Z holátek kluci jako buci

Před pár dny jsem tu měla snímečky líhnoucích se kosů a pak malá holátka. Snímeček jsem pořídila 21. 6.

Takhle velcí byli 26. 6.

Dnes (30. 6.) jsou z nich kluci jako buci, je jich plná "ošatka".

Snímeček jsem málem nepořídila. Taťka kos na mě pořádal vyloženě nálety, měla jsem strach, že mě fakt do té mé budky - lebky klobne!

Chlumec nad Cidlinou

Nedávno jsem potřebovala něco vyřídit v nedalekém Chlumci nad Cidlinou. Byl krásný sluníčkový den, tak jsem toho využila, a po té, co jsem si vyřídila potřebné záležitosti, udělala jsem si malou vycházku po městě.

Chlumec nad Cidlinou je starobylé město východních Čech na soutoku řeky Cidliny s Bystřicí. Nejstarší zprávy o městě jsou dochovány z 12. století.

Zaparkovala jsem na náměstí u Mariánského sloupu. V r. 1710 ho nechal postavit Václav Norbert Kinský jako připomínku vítězství vojsk císaře Josefa I. a jeho spojenců nad Ludvíkem XIV. ve válce o španělské dědictví.

Po náměstí procházím kolem gotickorenesančního chrámu sv. Voršily postaveného za vlády Pernštejnů (info o chrámu ZDE) a pomníku chlumeckého rodáka Václava Klimenta Klicpery (1792 - 1859) - přední dramatik obrozenecké literatury označovaný často za zakladatele českého dramatu a veselohry, autor zábavných deklamovánek a historických povídek (Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Rohovín Čtverrohý, Jan za chrta dán, ...)

Dále procházím kolem nejstarší památky v Chlumci - bývalého farního, později hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice. Byl postaven r. 1134 v románském stylu, později přestavěn ve stylu gotickém (více info ZDE).

Dostávám se až k zámku Karlova Koruna. Odtud mám spoustu snímečků, proto vám zámek představím blíž v některém z příštích článečků.

Cestou domů projíždím kolem Lorety. Jde o bývalý klášter z roku 1719, který později sloužil jako špitál či chudobinec a dnes je v něm umístěna expozice zemědělského náčiní a historie města.

Opravdu profesionálně provedené expozice se týkají především historie Chlumce a života občanů do druhé světové války. Mnohé tu překvapí malované terče a další exponáty zdejších ostrostřelců, místní rodáci nebo zákoutí věnované třeba řeznickému cechu (snímečky expozice jsem si vypůjčila z netu).

Loretu navštívila i Toulavá kamera a reportáž najdete ZDE pod názvem Malované terče.

Do historie se město zapsalo porážkou selské rebélie v r. 1775, kdy byli vzbouření sedláci nahnáni císařskými vojáky do Velkochlumeckého rybníka. Dodnes ji připomíná Památník selských bouří stojící za městem na malém návší řečeném Skalka a rčení 'Dopadli jako sedláci u Chlumce'.

Mějte se krásně, užívejte v pohodě a klídku první prázdninové dníky. Pokud vyrážíte na dovolenou, báááječně si ji užijte, načerpejte sílu, energii a spoustu zážitků, odpočiňte si a hlavně se v pořádku a ve zdraví vraťe.

Jak loví larva mravkolva

Moje milé blogové přítelkyně,

chci vám moc poděkovat za rozluštění záhady dolíčků v našem skleníku. Záhada už není záhadou, dolíčky jsou pasti vytvořené larvou mravkolva běžného (= mravkolev obecný) - dravá larva si upravuje v písku nebo sypké půdě nálevkovitou jamku, na jejímž dně se ukrývá a s otevřenými kusadly číhá na drobný hmyz, zejména mravence. Kořist vysává pomocí dutých kusadel. Kuklí se v kulovitém zámotku, krerý dokonale splyne s okolím. Vývin trvá 3 roky. Zajímavé povídání o mravkolvech najdete ZDE .

