Ráno slibovalo další sluníčkový den. Po všech ranních úkonech jsme vyrazili za poznáváním dalších šumavských míst.
Ten den byla první v pořadí rozhledna na Svatoboru.
Když jsme se dostatečně pokochali výhledy a turistický deník opatřili dalším turistickým razítkem, uzoučkou klikaticí jsme sjížděli dolů a modlili se, aby proti nevyletěl nějaký šílenec. Najednou se proti nám ze zatáčky vyloupl náklaďák - dřevaři!!😱Naštěstí to bylo v místě, kde byla silnice malinko rozšířená. Když jsme konečně splužili dolů, ségra prohlásila, že je zpocená až na p*****. Pokračovali jsme směr Velhartice.
Po zaparkování auta jsme se začali rozhlížet, kudy na hrad.
Najednou opodál zastavilo auto, vystoupil starší pán a začal obtahovat písmena na nabídkové tabuli. Přitom se s námi dal do řeči: "Každý den musím přepsat všechny tabule. Pořád to někdo maže. Nejspíš konkurence! ….."
Byl to sám pan majitel hospůdky Na Kovárně a zval nás k nim na oběd.
"Co nám nabídnete dobrého?"
"Grilované lišky."
"A k nim?"
"Grilovanou krkovici a šťouchaný brambory."
"Opravdu? ….. Hmmm! ….. To zní lákavě!"
Pan majitel nám věnoval letáček, kdybychom si to náhodou rozmysleli a chtěli k nim zajít. Rozloučili jsme se a pán odjel. Milý pan majitel. Člověk na svém místě, říkali jsme si.
"Kolik je vlastně hodin?" optala se najednou ségra.
Eli vytáhla mobil a říká, "Je skoro jedenáct."
"Tak to bychom mohli zajít na oběd. Pak zase bude všude plno, jídla vyškrtaná, …."
"No jo, to je pravda! A taky než něco najdeme."
"A co zkusit tu Kovárnu? Grilované lišky."
Podle mapky na věnovaném letáčku jsme lehce hospůdku našli. Usadili jsme se na dvoře ve venkovním posezení. Pan majitel byl hned u nás.
"Tak nás tu máte. Přišli jsme na ty grilované lišky."
"Osobně dohlédnu. Mám tu na vaření báááječnou starší paní, jídlo od ní je jako od babičky!"
Po chvíli tu byl pan majitel zase. S košíkem lišek. "Jsou čerstvé! Ráno nasbírané. Osobně jsem je sbíral!" hlásil.
Na jídlo jsme si museli chvíli počkat. Přijela jakási kontrola. Pít máme co, tak co! Budeme čekat."
Za chvíli se objevil pan majitel, plné ruce talířů, a velmi se omlouval za čekání.
"Nevadí! Máme přece dovolenou a nikam nespěcháme", ujišťovali jsme ho.
Mňamka to byla opravdu bááááječná!!👏👌😋😋 Po obědě nás pan majitel vzal ještě do kovářské dílny, bohužel kovář tam zrovna nebyl, ale pan majitel povyprávěl sám.
Rozloučili jsme se a tradá na hrad! Ten je ukázkou originálního českého gotického hradu. Vypíná se na skalním ostrohu obtékaném říčkou Ostružnou. Je to jedno z nejkrásnějších pošumavských údolí, které tato říčka vytváří, a jeho malebné zalesněné stráně dokreslují a podtrhují impozantnost a mohutnost hradní stavby. Dominanty objektu tvoří neobyčejně hmotná torza středověkého hradu; palác zvaný Rajský a jeho protějšek, přední věž, vzájemně spojené světově unikátním mohutným kamenným mostem.
Nad dvouštítovým hradním pivovarem
a pozůstatky vinopalny, situovanými na spodním nádvoří, dominuje štíhlá stavba jižního paláce. Vše je obehnáno hradbami s baštami a vstupní věží - vrátnicí. Působivost všech těchto staveb zvyšuje barevný odstín kamene, ze kterého byly vystavěny - červenohnědé ruly. Hrad byl založen mezi roky 1290 - 1310 jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, pokračoval Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV. Mezi Rajský a jižní palác byla v 17. stol. umístěna stavba novějšího, pozdně renesančního paláce s arkádovým průčelím, zvaným po jeho staviteli Huertovo křídlo.
V předhradí vyrůstá na plochách starých základů původních staveb zaniklého předhradí soubor staveb lidové architektury. Soubor je tvořen hodnotnými stavbami převezenými z pošumavského předhůří.
Po komentované prohlídce hradu
jsme zašli na kávu do hradního pivovaru. Zde jsme navštívili interaktivní výstavu k výročí Karla IV. Výstavu o každodenním životě za doby Lucemburků s přihlédnutím na hrad Velhartice, zvelebený blízkými služebníky "Největšího z Čechů". Moc se nám líbila. Se ségrou jsme si zaznamenaly pár receptů na starověké pokrmy, holky se "svezly" na dřevěném koni a zkusily zvednout opracovaný kámen dobovým jeřábem.
Prohlédli jsme si i unikátní ručně šitou kolekci 12 replik středověkých oděvů.
"Není nějak málo hodin?" zeptala se ségra, když jsme přijížděli do Dlouhé Vsi.
"Nezajedeme si do Sušice na zmrzku?"
"No jo, to bychom mohli." .......
A co vy? Také si píšete zápisky ze svých cest?
Přeji příjemné únorové dníky.❤
Žádné komentáře:
Okomentovat