Dnes jsme u nás měli další hezký den, který lákal k vycházce. Po obědě to vypadalo všelijak. Sluníčko se schovávalo za mraky, ale dopoledne bylo překrásně.
Takhle krásně se proti sluníčku vyjímaly jasany.
A tady to vypadalo trochu jako ve strašidelném lese u močálu.
Na starých strouchnivělých pařezech jsem našla prazvláštní houbičky. Na 1. snímečku to vypadá, jakoby měla klobouk otočený naruby. Na 2. snímečku zase jako malé lesklé korálky.
A tady malé hnízdečko. Kolikrát jsem okolo něho v létě šla? ........ Mnohokrát! Ale nikdy jsem si ho nevšimla, tak šikovně bylo ukryté v listí.
Aby nebylo pochyb, že snímečky jsou focené v zimě, tady je důkaz. Na stinných místech zůstala po nočním mrazíku jinovatka.
Filip při svém šmejdění našel "bezva" věc. Nejprve jsem si myslela, že vleče jakýsi klacek. Ale to není jeho styl, říkala jsem si. Klacek on si nikdy nepřinesl. Při bližším ohledání jsem zjistila, že odkudsi z houští vleče holeň z uhynulé srny. Raději jsem ani nešla zjišťovat, jestli někde leží zbytek!
To mi připomnělo můj loňský nález. Byli jsme se projít u rybníka. Už nebyl žádný sníh, ale na rybníku byl stále led. Když jsme prošli kolem rybářské klubovny, naskytl se mi nechutný pohled. ...
Ano, vidíte dobře! Na břehu sádky ležely protézy lidských nohou. Instinktivně jsem zvedla oči do koruny stromu, pod kterým ležely. Nevisí tam majitel? Věřte, delší dobu jsem neměla chuť tam zajít. Obávala jsem se, aby až povolí led, nevyplaval majitel protéz. Když jsem se tam zase odvážila jít, měla jsem s sebou nejen Filipa a telefon, ale i mamku. ......... No, i takových věcí se čuňata zbavují. Nejen tašek a pytlů s komunálním odpadem!
Domů z vycházky jsme se s Filipem vrátili po víc jak dvou hodinách špinaví jako bláťáci. Chodili jsme po lukách, která jsou samá voda, led a bláto.
Žádné komentáře:
Okomentovat