Všem, kteří navštěvujete moje stránky, přeji v nadcházejícím roce 2022 jen to nejlepší. Přeji hodně pohody, lásky, radosti, pracovní i osobní úspěchy, spokojenost. Především ale přeji štěstí a to nejdůležitější - horu zdravíčka. Ať je zkrátka ten nadcházející rok ve všech směrech lepší, než ten odcházející.
Všem virtuálním přátelům,stálým i náhodnýmnávštěvníkům mého blogu přeji upřímně a od srdíčka pohádkově krásné vánoční svátky plné pohody, klidu, štěstí, lásky, radosti a božího požehnání.
Prožijte nejkrásnější čas v roce v kruhu všech vašich milovaných a hlavně ve zdraví.
V pátek 10. 12. 2021 v brzkých ranních hodinách nám přibyl do rodiny nový človíček. Jmenuje se po tatínkovi Jan a já jsem se stala pratetou. Jako správná prateta jsem přispěla maličkému něco málo do výbavičky.
Vyrobila jsem mantinely do postýlky
a samozřejmě chobotničku.
Novopečený tatínek sice poslal snímeček miminka, ale mám ho zakletý v mém dočasně nefunkčním mobilu. Až telefon zprovozním, určitě sem snímeček dodám.
Letos jsem to moje blogování pěkně odflákla! Poslední příspěvek jsem přidala v únoru. Pípálky jsem skončila, pípálky budu pokračovat. Od počátku listopadu pilně přikrmuji. Na krmítka přilétají stálí strávníci - brhlíci
sýkorky koňadry i modřínky
strakapoudi
červenka
zvonci a stehlíci
Objevil se i dlask
a pěnkava jíkavec
Dokonce jsem zahlédla samičku hýla. Viděla jsem ji tu úplně poprvé, a bojím se, že naposledy. Bohužel jsem ji ani nestihla vyfotit.
Včera jsem vyráběla lojové koule a takto to dopadlo.
Dala jsem do nich samé laskominy - slunečnicová, lněná a sezamová semínka, ořechy, mák, rozinky, vařenou rýži, ovesné vločky. Snad se zavděčím.😊
Ať je sníh, mráz nebo obleva, kolem krmítek je u nás stále živo. Sýkory, pěnkavy, zvonci, vrabci, kosi, .... a stehlíci. Ti přilétali na naše krmítka jen občas. Letos je to jinak! Stali se z nich každodenní strávníci.
Stehlík obecnýje vskutku elegantní ptáček. Typická je červeně, černě a bíle zbarvená hlavička. Hnědý hřbet a černá křídla přerušená širokou žlutou páskou, která je patrná za letu. Kostřec je bílý. Samičky jsou zbarveny stejně jako samci, jen zbarvení není tak syté a červená obličejová maska je menší, dosahuje jim jen k oku. Opeření mláďat je naprosto odlišné od pestrého šatu rodičů. Mláďata mají hlavu jednobarevně hnědou, záda a spodní stranu šedozelenou, skvrnitou s vyvinutou sytě žlutou křídelní páskou. Stehlíci jsou menší než vrabec, měří 12 cm.
Obývají světlé lesy, ovocné zahrady, předměstí, parky, hřbitovy. V době mimo hnízdění i pole, zvláště pole zaplevelená bodláky a taková, v jejichž blízkosti jsou stromy.
Hnízdění začíná asi po čtyřnedělních zásnubách koncem dubna. Samička staví své malé mistrovské dílo 10 - 12 dní a dobře ho ukrývá. Ve střední a jižní Evropě hnízdí stehlík 2x, někdy až 3x do roka. Když samička sedí na hnízdě, sameček ji krmí z volátka.
V průběhu července se skupinky stehlíků spojují v hejna, která nakonec mohou zahrnovat i několik set jedinců. Výhodou takového společenstva je, že v případě nebezpečí vzlétá nejdříve ten nejplašší pták a tím strhne k útěku i méně bojácné příslušníky hejna.
Zimu stehlíci přečkávají všude tam, kde je dostatek semen na dosud stojících a ze sněhu trčících rostlinách. Jen ledový déšť a silná jinovatka jim mohou způsobit potíže.
