Kytičky

    Minulý týden jsem si koupila 2 primulky, ale zbyla mi jen jedna. O tu druhou mě loupla ségra dřív, než jsem ji stihla vyfotit. V sobotu jsem si zase přivezla růžičky. A dneska jsem si trochu hrála v PF. Jen jsem tak trochu "koketovala" s maskami a takhle to dopadlo.

Primulku jsem zahalila do lehké záclonky

a růžičky zarámovala.

Snad ty kvítečka potěší i vaše očka v tomhle bezsluníčkovém počasí.

Sluníčková sobota

     I dnešní den byl u nás jako malovaný. Svítilo sluníčko, modré nebe bylo téměř bez mráčku, tak jsem se rozhodla vyrazit ven. Pobrala jsem nezbytnosti - psa, vodítko, piškoty, telefon, foťák, .... Ještě klika, že mám u bundy téměř bezedné kapsy, jen pes běžel po svých.

     A opět jsme si vyšli po lukách.

Jak je vidět, všude je pořád mokro, proto vyrážím v holinkách. Občas musím projít téměř po kotníky vodou,

místy se drží slabý led.

     Cestou jsem pozorovala v hustém porostu ptáčky. Jenomže venku se mi nedaří je fotit. Tady je zřejmě hýl. Ale seděl zády, ve výhledu mi překážely větvičky. 

Převládající hnědou barvu oživily červené kuličky kaliny. Ve sluníčku se krásně leskly.

Toto je pokus vyfotit myší dálnice. Tady byly jejich cestičky nezvykle hluboké a široké.

A tady je zase krtičina jako hora. Filipovi za ní koukala sotva hlava. Zdrhnul ale dřív, než jsem to stačila vyfotit.

Na konec třešnička na dortu. Z louky pod Loučnou Horou se mi naskytl výhled na zasněžené Krkonoše.

Další hezký den

     Dnes jsme u nás měli další hezký den, který lákal k vycházce. Po obědě to vypadalo všelijak. Sluníčko se schovávalo za mraky, ale dopoledne bylo překrásně. 

Takhle krásně se proti sluníčku vyjímaly jasany.

A tady to vypadalo trochu jako ve strašidelném lese u močálu.

Na starých strouchnivělých pařezech jsem našla prazvláštní houbičky. Na 1. snímečku to vypadá, jakoby měla klobouk otočený naruby. Na 2. snímečku zase jako malé lesklé korálky.

A tady malé hnízdečko. Kolikrát jsem okolo něho v létě šla? ........ Mnohokrát! Ale nikdy jsem si ho nevšimla, tak šikovně bylo ukryté v listí.

Aby nebylo pochyb, že snímečky jsou focené v zimě, tady je důkaz. Na stinných místech zůstala po nočním mrazíku jinovatka.

Filip při svém šmejdění našel "bezva" věc. Nejprve jsem si myslela, že vleče jakýsi klacek. Ale to není jeho styl, říkala jsem si. Klacek on si nikdy nepřinesl. Při bližším ohledání jsem zjistila, že odkudsi z houští vleče holeň z uhynulé srny. Raději jsem ani nešla zjišťovat, jestli někde leží zbytek!

To mi připomnělo můj loňský nález. Byli jsme se projít u rybníka. Už nebyl žádný sníh, ale na rybníku byl stále led. Když jsme prošli kolem rybářské klubovny, naskytl se mi nechutný pohled. ...

Ano, vidíte dobře! Na břehu sádky ležely protézy lidských nohou. Instinktivně jsem zvedla oči do koruny stromu, pod kterým ležely. Nevisí tam majitel? Věřte, delší dobu jsem neměla chuť tam zajít. Obávala jsem se, aby až povolí led, nevyplaval majitel protéz. Když jsem se tam zase odvážila jít, měla jsem s sebou nejen Filipa a telefon, ale i mamku. ......... No, i takových věcí se čuňata zbavují. Nejen tašek a pytlů s komunálním odpadem!

     Domů z vycházky jsme se s Filipem vrátili po víc jak dvou hodinách špinaví jako bláťáci. Chodili jsme po lukách, která jsou samá voda, led a bláto.

