Žluna zelená

Kdyby náhodou měl někdo pocit, že tu mám málo ptáčků, tak k poštolkám a káni (dle chytrých knih je spráně i 'káněti' ) přidám další. Včera jsme totiž měli na zahradě návštěvu. Přiletěly dvě žluny zelené. Snímečky jsou opět pořízené kamerou. Stála jsem v kuchyni u okna, pak na balkóně a mrskala jeden snímeček za druhým. Přitom jsem se modlila, aby se alespoň nějaký vydařil. Nemám totiž stativ a při maximálním přiblížení, i když se snažím nedýchat a ještě si o něco opřít ruku, jsou snímečky většinou mázlé. Pár nerozmazaných jsem vybrala, ale kvalita je děsivá!

Žluna zelená - datlovitý pták velký 30 - 33 cm, rozpětí křídel 50 cm. Často šplhá vzhůru po kmeni, ale více času tráví na zemi. Nemá tak silný zobák jako např. datli, proto si pro vytesání hnízda vybírá výhradně stromy s nahnilým jádrem. Obsazuje i opuštěné dutiny jiných datlovitých ptáků. Na budování hnízda, sezení na vejcích i krmení mláďat se podílejí oba partneři. Celoročně obývá listnaté i smíšené lesy, případně větší parky a zahrady s dostatečným porostem starých a mohutných stromů. Živí se larvami, které najde pod kůrou stromů i v zemi. Hlavní část potravy však tvoří mravenci ve všech vývojových stádiích, které loví pomocí svého dlouhého lepkavého jazyka.

Hlas žluny zelené

Poštolky

Před nedávnem jsem tu psala, že se nám na dubu uhnízdily poštolky. Podle pokřiku to vypdadá, že zahnízdily a vyvedly mladé. Ale listy jsou tak velké, že už není vidět ani hnízdo natož poštolky. Než vše úplně zarostlo, pořídila jem ještě nějaký snímeček. Jsou focené kamerou, protože můj kompaktík tolik nedokáže přiblížit.

Podařilo se mi zachytit páreček. Zrovna si probíraly peříčka.

Doufala jsem, že uvidím na hnízdo a budu moci vyfotit alespoň krmení mladých, ale hnízdo je tak zarostlé listím, že ho vůbec není vidět.

Tak alespoň zajímavost z mé vystřižkové krabice:

Poštolka obecná má k lovu velmi dobře přizpůsobený zrak, který je posunut do ultrafialového spektra. To znamená, že poštolky vidí v jiných barvách než lidé. Pro lov hrabošů to má velký význam, neboť hraboši si značkují močí v trávě cestičky a zanechávají po sobě stopy, které je poštolka schopná vidět. Proto poštolky nejprve prolétnou nad loukou a když zjistí "světélkující" stopy hrabošů, zaměří se na ně. Tak si šetří i síly, protože nelétají nad místy, kde hraboši vůbec nežijí. K samotnému lovu využívají poštolky zvláštní způsob letu - dokáží zůstat na jednom místě tak, že mávají křídly proti směru letu a tak "visí" ve vzduchu.

Jahodová zmrzlina

Na blogách se to hemží jahůdkovým mlsáním. Také přispěji svoji troškou do mlýna a přidám recept na jahodovou zmrzlinu.

Pro 4 osoby si připravíme: 25 dkg mražených jahod, 8 dkg moučkového cukru, šťávu z 1citrónu, 1 lžíci šlehačky, 0, 2 l mléka.

Zmrazené jahody, cukr a citrónovou šťávu dáme do robotové mísy s rotačními noži a rozmícháme. K ovocné drti postupně přidáme mléko a šlehačku.

PŘEJI VÁM DOBROU CHUŤ!

Káně

V pndělí se Filip neustále dožadoval vycházky. Jakmile jsem vystrčila nos ze dveří, už štěkal, poskakoval, běhal sem a tam, jen aby na sebe upozornil a byl hrozně neodbytný. Měla jsem sice nějakou práci, ale aby dal pokoj, řekla jsem si, že s ním vyběhnu alespoň na chviličku kousek na louku. On si poběhá a zahrabe a já zase okouknu nějakou havěť. Šla jsem podle břehu, kde je mezi topoly neposekaná tráva a rákos. Sedávají tam šídélka a ploštice nebo páteříčci. A jak tak jdeme, najednou koukám, na spadlé větvi pod topolem seděl pták. Seděl a vůbec neuletěl. Byla to malá káně.

