Jaro a něco navíc

Včerejší den se u nás, co se počasí týká, docela vydařil. I když trochu pofukovalo, sluníčko a teplíčko nás vytáhlo s Filipem na vycházku.

Díky deštivému počasí se na louce vytvořily velké kaluže, a já fotila zrcadlení.

A přitom smutnila, že ty laguny nejsou zamrzlé. Hned bych popadla brusle a pádila si zajezdit.

Už kvetou orseje a včeličky na nich pilně pracují.

Na zahrádce nám kvetou bledulky.

I sněženky

Dneska už je ale všechno jinak. Od rána prší a prší. Elíšek chtěl jít ven a dělat 'ópy, ópy'. Tak jsme vytáhli staré houpací křeslo .....

Omlouvám se za kvalitu snímku, ale je vytvořený z videa.

Přeji vám krásné předjarní dníky.🌞

Výzva od Dáši

Dáša na svém blogu vyhlásila výzvu (ZDE) 3 x 3 fotky. Váhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla k výzvě připojit. Tak tady jsou moje snímečky:

Vybrala jsem houby

Ráda fotím detaily

A z mých oblíbených pípálků jsem vybrala strakapouda

Přeji vám příjemný pracovní týden.🧡😊

Pozorování pípálků s Elíškem

Do zahrady nám přilétají různé druhy ptáků. Kromě těch, kteří přílétají na krmítko, se někteří v zahradě jen na chvíli "zastaví ".

Třeba vrána

Občas se ukáže krahujec

A takhle náš Elíšek ptáčky pozoruje.

Přeji vám pěkný zbytek neděle a úspěšný start do nového týdne.❤😊

Vytrženo z mého cestovatelského deníku

Ráno slibovalo další sluníčkový den. Po všech ranních úkonech jsme vyrazili za poznáváním dalších šumavských míst.

Ten den byla první v pořadí rozhledna na Svatoboru.

Když jsme se dostatečně pokochali výhledy a turistický deník opatřili dalším turistickým razítkem, uzoučkou klikaticí jsme sjížděli dolů a modlili se, aby proti nevyletěl nějaký šílenec. Najednou se proti nám ze zatáčky vyloupl náklaďák - dřevaři!!😱Naštěstí to bylo v místě, kde byla silnice malinko rozšířená. Když jsme konečně splužili dolů, ségra prohlásila, že je zpocená až na p*****. Pokračovali jsme směr Velhartice.

Po zaparkování auta jsme se začali rozhlížet, kudy na hrad.

Najednou opodál zastavilo auto, vystoupil starší pán a začal obtahovat písmena na nabídkové tabuli. Přitom se s námi dal do řeči: "Každý den musím přepsat všechny tabule. Pořád to někdo maže. Nejspíš konkurence! ….."

Byl to sám pan majitel hospůdky Na Kovárně a zval nás k nim na oběd.

"Co nám nabídnete dobrého?"

"Grilované lišky."

"A k nim?"

"Grilovanou krkovici a šťouchaný brambory."

"Opravdu? ….. Hmmm! ….. To zní lákavě!"

Pan majitel nám věnoval letáček, kdybychom si to náhodou rozmysleli a chtěli k nim zajít. Rozloučili jsme se a pán odjel. Milý pan majitel. Člověk na svém místě, říkali jsme si.

"Kolik je vlastně hodin?" optala se najednou ségra.

Eli vytáhla mobil a říká, "Je skoro jedenáct."

"Tak to bychom mohli zajít na oběd. Pak zase bude všude plno, jídla vyškrtaná, …."

"No jo, to je pravda! A taky než něco najdeme."

"A co zkusit tu Kovárnu? Grilované lišky."

Podle mapky na věnovaném letáčku jsme lehce hospůdku našli. Usadili jsme se na dvoře ve venkovním posezení. Pan majitel byl hned u nás.

"Tak nás tu máte. Přišli jsme na ty grilované lišky."

