Opět se vracím k našemu dovolenkovému výletování. Byl krásný letní den, teploměr atakoval třicítku a my se vydali na
Pustevny. Nevyužili jsme lanovky z Trojačky, ale přes Bečvy jsme dojeli autem až na Pustevny.
Zašli jsme do útulny, abychom si pochutnali na výborné valašské kyselici. Ale hlavně, aby ségra, která tam nikdy nebyla, viděla, jak to vypadá uvnitř. Útulny jsou vybudované podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče,
na výzdobě interiérů se podílel malíř Mikoláš Aleš.
Pak jsme se vydali opačným směrem, než většina turistů. Ti směřovali k soše boha Radegasta a na Radhošť. My se vydali na Tanečnici (1084 m). Po krátkem, nepřiliš náročném stoupání jsme došli na vrchol.
Takto pojmenovaných vrchů a kopců najdeme v Beskydech několik a vždy se k němu váže několik pověstí. Jedna z pověstí, která se váže k tomuto vrchu vypráví O líné Barce.
Daleko proti proudu času, kdy na horách ještě rostly pralesy a v nich žila divoká zvěř, přišli do těchto končin první lidé. Káceli lesy, kypřili půdu a stavěli koliby. Všichni pilně pracovali, jenom Barka, nejkrásnější děvče, lenošila. Kmet rodu se starostlivě tázal, zdali není churavá. Tu přikázal dvěma mužům, aby ji sledovali. Barka každou noc vyběhla do lesa a tam uprostřed věkovitých stromů tančila v měsíčním světle kolem modřínů. Tak to šlo pořád, Barka s ničím nepomohla, ovce nepodojila, s úklidem nepomohla, jenom tančit se jí chtělo. Samotný Radegast, bůh tohoto karaje, se rozhodl, že Barku potrestá. Když zase jednou tančila, najednou se jí nohy začaly pohybovat pomaleji a pomaleji, až ji přestaly poslouchat. S hrůzou hleděla, jak začíná vrůstat do skály, celé tělo jí zkamenělo, celá se měnila a už si ani nebyla podobná. V pastevecké osadě ráno marně sháněli Barku. Šli ji hledat na palouk, na kterém vždycky tančila. Ani tam ji nenašli. Přes noc na tom místě vyrostla velká hora. Její svahy spadaly jako záhyby dívčiných sukní a celá hora měla podobu zkamenělé tanečnice. Lidé pochopili, že Radegast proměnil lenošnou Barku v horu. A nazvali tu novou horu Tanečnicí.
Jiná pověst vypráví O nešťastnících na Tanečnici.
Naši pohanští předkové se velmi štítili mrtvol sebevrahů, proto je nepohřbívali v dědinách, nýbrž je vyváželi na vrchol Tanečnice, nechávajíce je tam i s povozem napospas dravé zvěři.
A do třetice pověst O čarodějnicích na Tanečnici.
Za dob křesťanských se slavnostní a veselé noci proměnily v noci čarodějné. O filipojakubské noci slétaly se na Tanečnici čarodějnice z celého kraje - přijížděly na pometlech, ohřeblech a ty nejstarší v dížích. O jejich ďábelských rejích a divokých tancích si lidé vyprávěli mnoho příběhů, jen nikdo nebyl jejich tancům přítomen. Lidé se o tomto večeru Tanečnici vyhýbali i prostým pohledem, natož aby se šli přesvědčit, zdali je to, co slyšeli vyprávět již od svých předků, pravda.
Na dnešní Tančnici již bohužl lepé děvy nekřepčí ani zde neukládají sebevrahy. Jen mnohý z kolemjdoucích pro štěstí navrší kámen na jednu z četných mohyl a doufá, že nevyslovené přání mu bohové splní. Ani my jsme neodolali a mohylu jsme si navršili.
Sešli jsme z Tanečnice a další naše cesta vedla strmým stoupáním po úzké kamenité cestě na Kněhyni.
Cestou se nám otevřelo několik výhledů do kraje.
Na Pustevny (v popředí), na hotel Radhošť a kapli Cyrila a Metoděje na Radhošti (v pozadí).
Cesta však byla velmi náročná, počasí velmi horké, tak jsme výstup na Kněhyni vzdali a vrátili se zpět na Pustevny.
Po krátkém odpočinku nad kávou a lopaťákem (= valašský koláč) nám to přece jen nedalo a vypravili jsme se k soše boha Radegasta. Od rozhledny Cyrilka je krásný pohled na Pustevny.
Cestou k soše Radegasta se můžeme pokochat výhledy do kraje.
A to je on. Pohanský bůh Slovanů Radegast.
Autorem sochy (i sousoší Cyrila a Metoděje na Radhošti) je Albín Polášek. Sochu vytvořil r. 1929 v Americe a na vlastní náklady ji nechal dopravit k nám. Legenda mluví o tom, že socha mluvila a věštila budoucnost, o tom, že se tu prováděly magické obřady, hlavně v době letního slunovratu, nebo o tom, že tu ještě v 19. století pochovávali sebevrahy ze širokého okolí.
Cestou z Pusteven jsme se si udělali krátkou zastávku u malé přehrady v Horní Bečvě.
Všiměte si stavby uprostřed snímečku. To je hotel DUO, kde si užívala chvíle odpočinku Maruška - Fukčárinka.
Přeji vám pohodový víkend.
