pondělí 28. března 2011

Mlýn v Chotělicích

Před časem jsem slíbila Marušce - Fukčárince, že až budu mít opět cestu do Chotělic a kolem mlýna, že ho obejdu a vyfotím. Snímečky mi tu už nějaký čas leží, ale sháněla jsem nějaké bližší informace. Bohužel, jsem nic nedohledala. Jediné, co se mi o mlýnu podařilo zjistit je, že objekt je zděný a že se jedná o secesní architektonickou památku, která je v rukou soukromé osoby.
A tady je tedy několik snímečků.
Podle mého názoru je docela škoda, že majitel (pokud vím, je jím úspěšný lékař) nevěnuje domu víc péče.

pátek 25. března 2011

Ovocné knedlíky

Jak už jsem se někde zmínila, předloni jsme vyhráli na plese v tombole domácí pekárnu. Do té doby jsem snad ani nevěděla, že něco takového na trhu je. Velmi rychle jsem si na ni zvykla a tohoto domácího pomocníka často využívám, především na přípravu kynutého těsta. Z pekárny je těstíčko krásně propracované a nadýchané.

Těsto na ovocné knedlíky dělám takto:
200 ml mléka
1 vejce
450 ml hrubé mouky
špetka soli
větší 1/4 kostky droždí

Suroviny dám do pekárničky v uvedeném pořadí, nastavím program Těsto a za 1,5 hodiny na mě pekárnička pípne, že je hotovo. Těsto vyklopím, rozdělím na dílky a plním ovocem nebo povidly. Hotové knedlíky nechám ještě chvíli na vále kynou, mezi tím uvedu do varu vodu, ve které je uvařím. Po vyjmutí z vody je natrhnu, aby vyšla pára. Pak už je rozdělím na talíře a sypu cukrem, Grankem (někdy strouhanou čkoládou) a polévám rozpuštěným (někdy i trochu přeškvařeným) máslem.



PŘEJI VÁM DOBROU CHUŤ!

středa 23. března 2011

Na Malém náměstí

Chtěla bych vás pozvat do Hradce Králové ještě dotřetice. Tentokrát na Malé náměstí, které přiléhá k Velkému náměstí. Opět si dovolím zalistovat v knížkách pana dr. Maliny Královéhradecké obrázky a vložit ukázku, co o Malém náměstí píše on.

Na Malém náměstí
"Kolem dlouhého náměstí, jež dělí se na náměstí Velké a Malé, seskupeno jest na prostoře 1/6 kilomertů čtverečných 272 domů, mezi nimi vede jedenáct ulic a tři malá náměstí. Obyvatelů čítá Hradec Králové 7816 osob", uvádí Ludvík Domečka ve svém průvodci po městě z roku 1894.
Obě náměstí tvoří i dnes historické centrum města. Malé náměstí sloužilo jako koňský trh. Však se také tak původně jmenovalo. V usnesení rady města z roku 1568 čteme, aby Koňský trh byl vydlážděn, a to na náklady majitelů jednotlivých domů. Obec dodá zdarma kámen na vydláždění. Soustavné osídlování náměstí už ve XIII. století potvrdily archeologické výzkumy Víta Vokolka a Miroslava Richtra, které zjistily i objekty patrně řemeslného charakteru.
Uprostřed Malého náměstí stojí kašna se sochou Jana Nepomuckého z počátku XVIII. století.
Kašna byla rekonstruována a odhalena 18. prosince 2001. Originál sochy je uložený v hradeckém muzeu. Jižní stranu náměstí vroubí podloubí zvané Malá podsíň s pozdně gotickými klenbami z počátku XVI. století. V domě č. 4 se narodil básník Rudolf Medek a v domě č. 5 dramatik Josef Štolba. Pamětní deska na domě byla odhalena roku 1935. V č. 2 se narodil herec Josef Bek.
V Malé podsíni je i první městský hotel z přelomu XIX. a XX. století Černý kůň. Tady se scházela tehdejší honorace města se starostou Františkem Ulrichem. V šedesátých letech XX. století byl Černý kůň upraven a v lednu 1971 otevřena restaurace s formankou Ďábelkou. Architektem vnitřní úpravy byl Vladimír Chvojan.
Vlevo od restaurace v domě č. 9 byla Tybelliovská tiskárna, kterou roku 1808 převzal Jan Hostivít Pospíšil. Na Malou podsíň navazovaly takzvané "masné krámy". O nich píše ve svých Pamětech Alois Jirásek.
Východní části náměstí vévodí dům s věží a hodinami z let 1863 a 1864.
V přízemí bývala původně městská sladovna a od roku 1868 byl dům sídlem městské rady a městských úřadů. Roku 1878 tady zřídili dokonce obecní zastavárnu. Výtěžek ze zastavárny náležel místnímu ústavu chudých.
V domě čp. 126 nazývaném "U Zlatého orla" stávalo první královéhardecké divadlo z roku 1769. Roh Kavčího plácku a Malého náměstí tvořila továrna na hudební nástroje firmy V. F. Červený a synové. Vznikla z malé dílny, kterou tady Červený zavedl roku 1842. Ve třech historických domech severní strany Malého náměstí byl nedávno otevřen hotel "U královny Elišky".
Na domě jsou i dvě pamětní desky. Jedna patří spisovateli Karlu Čapkovi, jenž zde v letech 1901 až 1905 žil. Druhá připomíná astronoma Bohuslava Maška.
Na západní straně Malého náměstí bývala v č. 128 budova pošty. Na domě č. 129 je umístěna deska, připomínající, že zde žil Václav Kliment Klicpera.
Když se vrátil do Hradce Králové roku 1792 z Hořiněvsi krajský úřad, našel zde své sídlo. Na Malé náměstí se vcházelo Slezskou branou. Byla zbořena roku 1873 a zbytky jsou zachovány na domě č. 2 v Mýtské ulici.

