Podzimní dekorace

Z toulek s Filipem jsem si přinesla nějaký podzimní materiál, další jsem vyštrachala ze svých zásob a nasbírala na zahradě. A tohle z toho vzniklo:

Všechen použitý materiál je přírodní. Tak to mám ráda.

Mějte krásné a pohodové dníky, užívejte si babího léta.

S Filipem na toulkách

Včera byl Filďas neodbytný. Pořád poštěkával, dokonce se uvelebil u vrátek a vynucoval si vycházku. I když počasí bylo dost nejisté, vzala jsem košík a nůžky, že si tedy dojdu pro nějaký materiál na podzimní dekoraci. Vzala jsem si samozřejmě i nezbytný foťák. A tady je pár snímečků:

Potkala jsem srnky

Taky pavouka, který si odnášel kořist.

U rybníku Šefarák bylo fajn. Zatím to tam moc podzimě nevypadá.

Tam jsem vyfotila lilek potměchuť. Na jaře jsem si vyfotila, když kvetl, teď plody.

Lilek potměchuť je vytrvalý jedovatý polokeř z čeledi lilkovitých s popínavými nebo poléhavými větvemi 30-200 cm dlouhými, na bázi dřevnatějí. Kvete od května do září. Květ se člení na vytrvalý kalich a kolovitou, modrofialovou korunu s nazpět ohnutými cípy. Plodem je kulatá až protáhlá a zašpičatělá lesklá bobule červené barvy obsahující 30-45 semen. Roste v pobřežních křovinách, na okrajích lesů, v příkopech a na rumištích.

Otrava se projevuje po požití většího množství plodů křečemi v hrdle a ústech, nevolností, zvracením, průjmem, zvýšeným tepem. K otravěmůže dojít zejména u dětí po požití bobulí. Není to však příliš časté, neboť zpočátku sice chutnají sladce, posléze se však chuť změní na odporně hořkou.

Jako droga se užívají sušené výhonky větví bez listů sbírané na jaře před olistěním, nebo na podzim po opadání listí. Používá se především zevně při ekzémech, některých formách lupenky a při zánětech kůže. Tlumí záněty dýchacího ústrojí a pomáhá při astmatu. Zmírňuje též projevy epilepsie. Užívá se ve formě prášku, nálevu nebo tinktury. Značné použití našla v homeopatii. Vzhledem k vysokému obsahu jedovatých látek by neměla být používána laiky bez dohledu lékaře. (čerpáno z Wikipedie)

Cestou mě také zaujala lípa obalená ruměnicí pospolnou.

A poletující tmavoskvrnáč.

Začalo mírně poprchávat, tak jsme spěchali domů. Co jsem vytvořila z nasbíraného materiálu ukážu někdy příště.

Přeji vám krásné a pohodové podzimní víkendové dníky.

Houbaření

Na vašich blogách, a nejen tam, se to hemží krásnými a bohatými houbovými úlovky. I u nás konečně začaly růst. Jedlé i nejedlé.

Na topolovém dřevě šupinovky zhoubné.

Tyhle pidihoubičky jsou asi nějaký druh helmovky.

Nějaký druh holubinky, možná holubinka jahodová. Ta by měla být jedlá, ale v holubinkách se vůůůbec nevyznám, takže zůstaly v lese.

Ani tohle jidášovo ucho jsem si domů nepřinesla. Zdálo se mi už moc staré a plesnivé.

Na "mých" místech konečně začaly růst kozáci a křemenáči.

Na hrázi rybníka sbírám pýchavky.

Konečně si užijeme houbičky - houbový guláš, polévku, smaženici, řízečky, ....

Přeji vám pohodový a úspěšný nový pracovní týden.

Bekyně pižmová

Dneska mi přišel komentík k článečku z roku 2010. Článeček je o hmyzáčcích a mezi snímečky je tahle krásná housenka.

Až do dneška jsem nevěděla čí je to housenka. Díky komentíku od Backy už vím, že je to housenka bekyně pižmové. Na netu jsem našla info a snímeček. Z housenky se vyklube tenhle roztomilý motýlek.

Délka předního křídla 1,5-2 cm. Samec má dlouze hřebenitá tykadla a je podstatná menší než samice. Bekyně obývá vlhčí listnaté a smíšené lesy, ale též výsadby topolů, aleje, parky a zahrady. Vyskytuje se hojně a v některých letech místy škodí na ovocných stromech. Výstražné zbarvení a ochlupení housenky ji chrání před ptačími predátory, a protože se nemusejí příliš ukrývat, můžeme je často nalézt i za dne na svrchní straně listů. Hostitelské rostiny - listnaté stromy, např. topol, lípa, dub, ale také jabloň, třešeň, švestka aj.