Jak mi Ajka poradila, vypravila jsem se s foťákem do skleníku. Ve skleníku jsem "ulovila" mravence (samozřejmě tak, aby zůstal živý) a vhodila ho do jamky. Co se dělo pak? Jukněte na video.

Samozřejmě jsem pořídila i snímečky larvy mravkolva. Larva je velka asi 10 mm.

Larva čerstvě vyhrábnutá z jamky

Manžel pak nabral na kousek plíšku larvu i s mravencem v kusadlech

Fotky nic moc, ale pro přiblížení hmyzáčka snad postačí.

Záhada ve skleníku

Dneska bych vás, milí blogoví přátelé, chtěla poprosit o radu. Ve skleníku se nám objevily záhadné dolíčky. Všechny vypadají stejně, jsou stejně velké, stejně hluboké. Nejprve jsme si mysleli, že se nám do skleníku létají popelit vrabčáci. Ale dolíčky jsou trochu jiné. Mají tvar jakoby do trychtýřku. Manžel pár dolíčků rozvrtal, jesli nenajde nějakého hmyzáčka. Ale nic! Pak všechny dolíčky zahrabal, hlínu uhrabal, ale dolíčky se vytvořily znovu. Spíš to vypadá, že jsou "vyrobené" z vrchu. Je jich asi 20, ale nejsou po celé ploše skleníku. Dělají se jen pod odkládacím stolem, kde je hlína suchá.

Rozluští někdo z vás tu naší skleníkovou záhadu? Díky.

Máme další opeřený přírůstek

Během záchranné akce "lejsek", když jsme pátrali v zahradě po lejsčí drobotině, objevila jsem na jabloni kosí hnízdo. Samičku v něm bylo sotva vidět.

Po pár dnech jsem si všimla, že na hnízdečku nikdo nesedí. Požádala jsem manžela, aby mi ke stromu přistavil žebřík, že to prozkoumám. V hnízdečku byla vajíčka a z jednoho už bylo vyklubané miniaturní holátko.

A že jsem baba zvědavá, asi za hodinu jsem se k hnízdečku vyštrachala znovu. ...... A jejda! Právě se klubalo další kosí mimi.

Je 20. června ráno a zbývá jedno vajíčko. Kosí bráškové jako by ho svými neopeřenými tělíčky zahřívali.

Rodiče kdesi poletují a shánějí papu do nenasytných zobáčků.

Dnes je v hnízdečku vylíhnuto všech pět malých kosích brášků.

Přeji vám pohodový nadcházející první letní týden.

Květy opuncie

Předloni manžel odkudsi přinesl domů opuncie a letos nám takhle pěkně vykvetly.

Květ přilákal včelku.

Opuncie tvoří jednu podčeleď čeledi kaktusů. Charakteristické je pro ně vytváření těla složeného z mnoha na sebe navazujících článků, nejčastěji plochých. Tím se odlišuje od ostatních kaktusů, které mají těla kulovitá, válcovitá nebo sloupovitá s výrazným centrálním článkem. Je to sukulentní rostlina s hustým kořenovým systémem. Ploché články stonku jsou porostlé skupinami bodlin. Pokud se jich třeba jen lehce dotkneme, nepříjemně se zabodnou do kůže a velmi těžce se odstraňují. Mladé články se používají jako zelenina, či množitelský materiál. Květy jsou soliterní, středně velké, nejčastěji žluté nebo v odstínech červené až fialové.

Přeji vám prima páteček a pohodový nadcházející víkend.

Hmyzáčci a kopretiny

Vypravila jsem se s Filďasem ještě na jednu várku bezových květů a cestou jsem nafotila nějaké hmyzáčky a kopretiny. Tak pokud máte chuť, můžete juknout na snímečky.

Ještě než jsme vyrazili, skočila jsem na zahrádku sesbírt jahody. Na jedné malé nezralé seděl tenhle dlooooouhonohý fešák sekáč.