pondělí 21. března 2011

Už je to tady

Tolik jsme se těšili a už je to tady. Co? No přece první jarní den. I když to poránu tak nevypadalo, u nás byl pořádný šedivák, přes den bylo nádherně sluníčkové počasí. Vycházce se prostě nedalo odolat. S Filipem jsem si vyšli jen po lukách. Chvílemi jsem nevěděla, kam koukat dřív. Jestli nad hlavu a pozorovat ptáky, kteří čile švitořili ve větvích vysokých topolů nebo na zem, jestli nezahlédnu kvíteček.
Ve větvích topolů posedávala hejna drozdů, zřejmě droz zpěvný.

Mezi nimi poletovali také špačci, ale ty se mi vyfotit nepodařilo. Na olši vyzpěvoval strnad a ten se docela vyvedl.

Pod nohama mi šustilo listí a stará tráva, ale po dešti travička docela vyskočila.

Objevují se kvítečka orsejí,

sedmikrásky

a toto je asi křivatec žlutý.

Na zahrádce krásně kvetou krokusy

a plicník.

Také jste si užili krásný sluníčkový první jarní den?

sobota 19. března 2011

Metynka

Včera mamka přinesla od sousedky recept na nekynutou metynku. Hned jsme ji vyzkoušely. Je to moc dobrá rychlovka.

Tady je recept:
18 lžic polohrubé mouky
10 lžic cukru krupice (stačí i 6)
1 prášek do pečiva
10 lžic mléka
6 lžic oleje
2 vejce
ovoce, drobenka
Vejce a cukr utřeme do pěny, přidáme olej, mléko a vmícháme mouku s práškem do pečiva. Těsto rozetřeme na vymaštěný a moukou vysypaný plech, poklademe ovocem, posypeme drobenkou a upečeme. Po vychladnutí sypeme moučkovým cukrem.






DOBROU CHUŤ!

středa 16. března 2011

Nejkrásnější barokní stavba

V Hradci Králové na Velkém a Malém náměstí jsem nepořídila jen snímeček morového sloupu, ale i dalších objektů. A protože mám stále doma knížky pana dr. Maliny, dovolím si vybrat další, snad zajímavou kapitolku.