Přeji vám krásný a pohodový víkend.

Něco do bříška

Při výletování vytráví, tak vás zvu na papu. Jako předkrm se servíruje vaječná sekaná s cuketou.

Pak přijde na řadu polévka. Česnečka s karlovarským knedlíčkem a topinkou, jak nám ji naservírovali ve stylové restauraci v novém obchodním centru Pivovar v Děčíně.

Jako hlavní chod kuřecí medailónky v česnekovém těstíčku, podle receptu šéfkuchařky Ireny Košíkové - bývalé kuchařky Václava Havla, s vařeným bramborem a mrkvovým salátem.

Na závěr nesmí chybět sladká tečka. Co třeba naše oblíbené rychlokoláčky podle LH s borůvkami a jahodami?

Přeji vám dobrou chuť!

Slunečná brána

Konečně se mi podařio přihlásit se na Blog.cz. Psala jsem dotaz na Blog, ale odezva veškerá žádná. Díky moc vám, milé vitruální přítelkyně, které jste mě ujitily, že problém je v prohlížeči, nikoliv "na mém přijímači". Bohužel, ani Explorer nebylo to pravé ořechové, tak zkouším Operu. Tak uvidíme, jak bude fungovat.

Zatím funguje, zvu vás tedy na další putování Českým Švýcarskem. Tentokrát ke Slunečné bráně.

Výchozím bodem pro nás byla obec Bynovec

Ke Slunečné bráně ležící na úbočí Kamenického vrchu je to pěknou procházkou lesem a Bynoveckým skalním městem jen 2 km.

Cestou jsme mlsali borůvky a našli jsme i nějaké houby.

A to je ono. Skalní okno zvané Slunečná brána.

Skalní okno bylo v minulosti zpřístupněno a opatřeno zábradlím a lavičkou a umožňovalo pěkné výhledy do údolí. V současnosti je však okno již zarostlé okolním vzrostlým lesem a výhledy nejsou již skoro žádné. V těsné blízkosti skalního okna se nalézá miniaturní skalní město částečně zpřístupněné odbočkou z turistické značky. .... To říká Wikipedia, ale zajít sem stojí určitě zato.

Hned vedle si můžeme vyzkoušet projít průlezem zvaným Myší díra.

Přeji vám příjemný páteční večer a pohodový nadcházející víkend.

Lodí do Bad Schandau

Prázdniny jsou nenávratně pryč a podle počasí to vypadá, že pryč je i léto. Pryč je i naše dovolená, kterou jsme trávili, stejně jako vloni, na chaloupce v Českém Švýcarsku. Počasí bylo jako na houpačce, přesto jsme podnikli naplánované výlety. Jedním z nich byla plavba lodí z Hřenska do příhraničního lázeňského městečka Bad Schandau.

Městečko bylo založeno ve 14. stol. na soutoku Labe a Křinice. Jako důležitý bod na obchodní cestě mezi velkými feudálními státy Míšní a Čechami se městečko v období od 16. do 18. století vyvinulo v jedno z nejvýznamnějších překladišť obchodu na Labi. V roce 1680 byl objeven první železitý pramen "červená říčka" a došlo k výstavbě prvního lázeňského domu. Dr. Kneipp pak lázně proslavil svými léčebnými kúrami.

Jedním z turistických lákadel je volně stojící osobní elektrický výtah. Byl postaven v letech 1904 - 1905 hoteliérem Rudolfem Sendigem. Volně stojící 50metrová věž je 35 m dlouhým a 3 m širokým mostem propojená s lesní cestou. Od roku 1945 je výtah chráněn jako technická památka a roku 1997 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší svíčka na světě.

Výhled na městečko a Labe.

U horního východu výtahu nalezneme malou rysí oboru.

Náměstí s kašnou z roku 1896. Kašnu nechal na vlastní náklady vybudovat Rudolf Sendig. Stala se ozdobou města a přinesla mu titul Perla Saského Švýcarska.

V pozadí evangelicko-luteránský kostel Svatého Jana dokončen roku 1679, barokní kopuli obdržela věž roku 1711 po městském požáru.

Na jednom z domů jsme viděli vodočet. Hladina vody je zde zaznamenána od r. 1784. U nejvýše zaznamenané čárky je zapsané datum 16. 8. 2002.

Přeji vám příjemný úterní podvečer.