Současná situace nepřeje fyzickému výletování. Ale proč necestovat virtuálně? Zašátrala jsem ve svém cestovatelském deníku a vybrala okružní trasu z Ramzové na Šerák, k Obřím skalám a kolem Vražedného potoka zpět do Ramzové. A pozdní oběd v Lázních Jeseník.
Ráno jsme měli budíček už v 6.30 hodin. Ségra vždycky říká, že musíme vyjíždět brzo, abychom na plánovaném místě byli dřív, než se ostatní turisté vyspí. Vyhneme se návalu, potížím při parkování, frontám, …. A tentokrát jsme museli vstávat ještě dřív než obvykle, protože jsme chtěli nejprve zajet do České Vsi. Po zjištění, že pneumatika opět mírně unikla, jsme se rozhodli, pro klid v duši, zajet do pneuservisu.
Recenze nelhaly. V servisu byli ochotní, rychlí, cca za dvacet minut jsme odjížděli do Ramzové (část obce Ostružná, významné lyžařské a turistické centrum).
V Ramzové jsme zaparkovali na velkém parkovišti u lanovky na Šerák. Koupili jsme si jízdenky a v 8.45 hodin jsme na čtyřsedačce vyjeli na Čerňavu. Přestože počasí bylo sluníčkové, stále hrozily dešťové mraky. Poránu bylo i docela chladno, a tak přišly vhod mikiny. Já jsem si vzala k béžový tříčtvrťákům černobílé pruhované podkolenky (parádně vyladěný outfit👏😃) s tím, že až se oteplí, tak je sundám.
U stanice na Čerňavě jsem si jen vyfotila ocelovou sochou kamzíka a hned jsme pokračovali dvousedačkou na Šerák.
Před námi nastupoval na lanovku starší pár lidí. Jak se sedačka s cuknutím rozjela, paní spadly z hlavy sluneční brýle. Ohlédla se po nich a v očích byl vidět trochu zmatek, trochu panika, trochu lítost nad ztrátou. Zareagovaly jsme okamžitě. Ségra v rychlosti sebrala brýle a na paní jsme mávly, že může být v klidu, brýle že se vezou.
Během jízdy na lanovce jsem si všimla, že je místy vykácená kleč. Z infotabule jsem zjistila, že 'na vrcholu Keprníku a Šeráku probíhá kácení borovice kleče. Výzkumy ukázaly, že v Jeseníkách nepůvodní kleč zarůstá cenná místa vrcholové horské tundry i vzácné půdní kopečky'.
Na Šeráku jsem si vyfotila dalšího kamzíka. Tentokrát dřevěného. V turistické Chatě Jiřího jsme koupili turistickou vizitku a plechovou známku na hůl. Přibylo i další razítko do turistického deníku.
Chata Jiřího na Šeráku je vůbec první stavba německého turistického horského spolku v Jeseníkách a byla vybudována již v r. 1888 jako srubová chata s věžičkou. Své jméno dostala na počest někdejšího majitele pozemku, kardinála Jiřího Koppa, vratislavského biskupa. Bohužel již v únoru r. 1893 vyhořela, ale ještě v tomtéž roce začal spolek se stavbou nové, nyní již kamenné chaty.
Malou chvíli jsme poseděli před chatou, trochu se občerstvili a potěšili dušičku výhledy na okolní jesenickou přírodu. I když svítilo sluníčko, dál se honily dešťové mraky a spadly z nich dokonce asi 3 kapičky. Manžel pořád upíral oči k obloze a honil nás, že zmokneme.
Od chaty jsme vyšli doleva po modré TZ. Hlavně abychom si nespletli směr a nešli opačně, jako to v knížce Život jako hobby popsala spisovatelka M. Mlynářová. Asi po 0,3 km koukáme na rozcestník, chtěli jsme se s ním poradit 'kudy tudy', ale žádný ukazatel neukazoval směr k Obřím skalám. Se ségrou si vždycky říkáme, že nám narostla pusa proto, abychom se zeptaly, když něco nevíme. A tak jsme se zeptaly. Poradili nám starší manželé: "Tudy dojdete na Keprník. K Obřím skalám musíte na druhou stranu." A je to tady! Máme co jsme nechtěli! Dopadli jsme stejně jako spisovatelka, chechtali jsme se. Vrátili jsme se tedy zpět k Chatě Jiřího a po žluté a modré TZ jsme lesem pokračovali k Obřím skalám.
