými dny v roce. Název dostala podle tří jezírek uprostřed vrchoviště. Prochází tady 200 m dlouhá naučná stezka po povalém chodníčku.

U tohoto jezírka jsme se zdrželi nejdéle. Pozorovali jsme znakoplavky, které se mi ale nepodařilo vyfotit. Na tabuli se píše, že voda je kyselá. Bylo třeba to náležitě prozkoumat.

Přeji vám krásnou a pohodovou neděličku.

Hrad Kašperk

Venku je pošmourno, sychravo, zima (dnes u nás nevystoupala teplota nad 5 stupnů a na horách už napadl první sníh) - pravé podzimní počasí. Uvařte si tedy něco dobrého pro zahřátí, třeba pečený čajík, a pojdte se se mnou vypravit na virtuální výlet na hrad Kašperk. Z parkoviště pod hradem je to k němu jen 1,5 km pohodlnou, nenáročnou cestou.

Hrad Kašperk je dominantou celého kraje střední Šumavy. Skalní vrchol, na kterém byl před 650 lety vystavěn, býval (nebo vlivem stavby hradu se stal?) holý. Nechal jej postavit Karel IV. (nikdy zde však nepobýval) k ochraně zlatodolů, aby hlídal obchod na solné stezce, tzv. Zlaté cestě a v neposlední řadě střežil zemskou hranici ležící v blízkém šumavském Pomezním hvozdu. Kašperk je nejvýše položený královský hrad v Čechách (920 m. n. m.)

Prohlídka hradu má dva okruhy. První expozice je zaměřena na hospodářský život na hradě, dále si prohlédneme zříceniny hradního paláce s erby a východní pětipatrovou věž. Druhý okruh zahrnuje prohlídku hradního parkánu, přízemí východní věže a hradního paláce. Součástí tohoto okruhu je i západní věž, kde se přímo před našimi zraky kolem nás postaví, vybaví nábytkem a nakonec zanikne středověká komnata. Prohlídku završíme vyhlídkou z 5. patra západní věže. Z věží je krásný výhled do širokého okolí.

Středověcí dělnící - kameníci při stavbě hradu

Středověká koupelna

V některých částech hradu se nesmělo fotit. Virtuální ukázku, jak mohla vypadat středověká ložnice na hradě jsem vyfotila na informačním panelu.

Z prohlídky hradu jsme byli nadšeni. Virtuální projekce ji velmi nezvykle, příjemně a zajímavě oživila.

A ZDE moooc pěkné povídání pana Kincla.

Přeji vám příjemný zbytek pracovního týdne.

Podzimní všehochuť

Tak co, už jste si odpočali po túrce k Prášilskému jezeru? Ještě ne? Tak si uvařte kafíčko, dejte nožky nahoru a jukněte, jaký snímečkový mišmaš jsem pro vás připravila.

Na tomhle muškátu jsem si trénovala rozostřené pozadí.

Včera jsem fotila "koleje" na nebi a zároven trénovala focení v protisvětle. Než jsem naštelovala foták, "koleje" se rozplynuly.

Kvítek hořce

Od sousedky jsem dostala mochyni.

Kromě dýní jsme letos zkusili vypěstovat vodní melouny. Jeden už jsme sklidili a snědli. Byl moc dobrý!

Další dva ještě zrají.

Fotila jsem nařádkované mráčky

Babočka sítkovaná na rozchodníku. Má krásnou kresbu na spodní straně křídel.

Přeji vám krásný a pohodový zbytek prvního říjnového víkendu.