Hrad Valečov, Valečovské a Drábské světničky

Z Mnichova Hradiště jsme se přesunuly do obce Boseň (cca 5 km), na parkoviště pod skalní hrad Valečov.

Jde o zajímavý skalní hrad, jehož podoba byla silně ovlivněna pískovcovými skalami, v nichž byl částečně vytesán a z části vystavěn. První písemná zmínka o jeho majitelích je z let 1316 - 1318, z doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Rotštejna - jednou z větví rodu Valdštějnů.

Prvními majiteli byli Valečovští z Valečova. Nejvýznamnějším držitelem valečovského majetku byl Vaněk Valečovský z Kněžmosta. Jako přívrženec Jiřího z Poděbrad byl jmenován purkmistrem na Starém Městě pražském a v roce 1452 se stal podkomořím královských měst. Díky této významné funkci si mohl dovolit náročnou opravu hradu i vybudování nového paláce na Valečově. I tato kamenná stavba se musela zcela přizpůsobit tvaru temene kolmého útesu. Všechny dřevěné stavby byly odstraněny. Později se na hradě vystřídalo více majitelů, panství se dokonce dělilo. Na konci 17. století byl celý majetek připojen k panství Mnichovo Hradiště a jeho sláva zcela zapadla. Hrad sice ještě sloužil jako obydlí úředníků, ale v polovině 18. století byl již ponechán svému osudu. Jeho trosky byly útočištěm chudiny, kamenné světničky byly obývány ještě na počátku 20. století.

Více snímečků najdete ZDE

V blízkosti hradu najedme neprávem opomíjené Valečovské světničky byty). Pravděpodobně je zde nechali vybudovat ve středověku majitelé hradu Valečov. Buď jako obydlí pro strážné a služebnictvo, nebo jako nouzový úkryt pro případ přepadení. Byty byly vytesány v pískovcových skalách. Podlahy byly pokryté prkny, okna byla zasklená. Dveře byly rozměrově přizpůsobeny skalám. Ve většině bytů nebyl žádný nábytek. Děti skaláků, jak se obyvatelům skalních bytů říkalo, chodily do školy jen když nemusely hlídat domácí dobytek, nebo nemusely pracovat s rodiči na poli. Skaláci zde i přesto žili klidným a šťastným životem až do 5. 10. 1892, kdy byli násilně úředním nařízením vystěhováni pod záminkou šíření epidemie cholery a světničky byly zdemolovány.

Zajímavé povídání a pěkné snímečky najdete ZDE.

Prošmejdily jsme bytečky, a i když čas už pokročil, rozhodly jsme se dojít ještě k Drábským světničkám. Šly jsme po červené turistické značce a zároveň po dětské naučné stezce Příhrazskými skalami. Na jednotlivých zastaveních NS jsme si nezapomněly prověřit naše znalosti. A věřete, bylo to zajímavé. Můžete se sami vyzkoušet u jedno zastavení:

Cestou k Drábskám světničkám jsme měly v plánu prohlídku hradiště Klamorna, ale čas nás docela tlačil, takže jsme k hradišti nezašly. Ale pokud máte chuť a zájem, jukněte na tento odkaz. Najdete tu zajímavé povídání a mnoho snímečků.

Kdykoliv to po cestě šlo, kochaly jsme se pěknými a dalekými výhledy.

Už se šeřilo, když jsme se dodrápaly k Drábským světničkám. Rozhodně jsme ale nelitovaly, že jsme sem došly.

Drábské světničky - zbytky skalního hradu vytesaného ve skále na pískovcové hraně plošiny Mužský. Místo bylo osídleno již ve 13. stol., začátkem 15. stol. zde byl založen hrad. Do skalních bloků bylo vytesáno asi 30 místností pospojovaných dřevěnými můstky a žebříky. Místnosti sloužily jako zásobárny, lidé žili v dřevěných obydlích. Kolem r. 1430 byl hrad rozšířen husity, kteří potřebovali kontrolovat cestu údolím Jizery. Po bitvě u Lipan byl hrad opuštěn. Během třicetileté války se sem uchylovali obyvatelé okolních vsí a v době 2. světové války ve světničkách přebývali partyzáni z řad horolezců. Výška skal dosahuje až 141 m.

Výhled ze skalního bloku

Zajímavé povídání a mnoho snímečků najdete ZDE, virtuální prohlídku ZDE.

Úmorná vedra, která v těchto dnech panují, začínají být už docela únavná! V práci máme téměř 40°C. Opatrujte se!

Přeji vám pěkný zbytek víkendu.