Po obědě u nás zazvonil telefon. Byl to hovor pro manžela. Členové klubu rybářů se svolávali na novoroční hokejový srandamač. Manžel naložil na vozík za auto naše branky a vyrazil. Já jsem dokoukala film pro pamětníky a jelikož jsem manžela neviděla 20 let stát na bruslích a předtím myslím taky ne, nedalo mi to, vzala jsem foťák, Filďase a vyrazili jsme směr Šefarák. Pořídila jsem jen pár snímečků a několik videosekvencí (ty jsou umístěny v albu ZDE), celkem slušně jsem se pobavila, ale brzy jsem musela odejít. Filďas by mi tam asi zmrzl.
Myslím, že snímečky není třeba komentovat. Je na nich vidět, s jakou vervou a zaujetím se hrálo. A věk že také nehrál roli. Nejmladšímu hráči bylo asi 12 nejstaršímu přes 50. 
Na hrázi se sešlo i několik diváků. Někteří sledovali mač z přilehlého stánku s občerstvením. Občerstvení tu funguje jen pokud se na rybníku koná nějaká akce.
Nechyběl dozor paní starostky s dcerou Míšou, které tu fungovaly i jako záchranářky (paní starostka byla patřičně vybavena vyhrnovákem a odklízela nejen sníh, ale i raněné a mrtvé) a Míša vše fotila.
Myslím, že chlapi si odpoledne báááječně užili. Jen se děsím toho, jak bude zítra můj muž zmožený a zmordovaný. Na Silvestra křepčil do čtyř do rána, dnes brusle ........... A už mu dávno není ani třicet ani čtyřicet, ale padesátka se kvapem blíží.
Žádné komentáře:
Okomentovat