V sobotu jsme se konečně vypravily na zimní výlet. Takový výlet jsme plánovaly už nejméně tři roky, ale zimy - nezimy a další okolnosti stály proti nám. Letos se konečně zadařilo. Volba padla na Harrachov a Mumlavský vodopád. Opět jsme vyrazily v holčičím složení.
Předpověď počasí slibovala sluníčkové počasí. U nás ale bylo zataženo nízkou oblačností. Doufala jsem, že až vyjedeme trochu výš, sluníčko se ukáže. Ale když už jsme byly za Novou Pakou a sluníčko stále nikde, znejistěla jsem. Poprosila jsem Elišku, aby nakoukla na net, na harrachovské webové kamery. Trochu mě uklidnilo, že kamery ukazovaly slunečno. Cesta ubíhala, všude plno sněhu, ze střech podkrkonošských chalup visely dlouhatánské rampouchy, na skalách podél silnice jsme obdivovaly malé ledopády, ale sluníčko stále nikde. Přesto jsem čišela optimismem - 'Vyjedeme z lesa a ukáže se sluníčko, uvidíte!' Věřte - nevěřte, vyjely jsme z lesa a před námi se otevřel pohled na Harrachov zalitý sluníčkem. Náááádhera!! Srdéčko mi poskočilo radostí a duše se zalila blahem.
A teď něco málo informací o Harrachově.
Původní ves Dörfl byla založena v 17. stol. a poč. 18. stol. přejmenovaná po majitelích na Harrachov.
Dříve než se stal Harrachov nejznámějším turistickým a sportovním střediskem západních Krkonoš, proslul daleko za hranicemi Čech svým sklářstvím. Vznikla tu tradice prvotřídně ručně vyráběného foukaného, broušeného, ale i rytého a malovaného či jinak zdobeného skla.
Když jsme tu byly před pár lety v létě, vynechaly jsme prohlídku skláren. Tu jsme si tentokrát dopřály.
Sklárna Novosad a syn Harrachov je nestarší fungující sklárna v Čechách a pravděpodobně i na světě. Dochovala se zde tradiční ruční výroba sklářskými píšťalami a foukaní do dřevěných forem, tedy techniky, které nebyly dodnes překonány.
Současnou produkci sklárny tvoří především luxusní nápojové soubory, dekorativní a užitkové sklo a křišťálové lustry. Sklárna je schopna vyrobit sklo více jak třiceti barev a její měsíční produkce je přibližně 40 tisíc sklenic.
Součástí exkurze je i unikátní 100 let stará historická brusírna skla, poháněná transmisemi a vodní turbínou. Vše je v téměř původní podobě a plně funkční.
Navštívily jsme také muzeum skla. V muzeu jsou vystaveny skutečné skvosty sklářského umění.
Ve ski muzeu, které se nachází ve 2. podlaží sklářského muzea, jsou k vidění vítězné poháry i medaile úspěšných harrachovských lyžařů. Prohlédnout si můžeme rovněž výstroj lyžařů od historie po současnost.
Součástí areálu je také malý pivovar. Minipivovar s restaurací byl postaven v roce 2002 a sousedí s hlavní hutní halou sklárny. Z restaurace je tak možné sledovat prosklenou stěnou ruční výrobu skla,
Zašly jsme i do obchodu a neodešly jsme s prázdnou. Těmto miskám a snídaňovému setu se prostě nedalo odolat.
Vedle sklárny je novogotická kaple sv. Alžběty se skleněným zvonkem. Ve zdejší sklárně jej odlil r. 1916 Julius Klinger. Zvonek je 50 cm vysoký a váží 10 kg. Nad svým portálem nese znak rodu Harrachů - tři paví pera. Uvnitř kaple je umístěn oltář z benátských zrcadel.
A další snímečky z Harrachova.
Eli si postěžovala, že jsme chodily po cestách upravených rolbou, ale ani jednu jsme nezahlédly. Měla štěstí, přání se jí vyplnilo. V podvečer, když jsme se vracely od vodopádu, zahlédly jsme, jak pod skokanskými můstky upravovaly tři rolby sjezdovku. Snímeček je nekvalitní, protože jsem musela hodně zoomovat a ještě ořezávat.
Do obchůdku s dárkovými předměty jsme vlezly je proto, abych si vyfotila Krakonoše.
Ale oplatkám se odolat nedalo!
K Mumlavskému vodopádu se vypravíme příště.
Přeji vám sluníčkovou neděličku a úspěšný start do nového týdne.
