Dlouhošíjky

Nedávno jsem se tu zmínila o mé výstřížkové krabici. Tentokrát jsem z ní vytáhla složku nadepsanou 'HMYZ' a vyštrachala novinový výstřížek o dlouhošíjkách.

Setkáme se s nimi v lesích, na křovinatých stráních i v zahradách. Typickým znakem dlouhošíjek je velmi protáhlá předohruď s hlavou. Jsou to dravci, kteří loví mšice, červce a jiný drobný hmyz. Často loví kořist rychlým narovnáním předohrudi do přímky s tělem, čímž vymrští hlavu dopředu a kusadly uchvátí kořist. Larvy se živí jinými larvami, vajíčky, dospělým hmyzem nebo i pavouky. Ve svém okolí napadají vše živé, dokonce i svůj vlastní druh.

Samičky snadno poznáme podle dobře vyvinutých kladélek. Kladélko jim roste z 9. článku zadečku.

Počtem druhů se jedná o chudý řád, na celém světě je známo přibližně 200 druhů. V Česku se vyskytuje jen 9 druhů. Dva naše druhy jsou zařazeny do červeného seznamu ohrožených druhů. Kriticky ohrožená je jediná naše dlouhošíjka z čeledi křivošíjkovitých, křivošíjka tmavá. Ohrožená je dlouhošíjka Agulla nigricollis.

Mně se podařilo vyfotit dluhošíjku žlutonohou, měřící v rozpětí kolem 3 cm.

Třeba ji na svých toulkách přírodou také potkáte.

Jičín

Ve středu jsem byla neplánovaně v Jičíně. Zafungovala jsem jako řidič a než si maminka Eliščiny kamarádky vyřídila, co potřebovala, já využila chvilky, doběhla na námko a cvakla pár snímečků. Je to opravdu jen malá ochutnávka.

'V Jičíně, v krámku pod věží dělal už devět let prťačinu švec Rumcajs. ...' Poznáváte? Tak začíná knížka Václava Čtvrtka s ilustracemi Radka Pilaře O loupežníku Rumcajsovi. A tady je Rumcajsova ševcovna.

A tady je ona věž, pod kterou se krámek nachází. Valdická bána - 52 m vysoká dominanta města s vyhlídkovým ochozem.

Projdeme - li bránou směrem od Žižkova náměstí, vstoupíme na Valdštejnovo náměstí s Korunovační studnou, Mariánským sloupem a kašnou se sochou Amifrité.

Největší budovou na náměstí je jičínský zámek.

Mezi Valdickou bránou a jičínským zámkem stojí kostel sv. Jakuba Většího. Kostel je se zámkem spojen krytým mostem.

Cestou k autu jsem ještě cvakla unikátní Valdštejnovu lipovou alej.

Pohádkové město Jičín bývá také nazýváno vstupní branou do Českého ráje a Prachovských skal.

Čarodějnice a žehnání varhan

Minulý týden se v naší obci konal tradiční rej čarodějů a čarodějnic. Tentokrát jsme přípravu a organizaci přenechali mládí. Děvčata vymyslela pár her a soutěží odměněných sladkostmi.

Mladí dobrovolní hasiči z místní organizace postavili malou, symbolickou hraničku a po skončení soutěží ji tradičně zapálila naše paní starostka.

A pak už následovala jen volná zábava.

Přiznám se, že jsem byla docela zklamaná. Žádná motivační odměna pro čarodějnice a čaroděje, žádný taneček kolem ohně, žádné vystoupení mažoretek či dětí ze ZŠ či MŠ, nic nového pro oživení. Přišlo mi to takové chudé, bez nápadu, nudné.

A ještě bych tu chtěla zmínit jednu velmi zdařilou akci. Okrašlovací spolek Smidarska pořádal v kostelíku sv. Jiří v Loučné Hoře slavnostní požehnání varhan, které se po pětileté rekonstrukci vrátily zpět do kostelíka.

Ve zcela zaplněném kostelíku

se zároveň uskutečnil varhanní koncert v podání prof. Václava Uhlíře (varhany) a Karla Houdka (trubka).

A to jsou ony. Unikátní varhany z dílny varhanáře Amanda Hanische, pocházející z roku 1860.

ZDE můžete vidět reportáž odvysílanou na ČT24 a ZDE další snímečky. ZDE je zdařilé video, kde uvidíte žehnání varhan, uslyšíte sestřih koncertu a povídání pana varhanáře Doubka.

