čtvrtek 28. dubna 2011

Nebe

Venku se spustil pořádný liják, však už bylo zapotřebí, aby sprchlo. Přidala se bouřka a mě napadlo zaštrachat v archívu pro snímečky nebíčka.

Západ sluníčka

A to je vše.
Přeji vám hezký a pohodový den.

úterý 26. dubna 2011

Velikonoce jsou pryč

Velikonoční svátky ulétly jako včelka a zítra se pustím do uklízení výzdoby. Do košíku poputují krasličky s kuřátky a ošatkou,

stejně jako zavěšená vajíčka

a dřevěné vyřezávané ozdobičky. Větvičky trnky a řeřišnice ve vázách už také uvadly a opadávají.

Zůstanou jen háčkovaní motýli na zácloně

a motýlí závěs

Ještě jsem měla malé háčkovné motýlky, ale ty jsem před Velikonocemi darovala.

Tak zase za rok.

pátek 22. dubna 2011

Koupel

Ve váze mi začaly opadávat květy trnky a uvadla i řeřišnice, proto jsem se vypravila pro nové větvičky a kytičky do vázy. V doprovodu Filipa jsem došla až k Šefaráku, kde mě čekalo milé překvapení. Po hladině si tam plula labuť a právě prováděla očistu svého peří. Kvítka jsem nechala kvítky, posedávala jsem po břehu, pozorovala a fotila tu krásu.

Bohužel, kvalita snímečků trochu pokulhává. Jak jsem chodila okolo rybníka, abych měla labuť co nejblíž, fotila jsem po i proti sluníčku, navíc bylo krátce po poledni, což na focení také není zrovna nejideálnější čas.

středa 20. dubna 2011

Za dymnivkami, sasankami a pro podběl

Včera jsme se vydali s Filipem po dloooouhé době na vyycházku. Naposledy jsme se byli podívat u Chotělic na kvetoucí modříny. Tentokrát jsem se chtěla zajít podívat k rybníku za Medřič na dymnivky a sasanky. Také jsem si chtěla nasbírat trochu podbělu na čaj. Už delší dobu pokašlávám a ne a ne se toho zbavit!

Na louce kvetou mimo orsejí už i řeřišnice luční (vysoká 15 - 40 cm, kvete světle růžově až fialově, řídce i bíle od konce dubna do června; jako jiné rostliny z čeledi brukvovitých obsahuje látky palčivě hořké chuti a vitamín C, lze ji použít do jarních salátů místo podobně chutnající řeřichy; je to i slabá, dnes již téměř nepoužívaná léčivka s účinky pročišťujícími a povzbudivými, vhodná zejména proti jarní únavě)

a na louce za bývalou Triolou je v trávě spousta fialek.

Na hrázi krásně kvetou trnky a třešeň

Když jsme dorazili k rybníku, zjistila jsem, že je vypuštěný. Snad měli rybáři výlov (rybník mají v nájmu chlumečtí rybáři). Takže žádné vodní ptactvo k pozorování a focení tam nebylo. Možná by tam nebylo, i kdyby vypuštěný nebyl, protože tam je aktivovaný plašící systém kvůli volavkám a kormoránům. Ale všimla jsem si, že volavkám to ani moc nevadí a kormorány jsem tam zahlédla 2x.

Rybník jsme s Filipem obešli, já si cestou natrhala podběl na čaj a po lávečce jsme přešli na druhou stranu náhonu. Dymnivek tam byla záplava, ale už odkvétaly.

A nechyběly ani sasanky. Ale žádná bílá záplava, jen pár skromných polštářků pro potěchu oka.

Hlemýždi ještě spali, ale jeden z nich si ustlal trochu nepohodlně. Přímo v mraveništi.

Na listech se vyhříval bázlivec olšový - jedna z nejhojnějších mandelinek velká 6 mm. Snímeček je trochu rozostřený, proto si nejsem jistá, jestli jsem broučka určila správně.

Podařilo se mi vyfotit i motýla. Je to babočka bílé C nebo také babočka meruzalková.

Hádejte, co leželo na dně vypuštěného rybníka? Vzpomínáte na můj morbidní nález protéz? .......... Ano, byly tam! Obě! Snímeček raději nezveřejním. Bylo by to jen pro silné nátury!

Ale podbělový čajík slazený medem je výborný.

neděle 17. dubna 2011

Jarní tancovačka

Dostali jsme pozvání do Lhoty pod Libčany, kde se konala Jarní tancovačka. Pořádalo ji místní Rodinné a mateřské centrum. Vlastně to byla maškarní tancovačka. V masce přišli téměř všichni, což jsem velmi obdivovala a ocenila. Všichni jsme si to báááječně užívali a snímečky jsou toho jistě důkazem.