"Osobně dohlédnu. Mám tu na vaření báááječnou starší paní, jídlo od ní je jako od babičky!"

Po chvíli tu byl pan majitel zase. S košíkem lišek. "Jsou čerstvé! Ráno nasbírané. Osobně jsem je sbíral!" hlásil.

Na jídlo jsme si museli chvíli počkat. Přijela jakási kontrola. Pít máme co, tak co! Budeme čekat."

Za chvíli se objevil pan majitel, plné ruce talířů, a velmi se omlouval za čekání.

"Nevadí! Máme přece dovolenou a nikam nespěcháme", ujišťovali jsme ho.

Mňamka to byla opravdu bááááječná!!👏👌😋😋 Po obědě nás pan majitel vzal ještě do kovářské dílny, bohužel kovář tam zrovna nebyl, ale pan majitel povyprávěl sám.

Rozloučili jsme se a tradá na hrad! Ten je ukázkou originálního českého gotického hradu. Vypíná se na skalním ostrohu obtékaném říčkou Ostružnou. Je to jedno z nejkrásnějších pošumavských údolí, které tato říčka vytváří, a jeho malebné zalesněné stráně dokreslují a podtrhují impozantnost a mohutnost hradní stavby. Dominanty objektu tvoří neobyčejně hmotná torza středověkého hradu; palác zvaný Rajský a jeho protějšek, přední věž, vzájemně spojené světově unikátním mohutným kamenným mostem.

Nad dvouštítovým hradním pivovarem

a pozůstatky vinopalny, situovanými na spodním nádvoří, dominuje štíhlá stavba jižního paláce. Vše je obehnáno hradbami s baštami a vstupní věží - vrátnicí. Působivost všech těchto staveb zvyšuje barevný odstín kamene, ze kterého byly vystavěny - červenohnědé ruly. Hrad byl založen mezi roky 1290 - 1310 jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, pokračoval Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV. Mezi Rajský a jižní palác byla v 17. stol. umístěna stavba novějšího, pozdně renesančního paláce s arkádovým průčelím, zvaným po jeho staviteli Huertovo křídlo.

V předhradí vyrůstá na plochách starých základů původních staveb zaniklého předhradí soubor staveb lidové architektury. Soubor je tvořen hodnotnými stavbami převezenými z pošumavského předhůří.

Po komentované prohlídce hradu

jsme zašli na kávu do hradního pivovaru. Zde jsme navštívili interaktivní výstavu k výročí Karla IV. Výstavu o každodenním životě za doby Lucemburků s přihlédnutím na hrad Velhartice, zvelebený blízkými služebníky "Největšího z Čechů". Moc se nám líbila. Se ségrou jsme si zaznamenaly pár receptů na starověké pokrmy, holky se "svezly" na dřevěném koni a zkusily zvednout opracovaný kámen dobovým jeřábem.

Prohlédli jsme si i unikátní ručně šitou kolekci 12 replik středověkých oděvů.

"Není nějak málo hodin?" zeptala se ségra, když jsme přijížděli do Dlouhé Vsi.

"Nezajedeme si do Sušice na zmrzku?"

"No jo, to bychom mohli." .......

A co vy? Také si píšete zápisky ze svých cest?

Přeji příjemné únorové dníky.❤

Poutní komplex Hora Matky Boží

Vloni jsme si cestou na dovolenou v Jeseníkách na kopci nad Králíky všimli kláštera a rozhodli jsme se tu udělat "bezpečnostní pauzu". Nechtěli jsme se plahočit ke klášteru Hora Matky Boží v Dolní Hedeči z Králík poutní alejí, ale chtěli jsme k němu dojet autem. I kvůli tomu, že počasí bylo nestálé, občas spadlo pár kapek.🌦 Na cestu jsme se ale museli zeptat. Poradil nám "přičmoudlý" mooooc ochotný pán. Nejen že nám ukázal cestu na mapě v mobilu, ale poradil i, kde se naobědvat.

