V pátek jsem šla nakouknout, jak se daří malým lejskům. Čtyři byli v hnízdečku, ale pátý mrňousek pobíhal po zahradě.
Najednou se "splašili" i ostatní a v tu ránu bylo hnízdečko prázdné. Mrňousci popadali pod strom jako švestky. Co teď?! Najde je tu Filip, bude se chtít kamarádit a to by byla pro ptáčata konečná. Zavřela jsem tedy psa do verandy, ale to také nebylo to správné ořechové. Pak jsme vymysleli řešení. Vzali jsme starý kastról, vystlali ho senem, šoupli ho do přívěsného vozíku za Teru, který byl zaparkovaný pod stromem, kde lejsci hnízdili. Začalo pobíhání po zahradě a lovení ptáčat. Věřte, pohled na nás byl dost komický. Přibližovali jsme v předklonu (chvíli jsme se plížili jako Vinnetou, pak jsme zase kličkovali jak zajíc) s napřaženou rukou a když to už vypadalo, že mrňouska máme v dlani, nadskočil a my máchli do prázdna. Přitom nám nad hlavami neustále kroužili a vřískali rodiče lejskovi. Chvílemi jsem si připadala jak v hororu Ptáci. Našli jsme ale jen tři mláďátka.
Ve vozíku, v bezpečí před Filipem, pobyli dva dny. V neděli se pak rozlétli po zahradě. A nastala další akce. Najít ptáčata dřív než Filip. A světe div se, nakonec jsme našli všech pět ptáčat a posadili je do větví na jednom místě. Hlídání a krmení bude pro rodiče lejskovi jednodušší a Filip je nebude mít tak na očích.
Tak šťastnou cestu, drobečci, a pánbíček s vámi!
Žádné komentáře:
Okomentovat