Nejkrásnější barokní stavba
Najdete ji na Velkém náměstí. Od zástavby domů oddělená uličkou na Kropáčce. Na konci uličky stála kdysi vodní věž zvaná Kropáčka. V roce 1910 bylo na jejím místě otevřeno schodiště s obloukovým průhledem a třemi kovovými svítilnami. Proto přezdívka schodiště "U tří tupláků". Jinak je pojmenováno po navrhovateli Gočárovo schodiště a spojuje náměstí s Komenského třídou. Tady u uličky Na Kropáčce stojí nejkrásněší stavba barokní, kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Kostel vystavěli jezuité v letech 1654 - 1666 z odkazu Kašpara svobodného pána z Grammů. Roku 1653 byly zbořeny čtyři domy a na jeich místě začal stavět stavitel Karel Lurago. Stavbu dokončil za tři roky a za práci dostal 9000 rýnských.
Kosel vyloupili kozáci a roku 1762 vyhořel. Byl do roku 1766 opraven. Stavba je omítaná, trojlodní. Dvě věže s cibulovitými báněmi jsou v západním průčelí. V přízemí a v prvním patře v půlkruhovitých výklencích stojí sochy čtyř jezuitských svatých: Františka Xavera, Ignáce, Aloise a Stanislava. Portál ve středu fasády je na jónských sloupech. Dveře jsou pobité plechem a v polích jsou upevněné pěkné růžice. Nad hlavní římsou je štít s vroubenou atikou. Věže vyčnívají o patro a mají na třech stranách po dvojítém okně. Cibulovité báně věží přecházejí z čtyřbokého půdorysu v osmistěn s lucernami.
Vnitřek kostela působí vkusnou a bohatou architekturou. Hlavní oltář s velkým obrazem na plátně od Josefa Kramolína a Kristiana Noldingra, zaujímá celou jižní stranu kněžiště.
Oltář sv. Ignáce zdobí obraz Petra Brandla. Další jeho obraz je v severní kapli. V kapli sv. Anny na evangelické straně byla na klenbu vymalována nástropní freska. Zobrazuje Hradec Králové od jihu kolem roku 1765. V hrobce pod střední lodí je pohřben zakladatel kostela Kašpar z Grammů s dcerou. Jeho pdobizna visí v severní sakristii.
Ke kostelu na straně z ulice Ke Kropáčce přiléhá barokní kaple sv. Josefa založená roku 1655.
Slavnosti, které konali jezuité v kostele byly velkolepé. Zaznamenal je dějepisec J. J. Solař a některé stojí za připomenutí. Tak v neděli 23. srpna 1716 byla v kostele zvláštní slavnost ke cti kněze tovaryšstva Ježíšova Jana Františka Regise. Skoro celé město se shromáždilo před kostelem. U dveří stál obraz oslavence a kostel byl proměněn v květinovou zahradu. Na lešeních dvnáct lidí oblečených za ctnosti, kteými za života skvěl se kněz Jan.
V sobotu 16. srpna 1727 se před kostelem troubilo a bubnovalo. V kostele se představovaly ctnosti oslavenců Aloise a Stanislava. Vše potaženo červeným damaškem a zasypáno kvítím. Před kostelem vítězná brána s nápisy a podobiznami. Za hlaholů zvonů a střelby přivedl průvod sám biskup, večer hrála hudba. Slavnost trvala osm dní.
Při poslední slavnosti vyhlášení Františka Regise svatým se rozdávalo 800 výtisků jeho životopisu.
Oslavy a oslavování má tradici a jsou v Čechách vždy velkolepé.

pondělí 14. března 2011

Pro potěšení

Přestože jaro už klepe na dveře, venku je zatím takové "pusté" období. Ale jen na první pohled. Kdo se dobře dívá, malou potěchu oka i dušičky objeví.

Na zahrádce kvetou talovínky, sněženky, krokusy.

Asi před 14ti dny jsem si natrhala pár kočiček a březových větviček. Březové větvičky v teple obrostly zelenými lístečky a usadili se na nich háčkovaní motýlci. A v sobotu jsem si z plesíku přivezla primulku s obrovskými květy.


A na dnešní vycházce jsem na hrázi v houští objevila krokusy a u Šefaráku už kvete podběl.