Nad městem Králíky na hoře, která se dříve nazývala "Lysá Hora", králický rodák Tobias Jan Becker, svatovítský kanovník a později královéhradecký biskup, založil monumentální poutní komplex. Založení tohoto místa bylo splněním slibu, který složil ještě jako malý chlapec. Poutní komplex je tvořen kostelem Nanebevzetí Panny Marie, ambity, kryptou, nádvořím poutníků, unikátní kaplí Svatých schodů a klášterem. Na venkovní barokní schodiště navazuje poutní alej s 8 kaplemi Utrpení Páně.

V klášteře jsme si půjčili tištěného průvodce a prohlédli si ambit, kapli Svatých schodů a kostel Nanebevzetí P. Marie. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1695 - 1700. V roce dokončení byl do kostela přinesen milostný obraz P. Marie Sněžné (podle originálu z římského chrámu Santa Maria Maggiore, o němž se věřilo, že jej namaloval evangelista svatý Lukáš), který se stal srdcem poutního místa, a Lysá hora dostala nové jméno - Hora Matky Boží.

V noci ze 7. na 8. srpna 1846 udeřil do kostela blesk a ten vyhořel. Milostný obraz zachránil P. Bernard s nasazením vlastního života, ale výzdoba poutního kostela z velké části vzala zasvé. Kostel byl po požáru vybaven hodnotným pseudorenesančním mobiliářem z let 1883 - 1907. Sochy a oltáře jsou vyřezány z limbového dřeva.

Vše, co se z vyhořelého kostela zachránilo, bylo přeneseno do ambitů, kde tak můžeme dodnes obdivovat sbírku barokních maleb a řezeb. Ambity byly původně vystavěny jako zázemí pro poutníky a klášter.

Součástí komplexu je také expozice otevřená v r. 2012, pojednávající o období internace v 50. letech 20. stol. V internačním táboře, který tu byl v letech 1950 - 1960, byli neprávem vězněni v nelidských podmínkách kněží a řeholníci.

Je to zajímavé místo se zvláštní atmosférou. Od kláštera je i krásný výhled na město Králíky, Suchý vrch, Kralický Sněžník či Stezku v oblacích v Dolní Moravě.

Informaci o tom, kde se celkem dobře najíst jsme nevyužili. Naobědvali jsme se v restauraci penzionu Poutní dům hned vedle poutního komplexu.

Počasí připomíná víc jaro, než leden (u nás dnes bylo cekem sluníčkově a teploměr vyšplhal ke 14°C) a táhne vás to ven?

Možná jsem vás inspirovala kam na nedělní výet.

Přeji vám krásný víkend.❤

Brána do pekla

Tam někde v dálce je pekelná brána, nemyslíte?

Přeji příjemný večer.😊

Ptačí hodinka

O víkendu jsem se zúčastnila projektu ČSO nazvaného Ptačí hodinka. Kdo nevíte oč jde, tak jen ve zkratce vysvětlím. Hodinku pozorujete pípálky (nejen na krmítku, ale i v jeho okolí), zapisujete druhy, které jste zahlédli a počet spatřených jedinců. Nejvyšší počet pípálků od jednoho druhu pak zapíštete do tabulky. Pípálky můžete pozorovat sami nebo i celá rodina či skupina lidí. Bližší informace i výsledky sčítání najdete ZDE.

My jsme od pátku do neděle věnovali sčítání každý den hodinku. Počítala mamka, manžel a já. Počítali jsme nejen ptáky na naší zahradě, ale byla jsem se projít s Filipem na louce, tak i tam.

Nejhojnějším druhem u nás byly sýkory koňadry

Hned v závěsu byli stehlíci a vrabci

Na louce jsem viděla drozdy

či sojky

V seznamu nechyběli brhlíci

zvonci

červenka

strakapoudi

střízlík, volavky, pěnkavy, poštolka, straky, žluna a mnoho dalších.

A co vy? Znáte tento projekt? Zúčastnili jste se Ptačí hodinky?

Přeji úspěšný start do dalšího pracovního týdne.