Stála jsem od ní tak půldruhého metru. Blíž jsem se bála, abych na ni neupozornila Filďase. Udělala jsem pár snímečků a okukovala ji, cože neulétne. Viditelné zranění jsem neviděla. Nohy měla obě, křídla také, nic pokrouceného. Jen zobák měla pořád pootevřený a vystrčený jazyk. Přemýšlela jsem, jestli mám dojít za někým z mysliveckého spolku nebo někam zavolat. Nic kloudného mě nenapadlo! Bála jsem se, že dopadnu stejně, jako když jsem se pokusila o záchranu labutího samce. Káně není nijak chráněný a ohrožený druh.

Druhý den mi to nedalo, vzala jsem několik odřezků masa a šla se na louku podívat znovu. Káně se přemístila a opodál seděla matka. Všimla jsem si, že před mládětem leží na zemi krtek a ono má cosi na zobáku. Matka mu přinesla potravu a ono se zřejmě pokoušelo žrát. Filip si ho hodlal prohlédnout, ale očividně se ho bál.

Ptáka jsem si tentokrát mohla prohlédnout a vyfotit z větší blízkosti. Makat jsem se na něho neodvážila. Jeho máma mi neustále pokřikovala nad hlavou, neměla jsem z toho dobrý pocit. A ono ani nebylo v pozici, kdy bych si ho mohla pohladit. Vím, že tihle ptáci se mohou hladit jen na hrudi.

Jak jsem tak ptáka okukovala, pořád mi bylo divné, že má pootevřený zobák a vystrčený jazyk. Pořídila jsem detail a zjistila, že má zřejmě poraněný jazyk (na zobáku jsou vidět pozůstatky z klování do krtka).

Začalo pršet. Nechala jsem tedy na zemi kousky masa a odešli jsme. Po dešti mi to nedalo a ještě jsem se na louku vrátila. Pták byl pryč, kousky masa také, zbyl jen krtek.

Pečení podle Nattynky - třešňový perník

V pátek jsem měla volno, jak jsem se už zmínila. Tak jsem na víkend upekla. Tedy myslela jsem si, že to bude na víkend. Synovec Jeník přivezl třešně, tak jsem upekla třešňový perník podle receptu od Nattynky.

Perník byl výborný, byl hned pryč. V sobotu jsem pekla klasické kynuté buchty se třešněmi.

Do každé buchty dávám lžičku skořicového cukru. Děláte to také tak?

PŘEJI VÁM DOBROU CHUŤ!

Nevydařený sběr

Včera jsem měla volno, tak jsem se vypravila na heřmánek. Vloni ho u rybníka za Medřičí kvetl celý lán. A ta vůůůně, když se šlo kolem!

A letos? Po heřmánku se slehla zem, roste tam kukuřice.

Takže houby, houby! ......... No jo, houby jsem vlastně cestou potkala. A dvě. Jednoho starého, okousaného žampióna ....

... a jednoho malého, mladého, pěkného, do polévky se hodil.

A když už jsme byli s Filďasem u rybníka, neodolali jsme a celý ho obešli. Nad hlavou nám kroužili černí čápi, ale snímeček se mi nepodařilo ulovit. A s křikem přelétaly nad rybníkem volavky.

Cestou jsem vyfotila tesaříka čtveropásého, ale na netu jsem o něm nenašla žádné bližší informace.

Přímo uprostřed vysekaného pásu kolem rybníka si na listu hověl "ještěpulec". Už má vyvinuté všechny nožky, ale ještě má ocásek.

Na rákosu odpočíval zavřený ve svém domečku hlemýžď.

A tahle krasavice se jmenuje vřetenuška štírovníková. Vřetenuška obecná to nebude, ta má na křídlech 6 skvrn. Ještě by to mohla být vřetenuška mokřadní, ale ta má zaoblená křídla.

O vřetenušce štírovníkové se mi toho také moc zjistit nepodařilo. Jen tolik, že dosahuje velkosti 30 - 33 mm, létá od června do srpna na travnatých lokalitách, během roku se vyvine jen jedna generace, že přezimuje ve stádiu housenky a není to moc hojný druh.

Nevydařený sběr heřmánku se protáhl na téměř tři hodiny. Tak dlouho jsme se s Filďasem toulali a užívali sluníčka.

Brouci a jiná havěť

Na svých toulkách přírodou se občas zastavím u trsu kopřiv nebo trávy, sednu si do trávy nebo se zastavím u trouchnivého pařezu a pozoruji broučky a jinou drobnou havěť. Ovšem vyfotit je mi dá někdy pěknou fušku. Ne proto, že by nechtěli pózovat, ale můj kompaktík nezaostří broučka či vážku sedící na tenkém stvolu trávy a ve výsledku je hlavní objekt rozmazaný a pozadí naopak pěkně ostré.