Stehlík je specialista na semena, která ještě vězí v semenících. Přednost dává bodlákům. Vytahuje semena špičatým, pinzetě podobným zobákem a šplhá stejně obratně jako sýkorky. Mimo rostlinou potravu v menší míře stehlíci požírají také hmyz. Hlavně brouky, housenky a blanokřídlé. V zimě někdy vybírají semena z olšových a březových šištiček.
Jako všichni pěvci je i stehlík chráněn.
Jsou to také pěkní bitkaři.
Chcete si užít báječný relax a naplnit dušičku pohodou a klidem? Stačí doplnit ptáčkům sypaní do krmítek, vzít do ruky hrníček dobré kávičky nebo čajíku, nachystat k ruce foťák, postavit se k oknu a pěkně v teple pozorovat cvrdlikálky, jak poletují, poskakují, hodují, ... Přesně tak jsem to udělala i já. Dopoledne jsem nalouskala ořechy, nachystala ptáčkům míchanici do krmítka na okně i do velkého krmítka, přidala pár rozkrojených jablíček, doplnila lojové koule a zavěsila nový kus loje na jablůňku. Pak už jsem jen stála u okna a pozorovala, jak pípálci poletují, hašteří se na krmítkách, poskakují pod krmítky a pod stromy, aby sezobli, co jiným upadlo.
V pondělí dopoledne ukazoval u nás teploměr mínus 10 stupňů (v noci na neděli dokonce mínus 20°C), dneska ukazuje také desítku, ale do plusu. To jsou skoky!!😲😲
Kaluže na louce zamrzly, i když led není úplně kvalitní. Je trochu hrbolatý a místy poničený, jak po ještě nezamrzlé ploše přebíhala zvířátka. Komu by ale taková drobnost vadila! S kamarádkou Olou jsme se domluvily, že o víkendu i s dcerami dorazí. Počasí se předvedlo ve své nejlepší formě (trochu mrazivo a hodně slunečno) a my si užily dvě báááječná odpolka plná smíchu, pohody, pohybu, focení a povídání.
Já jsem šla led okouknout a vyzkoušet už v pátek. Samozřejmě jsem pořídila pár snímečků. Na tomto je trochu vidět, jak byl led hrubý.
Nerovnosti na ledu vytvořily obrazce, takže můžeme popustit uzdu fantazii
Po obě odpolka jsme byly na ledě jen a jen my. Kam se hrabe kdejaký zimní stadion, která jsou teď stejně uzavřená.
Dneska jsem už byla na ledě zase sama. Jela jsem do práce na odpoledku, tak jsem na led vyrazila už dopoledne. Teploměr ukazoval mínus 10 stupňů, sluníčko se schovávalo za mlhou, objevilo se, až když jsem jela do práce.
Z ledu jsem odcházela po víc než hodině se smutkem na duši, že zítra má podle předpovědi začít pršet. Do konce týdne nebude po sněhu a ledu zřejmě ani památky. O víkendu by měl teploměr atakovat desítku, ovšem do plusu.
Po přechodném výrazném oteplení na konci minulého týdne, kdy u nás teploty atakovaly desítku do plusu a docela pěkně pršelo, veškerý sníh roztál a vylila se voda z břehů.
Jak voda rychle přišla, tak rychle odešla a z neděle na pondělí přišla pěkná sněhová nadílka. Jela jsem ráno o půl páté do práce, silnice nebyly vůbec nijak ošetřené. Ve víc než 5 centimetrové vrstvě sněhu byly jen vyjeté koleje. Bála jsem se, ale kupodivu se jelo dost dobře.
Ani hlavní tah Hradec Králové - Jičín ještě nebyl protažený (a nebyl ještě ani o půl osmé).
A takhle to vypadalo, když jsem jela ve 14.30 hodin z rachoty.
Silnice byly mokré, jen místy rozježděný sníh.
Po několika letech skoupých na sníh jsme se letos konečně dočkali pěkné sněhové nadílky. U nás máme cca 15 cm sněhu.👏👍
I náš 2,5 letý vnouček si sníh užívá.
