úterý 28. dubna 2020

Radost a štěstí

Nedávno nás Vendy svoji výzvou vybídla k vnímání maličkostí, které nás potěší, povzbudí v tomto nelehkém období.
Uvědomuji si jaké mám štěstí. Bydlím na konci vesnice, máme zahradu a hned za ní louku, mohu tedy kdykoliv vyběhnout a jsem na čerstvém vzduchu, v přírodě. Jsem relativně zdravá, můžu tedy vidět, cítit, slyšet všechnu tu jarní krásu probouzející se přírody.
Cítím vůni rozkvetlých stromů a květů na louce či v zahradě



Slyším hukot včel v rozkvetlých korunách stromů, vidím je spolu s čmeláky a motýly poletovat z květu na květ



Slyším nad hlavou vyzpěvovat ptáčky, vidím je kolem sebe poletovat, pozoruji jejich hnízdění



Mohu pozorovat zvířátka

Každý večer slyším od řeky žabí koncertování

Mohu pozorovat nebe nad hlavou, radovat se ze sluníčka i deště

Největší moje radost, štěstí a láska je náš vnouček. Jsem šťastná, že je zdravý, že můžu pozorovat jak si hraje, běhá, jaké dělá pokroky. A když natáhne prťavé pacinky a řekne 'babíí'.....

Jsem ráda i za to, že máme takové technické vymoženosti, jako je digitální foťák či notebook, a tohle všechno si můžeme vyfotit, uchovat i sdílet .




pátek 24. dubna 2020

Matka příroda

Toto video mi přišlo mailem.


Příroda nepotřebuje lidi. Lidi potřebují přírodu.
Ano, potřebujeme! Ale někteří jsou nepoučitelní, rozmazlení sobci! Chtějí jen brát, uspokojují jen svoje potřeby, ale vážit si ničeho neumí.
Když média i poitici nabádají, abychom chodili do přírody, měli by také připomínat, jak se v přírodě chovat. Všem by mělo být jasné, že co si do přírody přinesou, to si také odnesou. Odpadky do přírody nepatří!!

Je mi smutno!😔😔



úterý 21. dubna 2020

Jarní přírodou

Sluníčko, teplíčko, ptáčci vyzpěvují jako o závod. Vycházce jarní přrodou se nedá odolat ani během koronavirové hrozby. Mám tu výhodu, že mi stačí přeběhnout přes náhon a jsem na louce. Posílám pár snímečků všem, kteří nemají přírodu na dosah ruky.
Babočka síťkovaná v objetí sedmikrásek

Poupata na jabloni

Čáp na lovu

Řeřišnice luční

Modřínové šišky

Popenec

Rozrazil

Rehek

Blatouch se vzhlíží v zrcadle

Srnky, nebo spíš srnci.

Přeji pěkné, ale hlavně zdravé jarní dníky.🧡🌞

pátek 10. dubna 2020

Velikonoční přání

Všem virtuálním přátelům, stálým i náhodným návštěvníkům přeji krásné velikonoční svátky plné sluníčka, barev, vůní, pohody, radosti a lásky.

úterý 7. dubna 2020

Vytrženo z deníku: Ramzová - Šerák - Obří skály

Současná situace nepřeje fyzickému výletování. Ale proč necestovat virtuálně? Zašátrala jsem ve svém cestovatelském deníku a vybrala okružní trasu z Ramzové na Šerák, k Obřím skalám a kolem Vražedného potoka zpět do Ramzové. A pozdní oběd v Lázních Jeseník.