Tak vyběhněte ven a pořádně se rozhlédněte, určitě už jaro takhle volá i u vás a potěšte své očko i dušičku. A nezapomeňte se přit tom zaposlouchat do cvrdlikání ptáčků v korunách stromů. Když se do těch větví dobře podíváte, určitě nějakého pípálka v nich objevíte.

neděle 13. března 2011

Jako cikáni

V pátek jsem měla trochu rozlítáno, tak jsme se s Filipem vydali jen na krátkou vycházku na blízkou louku. Protože jsem si chtěla nabrat trochu hlíny z krtinců, kromě obvyklých propriet (foťák, vodítko, ...) jsem přibrala ještě lopatku, kbelíky a vše naložila na káru. Mamka mě varovala, že se mi s károu po louce pojede špatně, že ji budu těžko tlačit, ...., ale já na ní nedala. Bohužel se záhy ukázalo, že měla pravdu. Přes drny a výmoly jsem stěží vlekla téměř prázdou káru, ale když už jsem se vypravila, nevzdala jsem to. Nabrala jsem do kbelíků hlínu, káru jsem v polovině louky odstavila a ještě kus šla jen tak. Ale říkala jsem si, že když už mám s sebou tu káru, sesbírám trochu klacků na topení. Klestího a klacků se pod topoly a na břehu řeky válí habaděj.

Tak jsem sbírala větve a klacky a nosila je do kárky. Filip celý zvědavý, co to pořád snáším, vyskočil do káry, aby to okoukl z blízka. Ale z kbelíku asi ucítil pach nějaké myšky a jal se v něm usilovně hrabat, až hlína létala všude okolo!

Když jsem ho odehnala, ještě chvíli pózoval na okraji kárky, abych si snad nemyslela, že se nechá jen tak vyhnat.
Domů jsme se vraceli solidně naloženi. Hotoví cikáni. Ještě že jsem s tím nákladem nemusela jet přes obec. A jestli jsem měla před tím problém kárku utlačit, cestou zpět jsem chvílemi vážně uvažovala, že ji někde zaparkuji a vyšlu pro ni manžela. Nakonec jsem ji s vypětím všech zbývajících sil dotlačila až domů.

sobota 12. března 2011

Paní čížková

Původně jsem chtěla psát o úplně něčem jiném, ale nemůžu se s vámi nepodělit o snímečky prcka čížka. Nebo spíš paní čížkové, které jsem dnes pořídila.
Přiletěla na okenní krmítko, poskakovala nahoru a dolu, rozhlížela se na všechny světové strany, cpala se slunečnicovými semínky jako nezavřená a všechny ostatní ptáčky razantně odháněla.
























Kdo by to do takového drobka řekl!Překvapený Usmívající se

čtvrtek 10. března 2011

Beleše

Nedávno jsem Jarušce slíbila recept na beleše z rohlíků. Recept jsem objevila v Pošli recept a velmi jsme si jej oblíbili.

Základní recept:
8 starších rohlíků
4 vejce
1 cibule
3 - 4 dcl mléka
sůl, pepř
měkký salám (není nutný)
Rohlíky nakrájíme, zalijeme mlékem, přidáme vejce, pokrájenou cibuli, vše zamícháme a hmotu necháme chvíli bobtnat. Pak přidáme salám, dle chuti sůl a pepř. Zamícháme a lžící dáváme na pánev do rozpáleného oleje malé hromádky, které smažíme dozlatova. Podáváme se zeleninovým salátem.

Obměny: můžeme přidat strouhaný sýr, bylinky (pažitku, bazalku, nať jarní cibulky, ...), česnek a majoránku (dochutit jako bramboráky), vynikající jsou se špekem nebo anglickou slaninou, ... Fantazii se meze nekladou.




DOBROU CHUŤ!

středa 9. března 2011

Královéhradecké obrázky

Tento týden jsem zašla do knihovny. Přinesla jsem si domů 2 knížky, ale informace, které jsem potřebovala jsem v nich nenašla, jak mi tvrdila paní knihovnice. Jak jsem v nich ale listovala, knížky mě zaujaly. A co že jsem si to vlasně přinesla? Královéhradecké obrázky 1. a 2. díl. Autoerm je královéhradecký rodák PhDr. Jiří Malina. Knížky nám přibližují dějiny města Hradce Králové. Jednotlivá vyprávění obsahují zajímavosti, tajemství, ale také nezbytné senzace z historie města na soutoku Labe a Orlice. Každé vyprávění je doplněno dobovým obrázkem nebo fotografií, kterými publikaci opatřil fotograf Jaroslav Hrůza, rovněž královéhradecký rodák.

