Na čerstvém povětří

Dneska dopoledne jsem měla trochu napilno. Čekala mě kontrola ve dvou zdravotnických zařízeních vzdálených od sebe 35 km. A když už jsem vyjela, zastavila jsem se dokoupit nějaké potraviny. Respirátor na obličeji mi trochu vadil. Ale co je trocha nepohodlí proti hrozbě nakažení.

Poté, co jsem se vrátila domů, vyběhla jsem na vycházku s Filipem. Teploměr ukazoval krásných 18 stupňů, takže bunda zůstala viset na věšáku. Doma zůstal i respirátor. Na našich vycházkách nepotkáme krom zvířátek živou duši. A nejinak tomu bylo i dneska.

Fotila jsem kočičky

Jehnědy na lísce

Začínají se objevovat první kvítka na keřích.

Šli jsme kolem kraviček,

oveček,

zahlédla jsem ušáka.

Dohnala jsem i babočku paví oko.

Po Cidlině se projížděly spokojeně kačenky

Vnímala jsem ten klid, pohodu, teplé jarní počasí, nastavovala jsem tvář jarním slunečním paprskům.

Kdyby to šlo, přibalila bych ke každé roušce i trochu toho našeho čerstvého, jarního vzduchu.

Včera jsme se byli podívat u kraviček s Elíškem.

Přeji vám klidný zbytek týdne. Hlavně se, prosím, v téhle neklidné době opatrujte!🧡🌞

Na skok v přírodě

Sluníčkové počasí a 15 stupnů na teploměru nás s Filipem vytáhlo na vycházku.

Když jsme vycházeli, honily se po obloze jen mráčky.

V Cidlině už douho neteklo tolik vody.

Vyfotila jsem si kytičku křivatců. Ty mám ráda pro jejich drobné, něžné kvítky.

Dohnala jsem babočku

Pozorovala konipáska

Mezi tím vítr přihnal mraky a obloha se začala zatahovat.

Jak moc foukalo je vidět na rozčeřené hladině vody

Přeji vám krásný a pohodový předjarní den.

Nahodilá či náhodná sbírka

Díky výzvě 3 x 3, kterou na svém blogu vyhlásila před časem Dášenka (cestounecestou), jsem poznala několik bezva blogů, kam se budu ráda vracet. Mezi nimi také blog Martičky (vyzobanaslunecnice). Ta na svém blogu vyhlásila také výzvu, do které se ráda zapojím.

'Nahodilá či náhodná sbírka aneb Toto v plánu nebylo.'
A můj příspěvek do výzvy? Na mnoha místech, hlavně na zámcích se nesmí fotot. Kupuji si tedy leporela.

Z cest si také vozím různé brožurky a informační letáčky

Příležitostně si v IC beru a skladuji časopis KAM po Česku

Můj manžel zase sbírá plechové známky

a dává si je na svoji dřevěnou turistickou hůl

Tak to je můj příspěvek do výzvy. Přidáte se také?

Přeji vám pěkné a pohodové dníky.🌞

Jaro a něco navíc

Včerejší den se u nás, co se počasí týká, docela vydařil. I když trochu pofukovalo, sluníčko a teplíčko nás vytáhlo s Filipem na vycházku.

Díky deštivému počasí se na louce vytvořily velké kaluže, a já fotila zrcadlení.

A přitom smutnila, že ty laguny nejsou zamrzlé. Hned bych popadla brusle a pádila si zajezdit.

Už kvetou orseje a včeličky na nich pilně pracují.

Na zahrádce nám kvetou bledulky.

I sněženky

Dneska už je ale všechno jinak. Od rána prší a prší. Elíšek chtěl jít ven a dělat 'ópy, ópy'. Tak jsme vytáhli staré houpací křeslo .....

Omlouvám se za kvalitu snímku, ale je vytvořený z videa.

Přeji vám krásné předjarní dníky.🌞

Výzva od Dáši

Dáša na svém blogu vyhlásila výzvu (ZDE) 3 x 3 fotky. Váhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla k výzvě připojit. Tak tady jsou moje snímečky:

Vybrala jsem houby

Ráda fotím detaily

A z mých oblíbených pípálků jsem vybrala strakapouda

Přeji vám příjemný pracovní týden.🧡😊

Pozorování pípálků s Elíškem

Do zahrady nám přilétají různé druhy ptáků. Kromě těch, kteří přílétají na krmítko, se někteří v zahradě jen na chvíli "zastaví ".

Třeba vrána

Občas se ukáže krahujec

A takhle náš Elíšek ptáčky pozoruje.

Přeji vám pěkný zbytek neděle a úspěšný start do nového týdne.❤😊

Vytrženo z mého cestovatelského deníku

Ráno slibovalo další sluníčkový den. Po všech ranních úkonech jsme vyrazili za poznáváním dalších šumavských míst.

Ten den byla první v pořadí rozhledna na Svatoboru.

