Hrad Sovinec

Ze vstupenek tušíte, kam nás naše dovolenkové putování zavedlo. Ale vezmeme to postupně.

Stejně jako vloni, ani letos jsme do cíle naší dovolené nejeli přímo, ale zastavili jsme se na několika zajímavých místech. Nejprve to byly Mladečské jeskyně. Ty jsme navštívili hlavně kvůli ségře, která tam ještě nebyla. Přidám jen drobnou zkušenost. Hned pod vstupem do jeskyní je malá hospůdka. Tu raději obejděte obloukem, přestože nabídka zvěřinových specialit láká k ochutnání. Pán, který tam obsluhoval, zřejmě zároveň majitel, byl velmi nepříjemný, na jídlo jsme museli dlouho čekat, záchody byly zamčené, pivo teplé, ....

Dalším zastavením byl hrad Sovinec - nejrozsáhlejší hradní komplex na Bruntálsku.

Hrad i stejnojmenné městečko se nacházejí 13 km jižně od Rýmařova na okraji masivu Nízkého Jeseníku v Andělskohorské vrchovině, která nese podle hradu název Sovinecká vrchovina. Je situován na výrazné ostrožně. Byl založen bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1318 a 1348. V 16. století byl renesančně upravován a v letech 1627 - 1643 byl mohutně barokně opevněn. V letech 1867 - 1896 zde sídlila 1. lesnická škola v českých zemích. Za 2. světové války zde byli vězněni francouzští důstojníci. V prvních květnových dnech r. 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy předhradí. Již v r. 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce; rekonstrukční práce probíhají s různou intenzitou dodnes. V rekonstruovaných prostorách hradu (Jižní palác, purkrabství, konírny, tzv. Remter, budovy bran) jsou instalovány expozice týkající se historie objektu, hlavní věž hradu poskytuje výhled do překrásné krajiny sovineckého přírodního parku.

Na hradě probíhají příležitostné výstavy, jsou zde pořádány kulturní akce, zejména vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů a hudebníků a prezentace tradičních řemesel. Nejinak tomu bylo i o víkendu, kdy jsme hrad navštívili. Na 5. nádvoří se střídali kejklíři, šermíři, loutkové divadlo, .... K vidění i ke koupi byly řemeslné výrobky - keramika, dřevěné hračky, perníčky, malované kameny, drátkované výrobky, ...

hlavní hradní věž

5. nádvoří z věže

šermíři a žonglér

mučírna

expozice zbraní

Přeji vám pohodový pátek a pěkně si užijte poslední prázdninový víkendík.

Turistická hůl a diplomek

Slíbila jsem Jarušce, že až se vrátíme z dovči, nafotím manželovu turistickou hůl. Má ji pobitou plechovými turistickými známkami.

Manželova turistická hůl

Detail

Malá soška pohanského boha Radegasta dohlíží

Známky připravené přesunout se na hůl

Jaruško, už víš?

A na závěr ještě diplomek, který jsem získala v prázdninové soutěži u Nattynky. Díky dovče jsem se ocitla na chvostu, ale vůbec to neva. Bezvadně jsem si zasoutěžila. Díky, Nattynko.

Všem ostatním soutěžícím, především těm na předních příčkách mooooc gratuluji.

Projekty 'Vstupenky' a 'Výhled z okna'

Včera večer jsme se vrátili z týdeního pobytu na chaloupce v Mořkově. Dnešek byl tedy ve znamení vybalování, uklízení, praní, .... Stihla jsem i přetáhnout snímečky z foťáku do PC. Ale před tím jsem ještě nafotila vstupenky, které jsem si z dovolené přivezla, abych je ještě přidala do projektu 'Vstupenky' na blogu ZelenéhoKavalíra, jak jsem slíbila.

Na stejném blogu jsem se dočetla o projektu 'Výhled z okna', jehož pravidla najdete ZDE a přikládám snímeček pořízený z okna kuchyně. Miluji tento výhled na ptáčky v zahradě, v korunách stromů i na krmítkách.

Sobotní obídek

Dnešní den je u nás ve znamení balení a příprav na dovču. Obídek byla tedy rychlovka. Obalované šunkové závitky plněné sýrem, smažená jablíčka. Do plátku šunky jsem zabalila kousek tvrdého sýra, obalila v trojobalu a dala smažit. Oloupaná jablíčka, zbavená jádřince a nakrájená na půlměsíčky jsem také obalila v trojobalu a osmažila. Jako přílohu jsem zvolila vařené brambory sypané pažitkou a zeleninku.

Potřebovala jsem se trochu provětrat, dopřát si malý relax, popřemýšlet, co ještě nezapomenout přibalit, ... A prosila mě naše téměř devadesátiletá sousedka, jestli bych jí nepřinesla pár švestek - špendlíků. Tak jsem spojila příjemné s užitečným. Vzala jsem psa, do ruky košíček a foťák a vyrazila na louku. Z pár špendlíků a jablíček jsem pak uvařila trochu kompotu. Zítra se na cestu bude hodit. A zbytek špendlíků jsem odnesla sousedce.

Mějte se báááječně, užívejte zbytek sluníčkového víkendíku a pozor na tropické teploty.

Bozkovské dolomitové jeskyně

V parném letním dnu přijde vhod výlet do jeskyní. Už jsem vám na svém blogu představila Javořičské a Mladečské jeskyně, které jsou od sebe vzdálené asi 12 km a leží nedaleko Litovle. Tentokrát se vydáme do podhůří Krkonoš.

