Zima se ještě nevzdává!

Tyto snímečky jsem pořídila 26. 3. Teploměr ukazoval 17 stupňů. Prostě pěkný jarní den.

Vyšla jsem si k Šefaráku na obhlídku podbělu.

"Opuštěná" břízka u rybníka se brzo zazelená

Fialky na hrázi krásně voněly

Podběl už kvetl. Ovšem natrhat pár kvítků na čajík se rovnalo artistickému výkonu. Z kapes jsem pro jistotu vyndala a na břeh odložila mobil i foťák.

Kvetl i plicník

Na zahrádce už kvetly nejen primulky,

ale začínaly rozkvétat hyacinty

modraly se ladoňky

a dokonce i narcisky

Ale dneska je všechno jinak! Po větrném pondělku, kdy se u nás čerti ženili, přišla nečekaná sněhová nadílka. Tolik sněhu jsme snad neměli za celou zimu!

Kdepak uklidít krmítka a zimní výbavu. Na to je ještě brzo!

Strakapoud velký

Na krmítko přilétá velmi často, ale tentokrát mi moc pěkně zapózoval. Nejprve hodoval na oříškách.

Sýkorka modřinka okukuje, jestli na ni také něco zbyde

Strakapoud velký je nejhojnějším evropským datlovitým ptákem. Žije v nejrůznějších nadmořských výškách: prakticky od úrovně mořské hladiny až do 1 000 metrů na mořem. Nevyhýbá se lesům ani centrům velkých měst, hnízdí například na starých hřbitovech, v parcích a na zahradách, pokud zde najde dost starých stromů. Osamoceným stromům v polích se vyhýbá, protože by na těchto místech nenašel dost potravy a hnízdních příležitostí. Potřebuje totiž stromy s vysokým kmenem, s odumřelými nebo ztrouchnivělými částmi, v nichž by mohl dobře hledat dřevokazné larvy a tesat si hnízdní dutinu. Na většině území, které obývá, je stálým druhem.

Nohy strakapouda: Dva prsty směřují dopředu a dva dozadu. Díky tomuto uzpůsobení strakapoudi dobře šplhají i na svislých plochách.

Chutě strakapoudů velkých jsou rozmanité. Požírají pavouky, hmyz a jeho larvy i rostlinnou stravu. Larvy hmyzu dovedou sbírat ze štěrbin kůry, vyhledávat v úkrytech pod kůrou i dobývat z chodbiček ve dřevě. Poklepem zobákem na kmen či větev stromu strakapoud dokáže určit, zda se ve dřevě nalézá nějaká larva. Jakmile přesně zaměří její polohu, rozšíří zobákem otvor do její chodbičky a vytáhne ji lepkavým koncem svého drsného jazyka. Strakapoudi velcí se po celý rok živí též bobulemi, ořechy a semeny šišek. Nejvíce ovšem této potravě holdují v zimě, kdy nemohou najít dost hmyzu. Strakapoud je známý tím, že si vytváří takzvané kovadliny. Když totiž potřebuje rozbít ořech nebo ze šišky odtesat šupiny, zaklíní si svou potravu do štěrbiny v kůře nebo do rozštípnutého pařezu. Tuto kovadlinu používá každý strakapoud opakovaně po dlouhou dobu. V létě se strakapoud občas pouští i do plenění hnízd. (čerpáno z netu)

Pak přeletěl na koryto s vodou a ukázal se ze všech stran.

Přeji vám krásný, ničím nerušný jarní víkend!

Háčkovaný běhoun

Nedávno jsem hledala nějaké předlohy na háčkování. Zaujal mě návod na běhoun. Něco takového pobřebuju na zrcadlo v chodbě, říkala jsem si. A dečka už je na světě. Vyfotila jsem ji těsně po dokončení.

Jestli vás vzor zaujal, tady je předloha.

Přeji vám krásné a pohodové jarní dny plné sluníčka a radosti.

Můj wellness den

Určitě není nic neobvyklého, když si dojdeme ke kadeřníkovi, do bazénu, na masáž, na manikúru, vyjedeme na výlet. Ale aby se to všechno uskutečnilo v jeden den, to mně se ještě nepoštěstilo. Až v pátek.

Ten den začal neobvykle už tím, že během dopoledne proběhl na oblože ojedinělý jev - zatmění slunce. I když jsem byla po noční, spala jsem jen asi 2 hoďky. Nechtěla jsem si to nechat ujít. Tentokrát se mi ale focení tohoto úkazu nezdařilo, použila jsem tedy snímeček, terý jsem pořídila r. 2011.

