Do zahrady už se pomalu začínají stahovat ptáčci, ale já tu mám dnes snímečky krasavice, v našich končinách vzácné. Ta na krmítka nelétá. Já ji fotila v Podzámecké zahradě v Kroměříži. Je to labuť černá, jejíž domovinou je Austrálie. Ve svých výstřižcích jsem o ní našla tento článeček.
Labuť čená vyniká mnoha zvláštnostmi. Všechny ostatní labutě jsou většinou bílé, tato je šedočerná. Ze všech druhů labutí má nejdelší krk. Když byla Austrálie objevena, vyskytovaly se zde černé labutě v obrovském množství na všech jezerech, močálech i řekách. Domorodci je sice lovili, ale labutí neubývalo. Pohroma přišla spolu s kolonisty, kteří ničili přírodu i s jejími dary. Nicméně labutě i tuto těžkou dobu šťastně přestály. Dnes jsou v Austrálii divoká zvířata přísně chráněna a žijí v rezervacích, v nichž se množí a odkud se vracejí zpátky tam, kde byla téměř vyhubena.
Labuť černá hnízdí v malých koloniích. Hnízda mívá často v rákosí nebo v mělké vodě, vždy na nepřístupném místě. Staví si je z nejrůznějšího hrubého rostlinného materiálu a pokrývá je prachovým peřím. Samice snáší asi 6 zelených vajec, jejichž inkubační doba je asi 5 týdnů. Na vejcích sedí střídavě samec i samice. Toto střídání v zahřívání vajec se u žádného jiného druhu labutě nevyskytuje. Samec střídá samici v sezení v ranních hodinách, ostatek dne hlídkuje. Labutě černé se živí hlavně rostlinnou stravou. Velice snadno přivyknou člověku.