Bozkovské jeskyně jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi v severní části Čech. Leží na severním svahu obce Bozkov, v malebné krajině mezi Českým rájem a Krkonošemi. Vchod do podzemí odkryli dělníci při těžbě dolomitu nedlouho po válce. Ale teprve v r. 1957 byl objeven podzemní systém puklinovitých chodeb, zčásti zatopených vodou. Během průzkumných prací se podařilo proniknout balvanitým závalem do systému chodeb a dutin s krápníkovou výzdobou, z nichž nejkrásněší dostala název jeskyně Překvapení. V následujícím roce speleologové pronikly do dalšího podzemního labyrintu, do systému Nové jeskyně. Zde objevili i největší podzemní jezero Čech. V letech 1965 - 1968 byly Stará i Nová bozkovská jeskyně propojeny tunelem. Návštěvní okruh (450 m) spojuje nejzajímavější a nejkrásnější části dosud objevených prostor. Bizardní labyrint chodeb s různými odstíny sintrových náteků v Nové jeskyni, pestrou krásu krápníkové výzdoby Staré jeskyně se vzácnými heliktyty, jedinečou výzdobu stěn a stropů, tvořenou římsami, lištami a mřížkami vypreparovaného křemene, i průzračnou modrozelenou vodu podzemních jezírek.

Bozkovské dolomitové jeskyně jsou ve srovnání s ostatními zpřístupněnými jeskyněmi nejen v Čechách a na Slovensku, ale v celé Evropě, jedinečné výzdobou, vzniklou procesem selektivní koroze. Silně agresivní voda, přitékající do podzemí z okolních kyselých hornin po milióny let, rozpouštěla vápníkovou složku dolomitů a ponechávala křemenné vložky, kterými byla hornina prostooupena. Tak byla vytvořena na stěnách a stropech zvláštní výzdoba z křemenných vrstev. Někde ve formě silných polic, jinde ve tvaru soťovitých a lištovitých struktur či krajkových ozdob.

Perníková chaloupka

Sloní uši

Projekt 'Vstupenky'

U Helenky jsem viděla projekt 'Vstupenky', který probíhá na blogu zelenykavalir. Bohužel, všechny vstupenky vyhazuji. Z míst, která jsme navštívili mám leporela a brožované průvodce. Ale jednu vstupenku jsem přece jen vyštrachala. Vzpomněla jsem si, že před lety jsme byli v Praze v Národním divadle. Vstupenku jsem si vlepila do svého čtenářského deníku. A tady je.

Za pár dní vyrážíme na dovolenou, tak určitě nějaké vstupenky budou.

A tímto bych chtěla dát na vědomí děvčatům, blogovým přítelkyním (Marušce - Fukčarince, Helence, Luďce, ...), že od 20. 8. do 25. 8. budeme opět pobývat na chaloupce v Mořkově. Třeba se na nějakém výletě potkáme.

Pohodový nadcházející týden vám všem přeji.

Vranov - Pantheon

Nedávno jsem tu psala o skalním hradu Frýdštejn, který byl postaven na horním konci Vranovského hřebene. Na dolním okraji tohoto hřebene byl nad řekou Jizerou a obcí Malá Skála vybudován druhý skalní hrad - Vranov. Autor novinového seriálu o skalních hradech severovýchodních Čech Jaroslav Duchoň napsal:

Jednou z krajinářsky nejkrásnějších, až romanticky laděných partií toku Jizery je jistě říční údolí u obce Malá Skála. Zde až k vodě sestupuje vysoký a úzký pískovcový Vranovský hřeben. Někdy na počátku 15. století, možná už ve století předcházejícím, padly velmi obtížně dostupné skály do oka hledačů vhodného místa pro založení dobré strážnice, ještě lépe hradu. Smůlu máme v tom, že se nedochovaly žádné zápisy s přesnějšími informacemi. O vsi Vranově pod hřebenem se píše poprvé v r. 1382. Domníváme se, že hrad byl založen nejpozději v r. 1422. O tři roky později víme o Heníku Štěpanickém z Valdštejna, který na hradě sídlil. Během 15. stol. byl hrad rozšiřován a stal se reprezentačním sídlem pánů z Valdštejna. Rozrostl se díky protáhlému a velice úzkému prostoru do délky téměř 400 m a stal se jedním z našich největších a jistě nejkomplikovanějších skalních hradů.

Pro svoji obtížnou přístupnost si během 16. století postavili Valdštejnové v údolí zámeček a r. 1538 hrad prodali Janovi z Vartenberka. Již někdy okolo poloviny 16. stol. je hrad definivně opuštěn. Hrad začíná chátrat. V r. 1802 kupuje panství František Zachariáš Römisch a areál hradu dává proměnit letohrádkem ve tvaru kaple a vytesáním nápisů a řadou pomníčků v romantický Pantheon. Ten se stává od první třetiny 19. stol. vyhlášeným turistickým cílem a je jím dodnes.

Snažit se zorientovat v jednotlivých částech hradu není právě jednoduché. Odborníci tu rozlišují vstupní opevnění, vlastní vnitřní jádro, předhradí a dolní hrad. Z prostoru dolního hradu, vysunutého až téměř nad Jizeru, je dnes upravena vyhlídka do údolí a na protější stráň se Suchými skalami.

Pohled z Malé Skály na kapli

Vyhlídka s mostkem přes skalní rozsedlinu

Schodiště a malá branka - vstup do skalního hradu

Síň tří mocnářů.

Pohled na síň tří mocnářů

Výhled z nejvyššího místa hradu, pohled na Frýdštejn

Mostek přes skalní rozsedlinu na vyhlídce

Pohled z vyhlídky na Malou Skálu a řeku Jizeru

Suché skály nad Malou Skálou

Ač to ze snímečků není moc patrné, počasí bylo pěkně vrtkavé. Cestou z hradu nás zastihla bouřka a pořádný liják. Promokli jsme až na kost! Ještě klika, že s sebou pro tyhle případy vozíme náhradní oblečení a obuv.