Ráno jsme měli budíček už v 6.30 hodin. Ségra vždycky říká, že musíme vyjíždět brzo, abychom na plánovaném místě byli dřív, než se ostatní turisté vyspí. Vyhneme se návalu, potížím při parkování, frontám, …. A tentokrát jsme museli vstávat ještě dřív než obvykle, protože jsme chtěli nejprve zajet do České Vsi. Po zjištění, že pneumatika opět mírně unikla, jsme se rozhodli, pro klid v duši, zajet do pneuservisu.
Recenze nelhaly. V servisu byli ochotní, rychlí, cca za dvacet minut jsme odjížděli do Ramzové (část obce Ostružná, významné lyžařské a turistické centrum).
V Ramzové jsme zaparkovali na velkém parkovišti u lanovky na Šerák. Koupili jsme si jízdenky a v 8.45 hodin jsme na čtyřsedačce vyjeli na Čerňavu. Přestože počasí bylo sluníčkové, stále hrozily dešťové mraky. Poránu bylo i docela chladno, a tak přišly vhod mikiny. Já jsem si vzala k béžový tříčtvrťákům černobílé pruhované podkolenky (parádně vyladěný outfit👏😃) s tím, že až se oteplí, tak je sundám.
U stanice na Čerňavě jsem si jen vyfotila ocelovou sochou kamzíka a hned jsme pokračovali dvousedačkou na Šerák.

Před námi nastupoval na lanovku starší pár lidí. Jak se sedačka s cuknutím rozjela, paní spadly z hlavy sluneční brýle. Ohlédla se po nich a v očích byl vidět trochu zmatek, trochu panika, trochu lítost nad ztrátou. Zareagovaly jsme okamžitě. Ségra v rychlosti sebrala brýle a na paní jsme mávly, že může být v klidu, brýle že se vezou.
Během jízdy na lanovce jsem si všimla, že je místy vykácená kleč. Z infotabule jsem zjistila, že 'na vrcholu Keprníku a Šeráku probíhá kácení borovice kleče. Výzkumy ukázaly, že v Jeseníkách nepůvodní kleč zarůstá cenná místa vrcholové horské tundry i vzácné půdní kopečky'.
Na Šeráku jsem si vyfotila dalšího kamzíka. Tentokrát dřevěného. V turistické Chatě Jiřího jsme koupili turistickou vizitku a plechovou známku na hůl. Přibylo i další razítko do turistického deníku.
Chata Jiřího na Šeráku je vůbec první stavba německého turistického horského spolku v Jeseníkách a byla vybudována již v r. 1888 jako srubová chata s věžičkou. Své jméno dostala na počest někdejšího majitele pozemku, kardinála Jiřího Koppa, vratislavského biskupa. Bohužel již v únoru r. 1893 vyhořela, ale ještě v tomtéž roce začal spolek se stavbou nové, nyní již kamenné chaty.

Malou chvíli jsme poseděli před chatou, trochu se občerstvili a potěšili dušičku výhledy na okolní jesenickou přírodu. I když svítilo sluníčko, dál se honily dešťové mraky a spadly z nich dokonce asi 3 kapičky. Manžel pořád upíral oči k obloze a honil nás, že zmokneme.

Od chaty jsme vyšli doleva po modré TZ. Hlavně abychom si nespletli směr a nešli opačně, jako to v knížce Život jako hobby popsala spisovatelka M. Mlynářová. Asi po 0,3 km koukáme na rozcestník, chtěli jsme se s ním poradit 'kudy tudy', ale žádný ukazatel neukazoval směr k Obřím skalám. Se ségrou si vždycky říkáme, že nám narostla pusa proto, abychom se zeptaly, když něco nevíme. A tak jsme se zeptaly. Poradili nám starší manželé: "Tudy dojdete na Keprník. K Obřím skalám musíte na druhou stranu." A je to tady! Máme co jsme nechtěli! Dopadli jsme stejně jako spisovatelka, chechtali jsme se. Vrátili jsme se tedy zpět k Chatě Jiřího a po žluté a modré TZ jsme lesem pokračovali k Obřím skalám.
Cesta byla kamenitá, samý kořen a výmol, chvílemi to vypadalo, že jdeme vyschlým řečištěm horského potoka a ne lesní pěšinou, a vedla stále prudce dolů (↘245 m). Opět jsme si se ségrou vzpomněly na spisovatelku, která cestu nazvala 'lesním hororem'. Ale my chodíme s turistickými holemi, což je velká výhoda. Hlavně já se s nimi cítím mnohem bezpečněji. Od té doby, co si je beru na turistické výšlapy, už nepadám. I tentokrát se velmi osvědčily.

