Ode dneška budu chodit s foťákem i věšet prádlo. Proč? Objevili se totiž u nás na zahrdě mlynaříci dlouhoocasí (více informací a hlas ZDE). Už dopoledne jsem je pozorovala oknem. Pořídila jsem snímek kamerou.
Pak jsem šla věšet ven prádlo. Svítilo sluníčko, kolem čimčarovali pípálci, .... Najednou koukám, co mi to ševelí nad hlavou, a on mlynařík. Poskakoval z větvičky na větvičku, v zobáčku chomáč čehosi, zřejmě si stavějí hnízdečko. Byl tak blizoučko. A já byla hrubě nepřipravená!
Z okna jsem se ještě pokusila o další snímeček kamerou, ale mlynaříci jsou tak neposední, že z toho vzniklo toto:
Čížci dnes přiletěli na krmítko tuto zimu poprvé. Na snímečcích je citrónově zbarvený sameček.
Ve středu, kdy se k nám na chvilku vrátila zima, jsem se pokusila vyfotit stehlíka. Nejprve jsem ho viděla u sousedů na stromě. Foťákem jsem musela zooomovat, pak jsem ještě ořezávala a snímečky nejsou nic moc.
Vzala jsem si na pomoc kameru. A stehlík nečekaně přeletěl na okenní parapet. Vyměnit kameru zpět za foťák jsem už nestilhla.
Na okenní krmítko přilétl ten den také dlask.
Fotit ptáčky je pro mě docela adrenalinová záležitost. Přiletí nějaký nový druh? Stihnu pípálka vyfotit dřív, než ufrnkne? Počká? Přiletí opět? Přiletí blíž? .... Zároveň je to báááječný relax. 
Přeji vám krásný sobotní večer a pohodovou neděličku.
Žádné komentáře:
Okomentovat