Když jsme se dostatečně pokochali výhledy a turistický deník opatřili dalším turistickým razítkem, uzoučkou klikaticí jsme sjížděli dolů a modlili se, aby proti nevyletěl nějaký šílenec. Najednou se proti nám ze zatáčky vyloupl náklaďák - dřevaři!!😱Naštěstí to bylo v místě, kde byla silnice malinko rozšířená. Když jsme konečně splužili dolů, ségra prohlásila, že je zpocená až na p*****. Pokračovali jsme směr Velhartice.

Po zaparkování auta jsme se začali rozhlížet, kudy na hrad.

Najednou opodál zastavilo auto, vystoupil starší pán a začal obtahovat písmena na nabídkové tabuli. Přitom se s námi dal do řeči: "Každý den musím přepsat všechny tabule. Pořád to někdo maže. Nejspíš konkurence! ….."

Byl to sám pan majitel hospůdky Na Kovárně a zval nás k nim na oběd.

"Co nám nabídnete dobrého?"

"Grilované lišky."

"A k nim?"

"Grilovanou krkovici a šťouchaný brambory."

"Opravdu? ….. Hmmm! ….. To zní lákavě!"

Pan majitel nám věnoval letáček, kdybychom si to náhodou rozmysleli a chtěli k nim zajít. Rozloučili jsme se a pán odjel. Milý pan majitel. Člověk na svém místě, říkali jsme si.

"Kolik je vlastně hodin?" optala se najednou ségra.

Eli vytáhla mobil a říká, "Je skoro jedenáct."

"Tak to bychom mohli zajít na oběd. Pak zase bude všude plno, jídla vyškrtaná, …."

"No jo, to je pravda! A taky než něco najdeme."

"A co zkusit tu Kovárnu? Grilované lišky."

Podle mapky na věnovaném letáčku jsme lehce hospůdku našli. Usadili jsme se na dvoře ve venkovním posezení. Pan majitel byl hned u nás.

"Tak nás tu máte. Přišli jsme na ty grilované lišky."

"Osobně dohlédnu. Mám tu na vaření báááječnou starší paní, jídlo od ní je jako od babičky!"

Po chvíli tu byl pan majitel zase. S košíkem lišek. "Jsou čerstvé! Ráno nasbírané. Osobně jsem je sbíral!" hlásil.

Na jídlo jsme si museli chvíli počkat. Přijela jakási kontrola. Pít máme co, tak co! Budeme čekat."

Za chvíli se objevil pan majitel, plné ruce talířů, a velmi se omlouval za čekání.

"Nevadí! Máme přece dovolenou a nikam nespěcháme", ujišťovali jsme ho.

Mňamka to byla opravdu bááááječná!!👏👌😋😋 Po obědě nás pan majitel vzal ještě do kovářské dílny, bohužel kovář tam zrovna nebyl, ale pan majitel povyprávěl sám.

Rozloučili jsme se a tradá na hrad! Ten je ukázkou originálního českého gotického hradu. Vypíná se na skalním ostrohu obtékaném říčkou Ostružnou. Je to jedno z nejkrásnějších pošumavských údolí, které tato říčka vytváří, a jeho malebné zalesněné stráně dokreslují a podtrhují impozantnost a mohutnost hradní stavby. Dominanty objektu tvoří neobyčejně hmotná torza středověkého hradu; palác zvaný Rajský a jeho protějšek, přední věž, vzájemně spojené světově unikátním mohutným kamenným mostem.

Nad dvouštítovým hradním pivovarem

a pozůstatky vinopalny, situovanými na spodním nádvoří, dominuje štíhlá stavba jižního paláce. Vše je obehnáno hradbami s baštami a vstupní věží - vrátnicí. Působivost všech těchto staveb zvyšuje barevný odstín kamene, ze kterého byly vystavěny - červenohnědé ruly. Hrad byl založen mezi roky 1290 - 1310 jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, pokračoval Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV. Mezi Rajský a jižní palác byla v 17. stol. umístěna stavba novějšího, pozdně renesančního paláce s arkádovým průčelím, zvaným po jeho staviteli Huertovo křídlo.

V předhradí vyrůstá na plochách starých základů původních staveb zaniklého předhradí soubor staveb lidové architektury. Soubor je tvořen hodnotnými stavbami převezenými z pošumavského předhůří.

Po komentované prohlídce hradu

jsme zašli na kávu do hradního pivovaru. Zde jsme navštívili interaktivní výstavu k výročí Karla IV. Výstavu o každodenním životě za doby Lucemburků s přihlédnutím na hrad Velhartice, zvelebený blízkými služebníky "Největšího z Čechů". Moc se nám líbila. Se ségrou jsme si zaznamenaly pár receptů na starověké pokrmy, holky se "svezly" na dřevěném koni a zkusily zvednout opracovaný kámen dobovým jeřábem.

Prohlédli jsme si i unikátní ručně šitou kolekci 12 replik středověkých oděvů.

"Není nějak málo hodin?" zeptala se ségra, když jsme přijížděli do Dlouhé Vsi.

"Nezajedeme si do Sušice na zmrzku?"

"No jo, to bychom mohli." .......

A co vy? Také si píšete zápisky ze svých cest?

Přeji příjemné únorové dníky.❤