Cestáři

     Je to na den přesně 4 týdny, kdy mě upoutal lomoz přicházející z venčí. Zvědavě jsem vykoukla z okna a uviděla cestáře. Zaradovala jsem se, že konečně opraví tu spoustu výtluků. A že jich asi na 100metrovém úseku bylo!

Jenomže jsem se šeredě zmýlila! Předjel sice celý arzenál aut a techniky,

naběhla celá četa pracovníků v oranžových oblečcích, ale všechny výtluky přešli jak lány a jali se vyzpravit jen pár děr v zatáčce.

     Dnes mě opět zaujal blížící se lomoz. A oni opět cestáři. Tentokrát nebyli tak vybaveni, chyběl velký náklaďák. I pracovníků bylo míň. Ale díry látali o něco pečlivěji. 

Nejprve je důkladně vymetli,

pak zasypali směsí z pytle,

urovnali nohama, hráběmi, lopatami

a nakonec sem tam přejeli ručním válcem.

A tady je výsledek jejich snažení

No, není to nic moc. Ale proti tomu, co předvedli před měsícem je to neporovnatelné.  Jen nerozumím tomu, proč ty díry nezadělali alespoň takhle už před měsícem.

Skoro jaro

     Sluníčkové a relativně teplé počasí přímo vybízelo k vycházce. S Filipem jsme se vydali po delší době k rybníku u Chotělic. Protože je ale dost blátivo a mokro, nešli jsme po louce, ale po silnici. Filipovi se to moc nepozdávalo, protože musel jít na vodítku a to on nerad. Raději volně pobíhá, šmejdí a hrabe. Nelíbilo se to moc ani mně, protože Filip na vodítku neumí chodit, hrozně táhne. Pak za ním vlaji, nebo celou cestu usilovně brzdím. Ale když jsme došli k odbočce k rybníku, pustila jsem ho z vodítka a on byl ve svém živlu.

     U rybníka bylo nááádherně. Sluníčko svítilo a docela i pěkně hřálo, sýkorky se mohly strhat, jak vyzpěvovaly. Na rybníku je sice ještě led, 

 ale už se objevily první kočičky.

A zámek v Chotělicích se dnes ve sluníčku parádně vyjímal.

Ovšem tohle, to mi hlava nebere!

Já vůbec nechápu, proč někdo jen tak vyhodí do příkopu tašku nebo pytel s odpadky. Přece všichni platíme poplatek za komunální odpad. Proč to tedy nevhodit do popelnice nebo do kontejneru? Proč se s tím ten dotyčný vláčí do auta, aby to potom někde cestou vyhodil? Proč to ti lidé dělají? Co je k tomu vede?

     A pokud nechceme my ostatní žít ve svinčíku, musíme jít a po hloupých čuňatech to uklidit! Každoročně na jaře členové místních organizací (rybáři, myslivci, sportovci, hasiči) dělají úklidové akce. Je neuvěřitelné, kolik odpadků každoročně uklidí a odvezou. 

Hamletovské dilema

     Včera večer jsem domotala další košík. Tentokrát trochu větší. Je dlouhý asi 42 cm a široký 28 cm a je pro něho připravené místečko v koupelce.  Korálky jsem dělala také z papíru. Ale lesklého. Listovala jsem časopisy a hledala "modré" stránky, abych měla všechny korálky do modra.

     Ale mám hamletovské dilema. Mořit či nemořit? Mám ho nechat bílý a jen lakovat nebo ho mám namořit nějakým světlým mořidlem?

     Poradíte, prosím?

Jinovatka kam se podíváš

    Po delší odmlce jsem se opět dostala k tomu, abych si vyšla s Filipem na vycházku a nafotila pár snímečků. O víkendu bylo sice krásně slunečné počasí, snímečky by byly mnohem hezčí, ale okolnosti to nedovolily. Včera jsem tedy pořídila alespoň pár ojíněných snímečků.

     Mezi ojíněnými strom se ukrývá chotělský zámek.

     Na ledu vykvetly krásné bílé květy.

     Vrstvou jinovatky byly obaleny i květenství trav.

     Bílá krajka dělala parádu na listech mahonu. 

     Smrková větvička v bílém neměla chybu.

     Dnes už bych takové snímečky nepořídila. Přestože i dnes teploměr ukazuje mráz -5°C (včera dokonce -9°C) a je zataženo nízkou oblačností jako včera, po jinovatce není ani vidu ani slechu.