Pár snímečků na ukázku a k tomu něco málo informací.

Vrbař uhlazený: brouk o velikosti 7 - 12 mm z čeledi mandelinkovitých. Dospělec i larva se živí vrbovým listím.

Rozmnožování: samička vrbaře si vyhlídne kupovité hnízdo mravence lesního, ale než do něj pustí vajíčko, vybuduje mu pomocí žláz na zadečku vaječné pouzdro podobající se jedlové šišce. Larva žije v pouzdře trvale a dokončuje v něm larvální vývoj. Někdy také vrbař klade vajíčko jen na vrbu, kde se tyto bělavé protáhlé larvy v pouzdrech živí listy vrby.

Tento vrbař bývá často zaměňován s vrbařem čtyřtečným, avšak tento vrbař má mnohem větší dolní černé skvrny na krovkách.

Listohlod zlatozelený je brouk o velikosti 3,5 - 6 mm z čeledi nosatcovitých. Živí se okusem pupenů a listů ovocných stromů, larvy se živí kořínky rostlin. Patří mezi hojně se vyskytující brouky.

Červenáček pilorohý - vzácnější brouk o velikost 14 - 18 mm (larva až 35 mm) z čeledi červenáčkovitých. Od červenáčka ohnivého se liší barvou hlavy a štítu a velikostí. Červenáček ohnivý má černou hlavu a štít a je větší.

A takhle vypadá housenka babočky pavího oka.

Zámek Nové Město nad Metují - údolím Metuje do Pekla

Ráda bych vás pozvala na další výlet. Tentokrát do Pekla. My měli původně naplánovaný jen nenáročný pěší výlet z Nového Města údolím Metuje do Pekla. Ale prohlídce zámku a zámecké zahrady, prohlídce města a posezení na náměstí nad dobrou kávou se prostě nedalo odolat.

Město spolu se zámkem je perlou, zasazenou do podhůří Orlických hor. Leží v blízkosti Zemské brány - přechodu do Polska, kudy vedla už od dávnověku obchodní cesta. Bylo založeno spolu s původním gotickým hradem r. 1501 Janem Černčickým z Kácova. Původní městečko s dřevěnými domky však r. 1526 zcela zničil požár. Po Černčickém vlastnily novoměstské panství Pernštejnové, kteří opravili hrad a začali znovu budovat město, tentokrát již z kamene.

V rce 1908 koupili zámek textilní průmyslníci z Náchoda, bratři Josef Bohumil a Cyril Adolf Bartoňové. Celkovou rekonstrukci a adaptaci zámku svěřili renomovanému architektu Dušanu Jurkovičovi. Ten nejenže upravil interiéry i exteriéry zámku v duchu doby a podle svých představ, ale vybavil ho také technicky a modernizoval. Do celého zámku byla zavedena elektřina, centrální teplovodní vytápění, telefon, zřízeny koupelny, moderní kuchyně a také osobní i jídelní výtah.

V současné době je po více jak 40-ti leté přestávce zámek opět v majetku rodiny Bartoň-Dobenín a je přístupný veřejnosti. Je možné zhlédnout originální Jurkovičovy a Janákovy interiéry, sbírku textílií M. Teinitzerové a keramiky H. Johnové. Ve sbírce dalších uměleckých děl jsou zde zastoupeni umělci P. J. Brandl, J. Čermák, B. Jaroněk, J. Mánes, J. Mařák, J. V. Myslbek, K. Škréta, O. Španiel, M. Švabinský, J. Úprka a další.

Rozsáhlou úpravou prošla před 1. světovou válkou pod vedením architekta Jurkoviče také zámecká zahrada. Mimo architektonických úprav zde vyprojektoval vytápěný skleník a vodní systém, napájený z řeky Metuje, určený k zavlažování, k zásobování kašny a jiných vodních prvků. Dřevěným krytým mostem, vyzdobeným v duchu valašských lidových staveb je možné projít do dolní části zahrady. Zde najdeme mj. "teatron" s kamennými postavičkami z "Kabinetu trpaslíků". Spolu se soškami, které se nacházejí před hl. vchodem do zámku byly vytvořeny M. B. Braunem v 1. třetině 18. stol. Původně byly určeny k výzdobě Kuksu, a pro výzdobu a obohacení zámeckého areálu je vybral také Jurkovič.

Zámek je možné projít ve dvou prohlídkových okruzích, a to vždy s průvodcem. Vyhlídkový ochoz věže lze navštívit samostatně mimo prohlídku zámku. Z věže Máselnice je možné spatřit historickou část města a široké okolí, ale i panorama Krkonoš a Orlických hor.