Na listu kopřivy se opalovalo šídélko

Kněžovka, kněžice .... nikdy nevím, co je správně.

Asi něco nebo někoho vyhlíží.

A tady jeden snímeček pro Marušku Kosáčka. Zlatohlávci tmaví - sex v trávě.

Na kopretinách pilně pracovaly včeličky

Malou kytičku kopretin jsem přinesla domů. Věnuji ji vám všem, kteří chodíte ke mně na blog. Moc vám za to děkuji a zvlášť vám, kteří tu zanecháte komentík. Mám z ních radost a moc si jich vážím.

Přeji vám pěkný a pohodový den.

Lejsci - záchranné akce

V pátek jsem šla nakouknout, jak se daří malým lejskům. Čtyři byli v hnízdečku, ale pátý mrňousek pobíhal po zahradě.

Najednou se "splašili" i ostatní a v tu ránu bylo hnízdečko prázdné. Mrňousci popadali pod strom jako švestky. Co teď?! Najde je tu Filip, bude se chtít kamarádit a to by byla pro ptáčata konečná. Zavřela jsem tedy psa do verandy, ale to také nebylo to správné ořechové. Pak jsme vymysleli řešení. Vzali jsme starý kastról, vystlali ho senem, šoupli ho do přívěsného vozíku za Teru, který byl zaparkovaný pod stromem, kde lejsci hnízdili. Začalo pobíhání po zahradě a lovení ptáčat. Věřte, pohled na nás byl dost komický. Přibližovali jsme v předklonu (chvíli jsme se plížili jako Vinnetou, pak jsme zase kličkovali jak zajíc) s napřaženou rukou a když to už vypadalo, že mrňouska máme v dlani, nadskočil a my máchli do prázdna. Přitom nám nad hlavami neustále kroužili a vřískali rodiče lejskovi. Chvílemi jsem si připadala jak v hororu Ptáci. Našli jsme ale jen tři mláďátka.

Ve vozíku, v bezpečí před Filipem, pobyli dva dny. V neděli se pak rozlétli po zahradě. A nastala další akce. Najít ptáčata dřív než Filip. A světe div se, nakonec jsme našli všech pět ptáčat a posadili je do větví na jednom místě. Hlídání a krmení bude pro rodiče lejskovi jednodušší a Filip je nebude mít tak na očích.

Tak šťastnou cestu, drobečci, a pánbíček s vámi!

Marmelády - jahodová a třešňová s rebarborou

Jahůdky nám na zahrádce pěkně zrají.

Protože jsme ale zakládali nový záhon na jaře, úroda je skromnější, jahůdky stačí tak akorát na mlsání. Pro jahůdky na marmeládu a do mrazáku jsme si zajeli "na plantáž". Ve Lhodě pod Libčany probíhá každoročně samosběr. Přivezli jsme si cca 15 kg krásných jahůdek. Hned jsem uvařila marmošku. V tomhle černém kastrólu je uvařená natošup.

A ještě zbylo na mňamku se šlehačkou.

Kolegyně si cestou do práce koupila časopis plný jahodových mlsek. Samozřejmě jsme ho všechny pěkně prolistovaly. Mě zaujal recept na jahodovou marmeládu s rebarborou.

Manžel přinesl košík třešní, tak jsem zavařovala kompot. Třešně, které se mi na kompot nepozdávaly, jsem vypeckovala, pokrájela na menší kousky, hodila do kastrólu, že uvařím marmošu. Ale bylo jich, jak kočce pod ocas. Vzpomněla jsem si na recept s rebarborou a udělala hokus - pokus. K třešním jsem přidala na drobno pokrájenou rebarboru a skořici, povařila, přidala želírovací cukr 2:1, ještě jsem chvilku vařila a hotovou marmošku jsem horkou plnila do skleniček.

Marmeládičky jsme samozřejmě museli hned otestovat. Rohlíček, máslíčko, marmeládička, kafíčko = supersnídanička.

Přeji vám pohodový zbytek pracovního týdne.