Nejkrásnější den v roce máme za sebou, dárečky jsou rozdány (věřím, že jste každý našel pod vánočním stromečkem svůj vytoužený dáreček),
vánoční návštěvy jsou odbyté a kdo nemusí do práce, jistě si užívá volníčko jako já.
Po několika deštivých a mlhavých dnech se u nás ukázalo sluníčko, a tak jsem dala vale lenošení a s Filipem jsme vyrazili na dlouhou vycházku k rybníku za Medřičí.
K focení toho cestou moc nebylo. Zdokumentovala jsem alespoň mírnou námrazu, která se udržela na stinných místech (ráno u nás tepoměr ukazoval -8°C a přes den se teplota nepřehoupla přes nulu)
a našla jsem i pár rampouchů.
Na nejvyšší větvi javoru štěbetal stehlík.
Zahlédla jsem také stádečko srnek, které ale před námi prchaly.
Chtěla jsem si vyfotit bílé volavky, ale byly moc daleko, tak jsem focení vzdala. Když jsem se otočila, že se vrátím na cestu, viděla jsem, jak se k nám blíži srneček. Místo aby utekl jako ostatní srnky, šel blíž a blíž.
Nebál se mě ani Filipa.
Chvíli se okukovali, a řekla bych, že se víc bál Filip než srnec.
Pak se začali honit. Přišlo mi, jakoby si srnec s Filipem zahrával a laškoval s ním. Po chvíli se rozběhli přes pole. Volala jsem na Filipa, aby se vrátil a on kupodivu poslechl.
Zvláštní setkání!
Domů jsme se vrátili až po západu sluníčka. Horký čajík přišel vhod.
Tenhle snímeček není můj, poslala mi ho kamarádka Oli. Moc se mi líbí, jak umí vytvořit a nafotit zátiší. Má na to fantazii a hlavně obrovskou trpělivost.
Přeji vám pěkné a pohodové poslední dníky roku 2016.
