Včera mě Filip vytáhl na vycházku. Byl tak neodbytný, pořád poštěkával, že mi nic jiného nezbývalo. Pravda, moc se mi nechtělo, protože počasí bylo zakaboněné a já ani nedoufala, že pořídím nějaké snímečky. Něco málo jsem přece jen cvakla.
Našla jsem žampión. Ale nevzala jsem ho, protože se mi zdál nějaký podívný. V tom vlhku jakoby chytal plíseň. Kousek dál jsem našla bratříčky, a to už jsem byla na pochybách, jsou-li to opravdu žampióny. A když jsem po pár krocích viděla celý lívanec, bylo jasné, že mňamka ze žamponů nebude.
Jak tak chodím a okukuji, vidím brouka. Říkám si, tak toho ve své sbírce, holka, ještě nemáš. Po pár krocích vidím páreček v té nejintimnější chvílí. Mám já to ale kliku!
O jakého brouka ale jde, to jsem ještě nevyštrachala. Snad nějaký druh mandelinky.
O jakého brouka ale jde, to jsem ještě nevyštrachala. Snad nějaký druh mandelinky.
Ocúny už u nás kvetou od poloviny srpna. Vždycky je to ale neklamné znamení, že přichází podzim.
A kousek podzimu jsem si také přinesla domů.
Přeji vám pěkný poslední letní den. 
Žádné komentáře:
Okomentovat