Přírodní rezervace Peklo se nachází v údolí řeky Metuje a Olešenky. Krásnou procházkou údolím (cca 5 km) dojdeme do osady Peklo, která je tvořena především rekeačními objekty. Bývalý mlýn Pekelec, který se nachází na soutoku Metuje a Olešenky je rovněž dílem architekta Jurkoviče a slouží jako restaurční a ubytovací zařízení.

Více snímečků ZDE

2 v 1

Ne, nebudu zde psát o žádné kosmetice, čističi či přípravku na zavařování, ale přináším recept. Z jednoho receptu po malé obměně získáme dvě různé dobrůtky.

Základní recept je na perník:

2 skleničky hladké mouky, 1 sklenička cukru, 1 sklenička mléka, 1/2 skleničky oleje, 2 lžíce kakaa, 1 vejce a 1 pr. do perníku. Všechny suroviny smícháme, těsto nalijeme do vymazaného a vysypaného pekáčku. Vložíme do studené trouby a pečeme na 175°C.

A když vynecháme kakao a pr. do perníku zaměníme za pr. do pečiva, těsto poklademe ovocem, máme vynikající bublaninu.

Já ji pekla se třešněmi, z dvojité dávky na plech do trouby s okrajema a do těsta jsem ještě přidala lžičku skořice.

PŘEJI VÁM DOBROU CHUŤ!

Za květy kaliny

Nedávno mě napadlo zajít se podívat k Šefaráku jak vlastně kvete kalina. Ta, kteru vídám v zahradách a v parcích kvete bílými koulemi. Ale jak kvete kalina obecná, to jsem si věru nikdy nevšimla. Vypravila jsem se tedy přes louky k rybníku.

Cestou jsem si na louce vyfotila tuhle nízkou kytičku. Zaujala mě na ní krásná pupátka. Ale nezjistila jsem název rostlinky.

Mezi kameny na hrázi rybníka mě zaujaly fialové pidikvítečky na pidirostlince. Je to lilek potměchuť. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si přečetla, že se jedná o rostlinu vysokou 30 - 300 cm a já ji mezi těmi kameny sotva viděla.

Od rybníka byl pěkný výhled na Krkonoše, na Studniční horu.

Podařilo se mi udělat i pár snímečků žab.

Takto kvetla kalina 10 5.

O několik dnů později jsem se k rybníku vypravila znovu. Na hrázi pomalu odkvétaly kytice žlutých kosatců

kvetly vlčí máky

a květy kaliny obecné vypadaly dne 31. 5. takto

Klášter Kladruby

Je tu čas školních výletů, za dveřmi jsou prázdniny a dovolené. Co si tak zajet například do kláštera v Kladrubech?

Kladruby leží asi 6 km od Stříbra v okrese Tachov.

Z historie kláštera: Klášter benediktinského řádu založený roku 1115 knížetem Vladislavem I. Na počátku 14. století patřil mezi nejbohatší kláštery v českém království. Roku 1393 byl za potvrzení nového kladrubského opata stíhán a umučen sv. Jan Nepomucký. Původní románská bazilika byla v období let 1712 - 1726 přestavěna Janem Blažejem Santinim ve stylu tzv. barokní gotiky. 1770 byla dokončena stavba nového konventu dle projektu K. I. Dienzenhofera. Dva roky po smrti opata Amanda Streera byl klášter v roce 1785 zrušen Josefem II. 1825 získal areál Alfréd I. Windischgrätz. Rod Windischgrätzů využíval klášter nejprve jako hospodářská stavení, po první pozemkové reformě sloužil i k obytným účelům. Roku 1945 přechází památka do správy státu.

Při příjezdu jsme jako první spatřili kostel Nanebevzetí Panny Mrie a pod ním chaloupku jako z pohádky.

Vstupní brána vypadala dost nevábně.

Ovšem prohlídka interiérů nás okouzlila. Naprosto úžasné jsou interiéry kostela, které jsou dílem mistra Santiniho.

Ohromí nás nádherný hlavní oltář.

Soška Kladrubské Madony je unikátní tím, že je bez miminka.

Neméně zajímavé jsou i ostatní prostory. Ať už je to knihovní sál rodiny Windish - Graetz

nebo opatský byt.

Vzhledem k tomu, že v prostorách byl zákaz focení bez zaplacení tučného příplatku, snímečky jsem pořizovala tajně a jejich kvalita tomu odpovídá. Ale zde http://www.klaster-kladruby.cz/ jsou oficiální stránky kláštera, kde najdete veškeré důležité informace i fotogalerii.

Klášter opravdu stojí za zhlédnutí.