Cesta byla kamenitá, samý kořen a výmol, chvílemi to vypadalo, že jdeme vyschlým řečištěm horského potoka a ne lesní pěšinou, a vedla stále prudce dolů (↘245 m). Opět jsme si se ségrou vzpomněly na spisovatelku, která cestu nazvala 'lesním hororem'. Ale my chodíme s turistickými holemi, což je velká výhoda. Hlavně já se s nimi cítím mnohem bezpečněji. Od té doby, co si je beru na turistické výšlapy, už nepadám. I tentokrát se velmi osvědčily.
A už je vidíme! Obří skály - téměř kilometr dlouhá, 10 - 16 m vysoká skalní hradba a mrazové sruby ve svoru. Ještě v 70. letech minulého století byl celý hřbet zakrytý lesy; po větrné kalamitě na konci 70. let 20. stol. byly lesy odtěženy a k opětovnému zalesnění se naštěstí pro turisty již nepřistoupilo. Od Chaty Jiřího je to sem 1,5 km.
K tomu, že byl skalní blok rozpůlen, se váže pověst o obru Amíkovi, který prohrál sázku s obrem ze sousedství a skálu proťal. Asi to byl pěkný vztekloun a neuměl prohrávat!😃
Skály jsme obhlédli, pořídila jsem několik nezbytných smímečků a kochali jsme se nádhernými výhledy. Ze skal je možné vidět Rychlebské hory, pásmo Kralického Sněžníku, údolí Bělé, větrnou elektrárnu v Ostružné a za jasného počasí i vrcholky v Polsku. Poseděli jsme, odpočinuli si a občerstvili se.
Od skal nás čekalo dalších 4,5 km (↗75 m, ↘386 m). Po modré TZ a stále z kopce jsme došli k rozcestí Pod Obřími skalami, napojili se na zelenou TZ a klikatou cestou údolím Vražedného potoka (za třicetileté války tu Švédové povraždili všechny před nimi se ukrývající obyvatele z kolštejnského panství), kde stojí za vidění nejen různé kaskády a drobné vodopády, ale zejména historické přehrážky, které se zde začaly budovat již v roce 1908, se vraceli na parkoviště k dolní stanici lanovky na Šerák.
Myslela jsem si, že letos bychom mohli zkusit něco nového. Třeba si vyzkoušet jízdu na bobové dráze nebo minikáry. Možnosti jsem zahrnula i do dovolenkového itineráře. Jízdu na minikárách je možné si vyzkoušet třeba právě v Ramzové. Jenomže ségra nechtěla ani slyšet! Chvíli jsme sledovali jízdu na minikárách, zkoušela jsem ji zviklat, ale nepodařilo se!
Hodiny na palubní desce ukazovaly 15.10 hodin, když jsme odjížděli z parkoviště do Lázní Jeseník na pozdní oběd.
Auto jsme nechali na parkovišti za Sanatoriem Priessnitz.
Ve Wiener Kaffeehaus restaurantu hned vedle sanatoria
si manžel objednal drůbeží vývar s nudlemi a líčka na Priessnitzově černém pivu,
já a ségra předešlý den vyhlédnutý pomalu pečený bůček s opečenými bramborovými knedlíky s tymiánem a dušeným zelím s jablkem. Mňam, to bude určitě dobrota! těšili jsme se.
Po návratu do Jeseníku jsme si zase koupili staroměstské kremrole (= nebe v hubě). Museli jsme si pospíšit, aby nám nezavřeli. Teprve pak jsme zajeli na nákup. "Doma" jsme si uvařili kávičku☕ (já ovocný čaj🍵) a k nim si dali ty famózní Staroměstské kremrole. Mňam, mňam!!!😋😋😋
Teprve teď jsem svlékala podkolenky. Vydržela jsem v nich chodit celý den.
O půl sedmé jsme se sebrali a ještě vyrazili na vycházku po Jeseníku. Došli jsme ale sotva na náměstí k hotelu Slovan. Začalo dost pršet, tak jsme se museli vrátit. Lilo skoro celou noc a dokonce i bouřilo.
Vystřídali jsme se v koupelně a se ségrou vyšpekulírovaly program na další den. Probraly jsme se i fotkami, ale najednou přestal fungovat internet. Asi kvůli bouřce, napadlo mě.
Krokoměr večer ukazoval 23.104 kroků / 11,55 km.