Snímečky pro tento článeček jsem si vypůjčila od pana Š., který fotí veškeré dění v naší obci.

Budníček

Před pár dny přiletěl na nedalekou břízku malinký nazelenalý ptáček s pruhem nad okem. Bylo to v době, kdy ještě nebyly listy příliš velké. Ptáček poletova a poskakoval, usedal na nejtenčí konce už tak slaboučkých větviček. Vyfotit ho nebylo vůbec snadné. Nafotila jsem hafo snímečků, ale vybrat se mi podřilo jen 4, a i tak kvalita velmi pokulhává. Zoomování a ořez se nakvalitě také podepsaly.

Listováním v atlase ptáků a hledáním na netu jsem se dopídila k tomu, že jde nejspíš o budníčka. Jestli ale menšího nebo většího, toť otázka.

Přiklonila bych se k 'většímu', přestože jsem ho neslyšela zpívat. Jedině tak prý se dají oba druhy spolehlivě odlišit.

Budníček větší patří do čeledi pěnicovitých. Dorůstá délky 11 - 12,5 cm, váží 7 - 15 g, čímž se řadí mezi naše nejmenší ptáky. Velmi se podobá svému blízkému příbuznému, budníčku menšímu. V porovnáním s ním má však svělejší hnědavé končetiny, delší světlejší zobák, výraznější pruh nad okem a delší primární letky. Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky, na podzim také různými plody. Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10-20 let, proniká však také do parků a zahrad. Nejhojnější je v místech s vodními prvky a porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, ve kterém staví hnízda.

Teď už jsou stromy pěkně olistěné a samý květ, ptáčci jsou tak dokonale skryti a fotit se nedají.

Přeji vám pěkný a pohodový víkend.

Do Chotělic za modříny

Před pár dny jsem se opět vypravila do vedlejší vsi, k vilce paní Hofmanové, na obhlídku modřínů. Cestou mě zaujala stará rozeklaná vrba

a její "vrásčitá" kůra.

V jedné z dutin jsem objevila hnízdečko. Ale bylo prázdné.

Na stromě opodál jsem si nemohla nevšimnout dvou vyklovaných obrovských děr.

V odvodňovacím příkopu mě ještě zaujaly zelené bubliny.

A konečně modřiny.

Modřín opadavý - kvete v dubnu a květnu pohlavně rozlišenými šišticemi. Samčí jsou tvořeny žlutými tyčinkami a po odkvětu opadávají, samičí červenými semennými šupinami, které se po oplození mění na šišky - hnědnou a dřevnatějí. Na každé šupině se tvoří dvě okřídlená semena, která dozrávají ještě téhož roku. Šišky jsou nerozpadavé a opadávají až 2 - 3 roky po vysemenění.

Ocenění blogu

Dnes jsem dostala od Milušky ocenění mého blogu a moc jí za něj děkuji. Vělmi mě potěšilo a opravdu si toho vážím.

Pravidla říkají:

1. napsat 7 věcí o sobě

2. poslat ocenění pěti blogům mladším jednoho roku

Něco o mně - mám ráda svoji rodinu, ruční práce a tvoření, dobrou společnost, ráda čtu, směji se, chodím na vycházky po okolí a pozoruji přírodu, ráda fotím, baví mě práce s dětmi, ....

Druhé pravidlo si dovolím porušit a ocením 5 blogů různého stáří.

Nattynka: http://nrecepty.blog.cz/

Oli: http://oli2.blog.cz/

Blanička: http://tocomebavi.blog.cz/

Hanka: http://sceneryphoto.blog.cz/

Jaruška: http://tichaposta.blog.cz/

Ale nejraději bych ocenila všechny, které mám ve svých Oblíbených.

Rehek

Znáte ho? Díky svému skořicově zbarvenému ocásku je nazaměnitelný. Jmenuje se rehek domácí (více informací a hlas). Často ho pozoruji u nás na zahradě, jak poskakuje a hledá potravu. Živí se hmyzem, pavouky, na podzim i bobulemi. Rehky prý můžeme snadno přimět k tomu, aby si brali potravu z ruky. Musíme jim nejprve házet, později nabízet na dlani moučné červy. Ptáci si brzy na nás přivyknou.

Je velmi čilý a vyfotit ho je téměř nemožné. Na pořízení snímečků jsem použla kameru, takže nejsou moc kvalitní.

Předloni párek rehků zahnízdil v naší poštovní schránce.

Sameček,

o poznání světlejší a nenápadnější samička s kořistí pro mláďátka

mláďata na hnízdečku ve schránce.