Včera byl Filďas neodbytný. Pořád poštěkával, dokonce se uvelebil u vrátek a vynucoval si vycházku. I když počasí bylo dost nejisté, vzala jsem košík a nůžky, že si tedy dojdu pro nějaký materiál na podzimní dekoraci. Vzala jsem si samozřejmě i nezbytný foťák. A tady je pár snímečků:
Potkala jsem srnky
Taky pavouka, který si odnášel kořist.
U rybníku Šefarák bylo fajn. Zatím to tam moc podzimě nevypadá.
Tam jsem vyfotila lilek potměchuť. Na jaře jsem si vyfotila, když kvetl, teď plody.
Lilek potměchuť je vytrvalý jedovatý polokeř z čeledi lilkovitých s popínavými nebo poléhavými větvemi 30-200 cm dlouhými, na bázi dřevnatějí. Kvete od května do září. Květ se člení na vytrvalý kalich a kolovitou, modrofialovou korunu s nazpět ohnutými cípy. Plodem je kulatá až protáhlá a zašpičatělá lesklá bobule červené barvy obsahující 30-45 semen. Roste v pobřežních křovinách, na okrajích lesů, v příkopech a na rumištích.
Otrava se projevuje po požití většího množství plodů křečemi v hrdle a ústech, nevolností, zvracením, průjmem, zvýšeným tepem. K otravěmůže dojít zejména u dětí po požití bobulí. Není to však příliš časté, neboť zpočátku sice chutnají sladce, posléze se však chuť změní na odporně hořkou.
Jako droga se užívají sušené výhonky větví bez listů sbírané na jaře před olistěním, nebo na podzim po opadání listí. Používá se především zevně při ekzémech, některých formách lupenky a při zánětech kůže. Tlumí záněty dýchacího ústrojí a pomáhá při astmatu. Zmírňuje též projevy epilepsie. Užívá se ve formě prášku, nálevu nebo tinktury. Značné použití našla v homeopatii. Vzhledem k vysokému obsahu jedovatých látek by neměla být používána laiky bez dohledu lékaře. (čerpáno z Wikipedie)
Cestou mě také zaujala lípa obalená ruměnicí pospolnou.
A poletující tmavoskvrnáč.
Začalo mírně poprchávat, tak jsme spěchali domů. Co jsem vytvořila z nasbíraného materiálu ukážu někdy příště.
Přeji vám krásné a pohodové podzimní víkendové dníky. 
Žádné komentáře:
Okomentovat