Shodou okolností jsem dnes měla cestu do Hradce Králové, tak jsem pořídila pár snímečků. Jelikož jsem neměla moc času, zaběhla jsem jen do historického centra, na Velké a Malé náměstí. Napadlo mě totiž nabídnout vám malou "ochutnávku" z těchto knížek.
Morový sloup
"Časté požáry a mor, právě v roce 1713 přestálý, kteréž město ušetřily, přiměly magistrát královéhradecký k rozhodnutí postavit ke cti matky Boží a několika patronů sloup. K tomu cíli byly roku 1714 v lomě na Boháňce nalámány potřebné kameny a starý pranýř, který uprostřed náměstí stál, byl stržen." Potud záznam z Geschichte der Stadt Königgrätz od Karla Josefa rytíře Biener z Bienerbergu. Morový sloup byl postaven v letech 1714 - 1717 nákladem obce a císařovny vdovy Eleonory, matky císře Karla VI.
Krásné sochařské dílo, sousoší P. Marie a osmi světců, dodává Velkému náměstí plného historického významu. Sloup 19 metrů vysoký je z pískovce a místy zlacený. Štíhlý sloup nese korintskou hlavici, na které stojí socha P. Marie ve svatozáři hvězd kolem hlavy a s andílkem u nohou. Na podstavci sloupu jsou latinské nápisy s chronogramy 1717.
Co nápisy znamenají v překladu? V čele na západ: K trvalé poctě panny Bohorodičky a svatého desátku. Na východ: K lesku Eleonory, vznešené císařské matky rodičky. Na sever: Ke zdaru slavného úřadu věnného města. Na jih: K ochraně a k štědřejšímu požehnání lidu královéhradeckého zbožně vztyčena stojí.
Pod tímto podstavcem je další s dovnitř vydutými stranami. Pod lasturou zde leží sv. Rosálie, patronka moru. Na dalších stranách Jan Nepomucký, znak města: lev držící písmeno G v předích tlapách. K severní staně je znak říše, dvouhlavý orel s korunkou, říšským žezlem a mečem. Na čtyřech rozích podstavce stojí sochy: sv. Anny, sv. Jana Nepomuckého, sv. Karla Boromejského a sv. Jáchyma. Kolem sloupu je na osmistěnném půdorysu zábradlí s barokně profilovanými čtyřstěnnými kuželkami. V čelním poli a vzadu jsou dvoje mřížovaná vrátka. Zevní stranu zábradlí zdobí ještě socha sv. Václava, sv. Josefa, sv. Ondřeje a sv. Vavřince. Autoerm soch je buď Matyáš Braun nebo jeho žák Giovana Battista Bulla. ...
Tolik z knížky dr. Maliny.

Až budete mít cestu do Hradce Králové, zajděte se podívat na Velké náměstí a prohlédněte si morový sloup, a nejen ten.

úterý 8. března 2011

Nevydařená focení

V pátek se mi během sluníčkové vycházky nějak nedařilo. Přišli jsme s Filipem k rybníku za Medřičí, ale než jsem stihla vyndat z kapsy foťák, odletěli kormoráni, kteří tam hlídkovali nad vodou (nikdy jsem je tam ještě neviděla), frnkly i volavky, které se tu vyhřívaly na sluníčku a čekaly na nějakou tu mňamku a neměla jsem štěstí ani na srnky. Ty zdrhly také dřív, než jsem se přiblížila do nějaké přijatelné vzdálenosti k focení.
Ale s prázdnou jsem se přece jen nevrátila. Cestou jsem pořídila snímečky strnada obecného, ale hrozně nekvalitní. Ptáček seděl moc daleko ode mne a když jsem se chtěla přiblížit, frnkl na keř obrácený proti sluníčku.


Stejně nekvalitní je i snímeček sýkorek, které si vysoko na olši stavěly hnízdečko a hlasitě při tom cvrdlilaly.

Včera to s kvalitou snímečků nebylo o nic lepší. Kormoráni opět hlídkovali na větvích nad vodou, ale už jsem cvakla jen jejich odlet. Jejich počet se však přes víkend úctyhodně rozrostl. V pátek jich tam posedávalo 5, tentokrát už jich bylo celé hejno. Rybáři určitě brzy nainstalují plašičku.

