Lasice hranostaj v naší zahradě

Dneska mám voníčko, nemusím do rachoty, tak mám o malinko víc času pozorovat to ptačí hemžení v zahradě a na krmítkách. A jak tak zevluju z okna, zahlídla jsem cosi bílého pobíhat po zahradě. Koukám, koukám, co by to mohlo být a ona lasička hranostaj. Jenomže byla až na druhém konci zahrady, kam můj kompaktík "nedosáhne". Pořídila jsem sice jeden snímeček, ale nic moc z něho nevykoukáte. Pro zvýraznění jsem hranostaje zakroužkovala.

Jako na potvoru začalo sněžit a jestli se lasička ještě ukázala, ve svém zimním hávu je dobře maskovaná.

Proto jsem našla na netu obrázek, aby jste viděli, co jsem to na té naší zahradě vlastně viděla.

A ještě nezbytné info, jehož zdrojem mi byl net:

Lasičky jsou roztomilé šelmičky, které málokdy spatříme, protože ožívají až v noci. Loví myši, hraboše i hryzce, proto jsou dobrými pomocníky v zahradě.

Lasice hranostaj je vynikajícím lovcem, který se živí téměř výhradně masem. Velmi jí chutnají i ptačí vejce včetně slepičích. Hranostaj loví každou kořist přiměřené velikosti, na kterou ve svém teritoriu narazí: malé savce (myši, krysy, mláďata zajíců, divoké králíky) a žáby. Naskytne-li se mu příležitost, neváhá ulovit ani ptáka. Když je o běžnou kořist nouze, žere i žížaly, slimáky, velký hmyz a jiné bezobratlé. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Má vynikající čich, zato dosti špatný zrak. Při lovu se spoléhá především na svůj nos, který ho neomylně vede po stopě vyhlédnuté kořisti. Připlíží se k ní, skočí na ni a kousnutím do týla ji usmrtí. Může se stát, že narazí na silnějšího soupeře a v tom případě se z lovce stává lovený. Občas se tak sám hranostaj stane obětí větší kuny, sovy nebo velkého dravého ptáka. Nezná zimní spánek. Nemůže si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat. Jakmile by začal tloustnout, neprotáhl by se úzkými chodbami za svou kořistí. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Je hbitý a rychlý a výborně šplhá.

V létě mají hranostaji srst na hřbetě skořicově hnědou, na spodní straně téměř bílou. Jen špička ocásku (proutku) je vždy sytě černá. Na počátku zimy je letní šat vyměněn za nádherně sněhobílý kožíšek, z něhož se výrazně odrážejí jen černé oči (světla), nos a špička proutku.

Proti lasici kolčavě je hranostaj menší a vzácnější. Odlišuje se od ní i černou špičkou ocásku.

Ptačí hemžení

Po pošmourném počasí, které u nás v posledních dnech panovalo, se ukázalo sluníčko, nebe bylo jako vymetené, teploměr ukazoval mínus čtyřku (teď je tam asi -12°C). Počasí sice lákalo ven, bohužel jsem si ho nemohla užít. Dopoledne běžné povinnosti v domácnosti a odpoledne šichta v rachotě. A stejné to bude i zítra.

Ale našla jsem si chvilky, kdy jsem z okna pozorovala rej pípálků v zahradě a na krmítkách. Sýkorky, brhlíci, vrabci, kosi, hrdličky, pěnkavy, strakapoud - plejáda běžných návštěvníků.

Na okamžik jsem také zahlédla červenku a velkou radost jsem měla z pěnkavy jíkavce.

Přeji vám pěknou neděličku.

Vylákal nás sněhový poprašek

Dnešní pošmourné počasí k vycházce moc nelákalo, přesto jsme s Filďasem vyrazili. Do rána u nás napadlo malinko sněhu, tak jsme si ho šli užít. Chtěla jsem pořídit nějaké snímečky, ale co fotit, když se na louce nic moc neděje, mnohé jsem už nafotila? Tak jsem nejprve fotila skupinky sromů.

Stejná skupinka, ale z jiného úhlu

Propletenec

Pak trochu makra.

Nakonec se přece jen něco dělo. Mlýnským náhonem se proháněla nutrie.

Mějte hezký den a pozor na náledí.

Maturitní ples

Už jsem se tu zmínila, že jsem vyráběla ceny na maturitní ples (háčkovaný bylinkový polštářek a háčkovaný pytlíček na mýdlo). A ten ples proběhl právě včera. Večeru předcházela náležitá příprava. Bylo to docela hektické.