K tanci a poslechu hrál náš oblíbený taneční orchestr Lyra Club. Pod jevištěm seděla šmoulí parta i s Gargamelem a nechyběl jim ani šmoulí domeček.

Na začátku vystoupil kouzelník se svoji asistentkou,

který měl připravenou i soutěž. Pět párů - dobrovolníků dostalo tenký balónek, který bylo třeba nafouknout. Ze soutěžících se to nepodařilo nikomu. Pan kouzelník prozradil fígl, jak na to. Je potřeba dobře foukat.

Jak jsem zmínila už v úvodu, v maskách přišli téměř všichni a sešla se celá plejáda, fantazie pracovala na plné obrátky - čerti, ježibaby a čarodějnice, Ferda Mravenec, Pepek námořník, Bratři v triku (byli všichni tři oblečeni do jediného trika), Červená karkulka s myslivcem, pan doktor se zdravotní sestřičkou, dokonce dvě party z Mrazíka, klauni, mořská panna, cikánky, piráti, Pipi punčochatá, Saxana, Mach a Šebestová, pionýři, Teletubbies, ...


Taťka Šmoula nabízel pravé šmoulí bombóny.

Nechyběla ani tombola, která byla rozdělená na velkou a malou. Velká se losovala o půlnoci a bylo možné vyhrát např. vyhlídkový let či zahradní houpačku.

Ale hlavně, všichni se báááječně bavili a večer jsme si parádně užili.

A já ve skrytu duše doufám, že se zobrazí všechny snímečky tak jak mají.
Ještě se musím omluvit za kvalitu snímečků. Nějak se mi nedaří fotit pohyb a při špatném osvětlení.

pátek 15. dubna 2011

Židovská synagoga

Naposledy nahlédneme do knížky dr. Maliny Královéhradecké obrázky. Tentokrát se z Malého náměstí vydáme do nedaleké Pospíšilovy třídy. Přesněji na roh Pospíšilovy třídy a třídy ČSA.
Trojice na Pospíšilově třídě
Klášter Notre Dame, Rudolfinum a židovská synagoga - všechny tři stavby nalezneme na Pospíšilově třídě a všechny byly dokončeny začátkem XX. století. Klášter Notre Dame z let 1899 až 1901 je dílem architekta Viktora Weinhengstra. Rudolfinum vybudované v letech 1901 až 1902 patří do dílny stavebního rady Arnošta Jenčovského z Prahy. Židovská synagoga byla postavena roku 1905 podle návrhu architekta Václava Weinzettla.
Stavby patří k monumentálním dílům hradecké architektury. Nacházíme zde prvky vrcholné italské renesance, jemné prvky klasicismu i maurské architektury. Budovy stále poutají pozornost Hradečanů i návštěvníků města. .............
Orientální prvky s kombinací secese využil při stavbě židovské synagogy architekt Václav Weinzettl. Stavět začal v roce 1904. Pod hlavní kopulí umísil hebrejský nápis "V příbytek Boží jsme chodívali spolu". V roce 1971 se do synagogy přestěhovala vědecká knihovna. Budovu upravila pro skladištní a půjčovní účely.
Státní vědecké knihovna ji využívala do roku 2008. V současné době se hledá nový nájemce a způsob využití budovy.

středa 13. dubna 2011

Oválné košíčky

Běhen víkendových večerů jsem se pustila do výroby malých košíčků. Zkusila jsem dělat ruličky ze Zlatých stránek, protože košíčky jsou opravdu docela malé (cca 20 x 12 cm) a ruličky z novinového papíru mi přišly poměrně silné. Snažila jsem se je umotat tak, aby byly s co nejmenším množstvím tisku. Pak jsem zaúkolovala manžela (je v pracovní neschopnosti), aby mi je natřel. A tady je výsledek.


Jeden košíček je určený pro manželovu kolegyni, ten už je pryč. Druhý dostane ségra. Doufám, že se budou líbit a hodit.

pondělí 11. dubna 2011

Za modříny

Ve středu byl u nás pěkný jarní den, i když trochu zafukovalo (ve čtvrtek a v pátek foukalo mnohem víc a byla mnohem větší zima). Jak říká Jaruška, při odpolední směně nemá cenu nic moc začínat, tak jsem se vykašlala na domývání oken (nakonec z toho kvůli silnému větru sešlo ve čtvrtek i v pátek) a vydala se s Filipem na vycházku. Cíl byl jasný - Chotělice, modříny u vilky paní Hofmanové. Poprve jsem si jich všimla vloni při jedné z jarních vycházek okolo Chotělic. A co že je na nich tak mimořádného? Já jsem si poprve v životě všimla, že modříny kvetou.
Modřín opadavý - kvete v dubnu a květnu pohlavně rozlišenými šišticemi. Samčí jsou tvořeny žlutými tyčinkami a po odkvětu opadávají, samičí červenými semennými šupinami, které se po oplození mění na šišky - hnědnou a dřevnatějí. Na každé šupině se tvoří dvě ořídlená semena, která dozrávají ještě téhož roku. Šišky jsou nerozpadavé a opadávají až 2 - 3 roky po vysemenění.