Volavky se vyhřívaly na sluníčku a číhaly.

Ale jakmile jsem se chtěla přiblížit ještě o kousek, vznesly se a s křikem frnkly také.

Lepší a kvalitnější snímeček jsem pořídila, jen když se nedaleko mě na malém stromku uvelebili čížci. Nebo možná paní čížkové.


Klováním do stromu na sebe upozornil strakapoud. Po dloooouhém pátrání jsem ho objevila vysoko v koruně statné olše.


Už nějaký čas mám políčeno na mynaříky. Několikrát jsem je už u rybníka zahlédla, ale jsou tak maličcí a hlavně neposední, že jsem zatím neměla štěstí je vyfotit. Moc se to nepodařilo ani tentokrát. Poskakovali po keři, který byl zrovna natočený proti sluníčku a obejít se to nedalo.

A tenhle dokonce vypadá, jako bezlavý rytíř, i když ten předešlý není o moc lepší.

Na příští vycházce snad budu mít o trochu víc štěstí na kvalitnější snímečky.

pondělí 7. března 2011

Maškarní bál

V sobotu pořádala kulturní komise, jejíž jsem členkou, dětský maškarní bál. Protože ve Smidarech je v rekonstrukci sál sokolovny, kde každoročně tuto akci pořádáme, využili jsme sáleček v hospůdce v Chotělicích (obec spadá pod Smidary).
Přípravy na bál probíhaly tak trochu na pslední chvíli. A i přesto, že jsme vše chystali a plánovali ve dvou, přestože komise má 6 členů, vše se vydařilo nad očekávání dobře.
Minulý týden jsem udělala takovýto plakát. Barvičku podkladu zkreslilo světlo, podklad je ve skutečnosti bílý.

Protože pěněz jsme nedostali mnoho, obešli jsme pár firem a podnikatelů s prosbou o sponzorský dar. Nežádali jsme o nic velkéno. Pár sladkostí pro děti nebo nějaký peníz, za který bychom koupili tombolu. Někde nám vyšli vstříc, jinde odmítli. Je s podivem, že větší firmy nám dar odmítly dát, zatímco drobní podnikatelé a malé firmičky nás neodmítli.
I tak jsme nakoupili drobnosti do tomboly - plyšáčky, omalovánky, malé knížky, puzzle, ... . Hlavně všechno neutrální, aby to bylo vhodné pro holčičku i pro chlapečka. Ale tombola na našem maškarním bále není klasická tombola. U nás tombola = odměna pro každou masku. Každé dítko, které dorazí v masce, si vybere při vstupu jednu ruličku. Uvnitř je číslo a překvapením je, jaká výhra se pod tím kterým číslem skrývá. U nás každý los vyhrává. Na našich maškarních bálech nevyhlašujeme nejhezčí masku. To se nám zdá velmi neobjektivní. Všechny masky, které na bál přijdou jsou pěkné, všichni si dali práci s jejich přípravou a to si zaslouží odměnu.
Na programu jsou i různé hry a soutěže. A soutěžící musí dostat odměnu. Takže jsme museli nejen nakoupit nějaké sladkosti, jako odměnu pro soutěžící, ale vymyslet hry a připravit si nezbytné rekvizity. Při vymýšlení her musíme vždy zohlednit to, že děti mají na sobě masku. Hlavně holčičky v dlouhých šatičkách, různé kloboučky, korunky, závojíčky, které by je v soutěži omezovaly nebo by mohlo dojít i k pádu a úrazu. Se vším se musí počítat, na vše je potřeba pamatovat a podle toho vybírat a plánovat.
Vše jsme nakoupili, připravili, přizvali si pomocníky, jak jinak, než naše odrostlá dítka, dopravili do hospůdky a rej mohl začít.
Z celé akce mám však jediný snímeček, protože jsem vůůůbec neměla na focení čas. Snímeček jsem pořídila na začátku jedné ze soutěží.

Ale snímečky budou. Během příštího týdne dostanu CD s fotkami, tak se určitě ještě k maškarnímu vrátím.

Velikonoční přání

Všem virtuálním přátelům, stálým i náhodným návštěvníkům přeji krásné a požehnané velikonoční svátky plné sluníčka, barev, vůní, pohody, rad...