A už je vidíme! Obří skály - téměř kilometr dlouhá, 10 - 16 m vysoká skalní hradba a mrazové sruby ve svoru. Ještě v 70. letech minulého století byl celý hřbet zakrytý lesy; po větrné kalamitě na konci 70. let 20. stol. byly lesy odtěženy a k opětovnému zalesnění se naštěstí pro turisty již nepřistoupilo. Od Chaty Jiřího je to sem 1,5 km.


K tomu, že byl skalní blok rozpůlen, se váže pověst o obru Amíkovi, který prohrál sázku s obrem ze sousedství a skálu proťal. Asi to byl pěkný vztekloun a neuměl prohrávat!😃
Skály jsme obhlédli, pořídila jsem několik nezbytných smímečků a kochali jsme se nádhernými výhledy. Ze skal je možné vidět Rychlebské hory, pásmo Kralického Sněžníku, údolí Bělé, větrnou elektrárnu v Ostružné a za jasného počasí i vrcholky v Polsku. Poseděli jsme, odpočinuli si a občerstvili se.

Od skal nás čekalo dalších 4,5 km (↗75 m, ↘386 m). Po modré TZ a stále z kopce jsme došli k rozcestí Pod Obřími skalami, napojili se na zelenou TZ a klikatou cestou údolím Vražedného potoka (za třicetileté války tu Švédové povraždili všechny před nimi se ukrývající obyvatele z kolštejnského panství), kde stojí za vidění nejen různé kaskády a drobné vodopády, ale zejména historické přehrážky, které se zde začaly budovat již v roce 1908, se vraceli na parkoviště k dolní stanici lanovky na Šerák.

Myslela jsem si, že letos bychom mohli zkusit něco nového. Třeba si vyzkoušet jízdu na bobové dráze nebo minikáry. Možnosti jsem zahrnula i do dovolenkového itineráře. Jízdu na minikárách je možné si vyzkoušet třeba právě v Ramzové. Jenomže ségra nechtěla ani slyšet! Chvíli jsme sledovali jízdu na minikárách, zkoušela jsem ji zviklat, ale nepodařilo se!
Hodiny na palubní desce ukazovaly 15.10 hodin, když jsme odjížděli z parkoviště do Lázní Jeseník na pozdní oběd.
Auto jsme nechali na parkovišti za Sanatoriem Priessnitz.

Ve Wiener Kaffeehaus restaurantu hned vedle sanatoria

si manžel objednal drůbeží vývar s nudlemi a líčka na Priessnitzově černém pivu,

já a ségra předešlý den vyhlédnutý pomalu pečený bůček s opečenými bramborovými knedlíky s tymiánem a dušeným zelím s jablkem. Mňam, to bude určitě dobrota! těšili jsme se.


Po návratu do Jeseníku jsme si zase koupili staroměstské kremrole (= nebe v hubě). Museli jsme si pospíšit, aby nám nezavřeli. Teprve pak jsme zajeli na nákup. "Doma" jsme si uvařili kávičku☕ (já ovocný čaj🍵) a k nim si dali ty famózní Staroměstské kremrole. Mňam, mňam!!!😋😋😋
Teprve teď jsem svlékala podkolenky. Vydržela jsem v nich chodit celý den.
O půl sedmé jsme se sebrali a ještě vyrazili na vycházku po Jeseníku. Došli jsme ale sotva na náměstí k hotelu Slovan. Začalo dost pršet, tak jsme se museli vrátit. Lilo skoro celou noc a dokonce i bouřilo.
Vystřídali jsme se v koupelně a se ségrou vyšpekulírovaly program na další den. Probraly jsme se i fotkami, ale najednou přestal fungovat internet. Asi kvůli bouřce, napadlo mě.
Krokoměr večer ukazoval 23.104 kroků / 11,55 km.

Velikonoční přání

Všem virtuálním přátelům, stálým i náhodným návštěvníkům přeji krásné a požehnané velikonoční svátky plné sluníčka, barev, vůní, pohody, rad...