Na louce už krásně kvetly blatouchy.

Jaro je definitivně tady a cítí to i mandelinky nádherné.


Domů jsem si přinesla větvičky zlatého deště, střemchy a trnky

a přizdobila jsem je dřevěnými ozdobami s jarními motivky.

neděle 10. dubna 2011

Odpolední posezení

Na dnešní odpoledne jsme od kulturní komise připravili další akci. Tentokrát jsme dětičky vyměnili za seniory. Akci jsme opět připravovaly v osvědčené dvojici (já a paní předsedkyně kulturní komise), stejně jako dětský maškarní bál. Tentokrát to bylo jednodušší, nemusely jsme vymýšlet hry a soutěže, obstarávat sladkosti a tombolu. Zajistily jsme jen sál, tentokrát v hospůdce v Loučné Hoře, hudbu a občerstvení. Zdarma se podávala káva a bramboráčky.
Sešlo se kolem čtyřiceti 'dozrálých slunečníků a slunečnic' (jak je nazvala Maruška Fukčárinka), tedy převážně slunečnic, kteří se velmi dobře bavili. Vzhledem k tomu, že hospůdka je v Loučné hoře malá, bylo úplně plno, dokonce jsme ještě musely přidávat židle.
Paní předsedkyně nejprve všechny hezky přivítala.

Pak už se pilo,

podávaly se bramboráčky a káva, povídalo se,

ale hlavně se zpívalo a tančilo (v šedém svertu s černou čelenkou ve vlasech nejstarší, devadesátiletá, účastnice)
Odpoledne se velmi vydařilo, nikomu se moc nechtělo domů, ale slíbily jsme, že na podzim uskutečníme další setkání.
Přiznám se, že mě vždycky potěší, když se akce takto vydaří. Ten čas, úsilí, telefonování, shánění, ..., které tomu věnujeme pak stojí za příjemný pocit, že jsme ty druhé potěšily, připravily jim hezké odpoledne.

sobota 9. dubna 2011

Koláž

Tuto krásnou koláž z mých snímečků jsem si dovolila přenést na svůj bog od Jáji. Vyrobila ji k svátku nejen pro mě, ale pro všechny Emy a Emičky. Moc mě tím potěšila a já ji za to děkuji.

čtvrtek 7. dubna 2011

Z archivu

V poslední době nějak nestíhám. Mám novou práci, poprve v životě chodím na směny a zatím jsem se ještě nedostala do toho správného rytmu, ještě jsem to všechno nesladila. Ale řeknu vám, je to změna. Ze školy, kde jsem pracovala jako asistentka pedagoga a teď dělník v lisovně ....... Ale nedá se nic dělat, musím brát co je, vybírat si nemůžu. Léta jsem byla doma, starala se o nemocné rodiče a babičku, během té doby jsem si doplnila vzdělání různými sociálně-pedagogickými kvalifikačními krurzy. Znalosti a dovednosti jsem pak uplatňovala doma při cvičení s taťkou a babičkou, kteří prodělali CMP. Abych doma nezblbla, dělala jsem doprovod a dohled na různých školních a mimoškolních akcích, aktivně jsem se podílela (a podílím dodnes) na organizování různých kulturních akcí v obci. Bohužel, jako praxe je to málo, o práci ve škole jsem přišla. ............. Tak, konec smutnění, hlavní je, že mám alespoň nějakou práci. A jak jsem už předeslala, zatím nemám moc čas na focení a vycházky, zašátrala jsem v archívu a vylovila pár snímečků z minulého týdne, kdy jsem se vypravila s Filipem k rybníku.
Nejprve jsem na odchodu z domu vyfotila poupě magnolie,

cestou k rybníku jsem na příkopě cvakla fialky.

U rybníka jsme potkali ježka

a na stromě nad rybníkem se po okolí rozhlížela volavka.

Začínalo se šeřit a na hladině rybníka se krásně zrcadlilo nebe.


Z oblohy se díval měsíček

Ten den jsem poprve zkoušela vyfotit západající sluníčko.

Velikonoční přání

Všem virtuálním přátelům, stálým i náhodným návštěvníkům přeji krásné a požehnané velikonoční svátky plné sluníčka, barev, vůní, pohody, rad...