Na lukách zůstaly alespoň kaluže. Snad do víkendu zamrznou natolik, aby se na nich dalo bruslit.
Přeji vám příjemný zbytek pracovního týdne. Buďte na sebe opatrní!🌞🧡
Víkend, co se počasí týká, se opravdu vydařil V sobotu ráno sice ještě pršelo, ale pak se vyčasilo a odpoledne už krásně svítilo sluníčko. Nedělní mrazivé, sluníčkové počasí lákalo k vycházce zasněženým okolím. Pokud máte náladu a chuť, pojďte na vycházku se mnou.
Nejprve jsem šla okouknout ledové plochy na louce. Zatím nedrží. Ale zabruslit bych si šla moooc ráda.
Dominanta Smidar, kostel sv. Stanislava.
Stará jabloň u cesty.
Čížek na olši
Houbičky na pařezu
Náhon pod naší zahradou.
Po vycházce přišla vhod sklenice horkého pečeného čaje.
Doufám, že se vám zimní vycházka alespoň trochu líbila.
Přeji vám úspěšný start do nového pracovního týdne a zároveň do nového měsíce.🍀
Při našich toulkách s Filipem často zajdeme k rybníku za Medřičí. Občas tam fotím volavky, které číhají na svoji kořist. Ale vídám je na číhané nejen u rybníka, ale i na lukách.
Nedávno jsem vyhazovala nějaké novinové výstřižky a zaujaly mě tam články právě o volavkách.
Volavkovitých známe celkem 59 druhů, od docela malých až k obrovským.
Volavka popelavá je největším zástupcem volavkovitých ptáků, který se u nás vyskytuje. Je o něco menší než čáp bílý a její zbarvení je nenápadné. Svrchu má šedé peří, nad okem ji zdobí černý proužek zakončený dozadu směřující chocholkou úzkých per. Prachové peří je stříbřitě lesklé.
Ve vzduchu ji poznáme podle pomalého, jakoby těžkopádného mávání křídel. Na rozdíl od čápa má za letu esovitě prohnutý krk. V přírodě se s volavkou popelavou můžeme setkat hlavně v rybničných oblastech, kolem velkých řek a jezer. Ve východních Čechách není vzácná v mimohnízdním období, kdy se hlavně v nižších a středních polohách objevuje u rybníků, lesních tůní, přehradních nádrží a na podobných stanovištích. Na hnízdiště se volavka popelavá vrací v březnu, někdy u nás přezimuje. Patří k celoročně hájeným druhům.
Ta má ale vousika!😲😊
Občas zahlédnu i volavky bílé.
Volavka bílá dosahuje v rozpětí křídel 190 cm, měří asi 90 cm. Peří má čistě bílé, zobák u kořene žlutý, špička je černá. Žije v tropické a subtropické Americe, velké části Evropy, Afriky a Asie.
U nás je poměrně vzácná. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. jde v současné době v Česku o kriticky ohrožený a přísně chráněný druh. Vyhledává rybníky nebo pomalé toky, kde loví rybky a hmyz, dále drobné savce, měkkýše a červy. Na rozdíl od volavky popelavé, která hnízdí vysoko na stromech, volavka bílá hnízdí také v koloniích, ale jen v rákosí těsně nad vodou. Samice snáší 3 - 4 světle modrozelená vejce, na nich pak střídavě sedí oba rodiče 25 - 26 dní. Mláďata jsou vzletná až po šesti týdnech.
Stopa volavky
Volavky se živí drobnými rybami, žábami, měkkýši i hmyzem. V jejich jídelníčku ovšem najdeme i drobné hraboše. Volavky spolknou rybu dlouhou až 25 cm. Především loví malé drobné ryby tzv. plevelné a ryby nemocné. Často seberou z hladiny i ryby leklé. Pokud se volavka snaží ulovit hraboše, číhá u vchodu do nory a když hraboš vykoukne, chytne ho zobákem, který je dlouhý až 13,5 cm. V době výchovy mláďat, kdy potřebují větší množství potravy, se volavky zaměřují i na některá ptačí mláďata. Za potravou létají někdy až 20 km daleko.