Účes,

nehty ladící s vybranými šaty,

make-up a líčení

a vybrané šaty

Přiznám se, že maturitní plesy nemám ráda. Oficiální část včera trvala až do půlnoci, ošerpováno bylo 7 maturitních tříd. Šerpování bylo proloženo videi, fotoprezentacemi nebo tanečky jednotlivých tříd a předtančeními. A když pak konečně nastala "volná zábava", museli jsme odjet. Hlavně proto, že jsem ráno před pátou hodinou vstávala do práce. I přesto jsme si pár kousků zatančili. ...... A v tombole jsme vyhráli kombiné a minisudoku.

Handmade ceny do tomboly

Plesová sezona je v plném proudu a pokud nám to povinnosti dovolí, pilně chodíme tančit. U nás v obci ale chodíme na jediný ples. Na rybářský, protože manžel je členem místního rybářského klubu. Ples se blíží a každý člen klubu dává ceny do tomboly. Něco dostanou od sponzorů, něčím přispějí zaměstnavatelé, trochu se "poklidí" doma. Ještě jsem to nikdy neudělala, ale letos jsem se rozhodla dodat nějaké 'handmade'.

Už jste někdy vyhráli v tombole pytel bylinek? Já teda ne. Ani jsem takovou cenu v tombole nikdy neviděla. Ale já takovou cenu vyrobila. Nasušené saturejky máme doma dost a kus látky a provázek na pytlík se taky najde. Místo výšivky jsem vyrobila etiketu s označením. A přídala i povídání, kde a jak bylinku využít.

Protože je to ples rybářský, manžel si přál "něco tématického". Na netu jsem našla obrázek kapříka, který se mi moc líbil. Ušila jsem polštářek, naplnila ho drceným molitanem a kapříka na něj vyšila stonkovým stehem.

O vánočních svátcích jsem u telky ušmodrchala filetovou technikou pytlíčky na mýdlo.

Ségra se se mnou podělila o sušenou mateřídoušku. Trochu jsem jí obětovala a použila ji do bylinkového polštářku, který jsem přizdobila háčkovanou kytičkou.

Já vím, jednodušší a rychlejší by bylo koupit třeba lahev vína nebo šišku salámu. Mnozí by takovou cenu možná ocenili víc, než bylinkový pytlíček. Ale jak se říká 'Darovanému koni na zuby nekoukej'.

Přeji vám příjemný zbytek neděle.

Trochu míchanice

Nejprve bych se chtěla pochlubit komentíkem, který jsem našla pod článkem První adventní. Komentík mi pod článek vložil pan Daniel Knut Pernet - hlavní účinkující na adventním koncertu v loučnohorském kostelíku. Přiznám se, že mě komentík moc překvapil a hlavně potěšil.

A teď hupky, dupky k článečku.

Pro tento měsíc mám v práci "naordinovaný" nepřetržitý provoz a začínám docela mile - dnem volna. Dopoledne, než se zvedla mlha (a že jí to trvalo!, až do jedenácti hodin) jsem využila ke sklízení vánoční dekorace.

A hned po obědě jsme s Filipem vyrazili na sluníčkovou vycházku. V chládku bylo sice jen necelých pět stupňů nad nulou, ale na sluníčku bylo mnohem víc. Ale co fotit? Všude hnědo-béžovo, hmyzáčci spinkají, ....

Tak vyfotím třeba starou rozeklanou vrbu. Je už celá prasklá a téměř dutá.

Zajímavé "kvítky" na koncích vrbových větviček. Nepřipomínají vám sušené květy ibišku máčené v cukru? Nebo jakoby je ukoval kovářský mistr?

Pod břehen se snažila ukrýt nutrie. To je macek, co?

A na konec snímeček, který mi poslala e-mailem kamarádka Ola. Pár dní před koncem roku trávili na chaloupce v Krkonoších. Je neuvěřitelné, že ani tam není žádný sníh.

Přeji vám pěkný večer.

Téměř jarní vycházka

Včera večer, když jsme jely s koegyní do práce, pořádně pršelo. Do rána se ale vyjasnilo a přituhlo. Ráno jsme pak všichni řidiči i spolujezdci usilovně škrábali okna. Jenže ouha, moc to nešlo. Ještě klika, že "ofuk" skel funguje docela rychle. Za pár mintu jsme se pomalu začali rozjíždět domů. Pomalu a hooodně opatrně, protože silnice byly namrzlé a k tomu mlha jako mléko. Po prospání jsme se probouzeli do sluníčkového dne.

My s Filipem jsme neodolali a vyrazili na krátkou vycházku.

Jestli se letos dočkáme nějaké zimy, stejně nebudu mít kde bruslit (pokud nebude takový mráz, aby zamrzla řeka). Na louce není žádná vhodná "kaluž". Jen takové maličké, zarostlé nic.

Přesto, že ráno bylo namrzlo, přes den bylo docela teplo. Jako na jaře. Jako na jaře vypadá i příroda. Samá zeleň.

Doma jsem si pak uvařila kávičku a mlsala vánoční cukrovíčko.