Když skončila scéna na obloze, sbalily jsem se s Eli a vyrazily si užít bazén. Trochu si zaplavat, trochu se nechat namasírovat ve vířivce, na masížní lavici či pod chrličem.

Jen pár metrů od plaveckého bazénu jsou Smetanovy sady. Bylo krásně sluníčkově, relativně teplo, zkrátka nás jarní počasí nalákalo na procházku. Blíž vám sady představím v některém z příštích článků.

Protože mám svoji dvorní kosmetičku přímo doma, nemusela jsem se za dalším relaxem nikam trmácet. Eli mi udělala nejen celou kosmetiku (masáž a hydratace obličeje a dekoltu, úprava obočí, ...), ale upravila mi i moje z práce poničené nehty. Snímečky jsem si vypůjčila na netu.

I další snímeček je vypůjčený. Na závěr relaxačního dne jsem si dopřála návštěvu u kadeřnice.

Aby těch radostí nebylo málo, koupila jsem si tenhle nááádherný muškát.

Tak to byl můj wellness den. Také si občas uděláte takový relaxační den?

Mějte krásný a pohodový týden.

Předjaří

Minule jsem slíbila předjarní snímečky. Po těch apokalyptických od rybníka snad přijdou vhod.

Pořád ještě přikrmuji pípálky. Odměňují se mi za to svým jásavým zpěvem.

Na krmítku se stále častěji objevují čížci. Pro papu si přiletěla i sýkorka.

Po Cidlině se projíždí párek kachen

K jaru patří žlutá barva. Co symbolizuje? Je to barva slunce, světla a optimismu, jež oživuje, aktivuje a osvobozuje před strachem. Zachovává bdělost a povzbuzuje koncentraci, symbolizuje tvůrčí schopnost a moudrost. Povzbuzuje motoriku, její významnou vlastností je komunikační schopnost. Na zdech a jinde v bytě pozitivně ovlivňuje náladu.

Žlutá barva má největší vliv na dýchací ústrojí, pomáhá při léčbě psychoneuróz, zvyšuje krevní tlak, povzbuzuje puls a zrychluje dýchaní. Má blahodárný vliv na nervový systém.

Tak na sebe nechme působit blahodárné účinky žluté barvy. Najdeme ji třeba na křivatci

na orsejích

či na pampelišce ...... zatím ještě trochu neduživé

Na jednom topolu jsme si s mamkou všimly díry v kmenu (raději nebudu komentovat, co nám díra připomíná) .................

A pod stromem byla hromada rozklovaných třešňových pecek. Nejspíš dílo dlaska.

Na závěr jeden heboučký "kvítek" na větvičce.

Mějte se báááječně, užívejte krásné předjarní počasí, čerpejte energii ze slunečních paprsků.

Apokalypsa u rybníka za Medřičí

Na počátku týdne se u nás mihlo jaro. Sluníčkové a relativně teplé počasí nás vylákalo ven. Nafotila jsem pár jarních snímečků, ale ty vám ukážu někdy příště. Dneska vám ukážu něco, co mě naprosto ohromilo! Mamka prohlásia:" No to mě škrábni! Kam jsi mě to zavedla? Já to tady vůbec nepoznávám!"

Po delším čase jsme se zašly podívat k rybníku za Medřičí. A nestačily jsme se divit, jak to tam vypadá. Okolo rybníka vede náhon. Léta tam rostly olše, rozeklané vrby, chodila jsem tam na podběl, kochat se pohledem na koberce dymnivek, sasanek, orsejí, v korunách stromů jsem pozorovala datla, strakapouda, mlynaříky, čížky, sedávaly tam volavky, přilétal čáp černý, ....

To všechno je ale pryč! Obrovské rozeklané stromy jsou vykácené, břehy náhonu jsou "oholené", rozježděné, koryto náhonu je plné napadaného dřeva a špíny, ....

Tady rostl podběl

A tady byly koberce dymnivek a sasanek

Pohled to byl hodně tristní! Člověk by řekl, že tam hodlají vybudovat nejmíň čtyřproudou dálnici s dělícím pásem v podobě vodního kanálu.

Pravda je, že stromy byly velmi staré, začínaly být nebezpečné. V koutku duše doufám, že tam budou vysazeny nové stromy a příroda si poradí s další obnovou. Snad tam i v budoucnu porostou koberce sasanek, dymnivek, orsejí, naroste podběl, křivatce, vrátí se žáby, .....

Je tam pořád krásně a klid!

Přeji vám pěkný a pohodový víkend.