Mam všechno? Mobil, foťák, vodítko, pomáda na rty, papírové kapesníčky (hodí se na ledacos, lopuch bych v tomto ročním období hledala marně ), piškoty, ... A co si vezmu na sebe? Venku je docela mrazivo, i když slunečno. A co si obuji za boty?, přemýšlím dál. ......... Jo, a nesmím zapomenout vzít s sebou misku se zásypem do krmítka na zahradě. Na okně už mají ptáčci nasypáno. ......... Konečně vyrážíme. Filip, ten se připomene sám. Toho doma 100%ně nezapomenu.
Scházíme na louku, a už po pár metrech zjišťuji, že jsem nezvolila tu správnou obuv.Teploměr sice ukazuje -4°C, ale sluníčko už má sílu a luka nejsou tak umrzlá, jak jsem si představovala. Vracet se ale nebudeme, operativně měním plán cesty. Nepůjdeme přes Medřič k Šefaráku a pak dál kolem Javorky, luka jsou tam moc mokrá. Půjdeme kolem Šutráku k rybníku u Chotělic. Když ho obejdeme, bude to také dlouhá procházka.
Proč já se vlastně vláčím s tím foťákem?, honí se mi hlavou. Žádný sníh, žádná jinovatka, co budu fotit? Takhle to venku vypadalo už minulý týden. No nic! Je malý, v kapse ho unesu a jeden nikdy neví.
Cestou k rybníku nic zajímavého. Přicházíme k rybníku. Hladina je stále zamrzlá. Nic nového. Docházíme k zátočině. ........ A hele! Táááámhle už proudí voda a hlídkuje tam volavka. Je daleko a musím hodně "zoomovat".
Jéééé, a kousek od ní je druhá. Úpravou vznikl panoramatický snímeček.
Na přítoku vody do malého rybníčku vznikla tahle ledová krása.
Ale co mi to švitoří nad hlavou? Ve větvích rozložité olše štěbetá hejno ptáčků. Těžko rozeznám, co je to za cvrdlikálky. Nejsou to mlynaříci? ..... Ale ne! Jsou to žlutozelení ptáčci. ..... Že by snad zvonci? Ti jsou ale trochu větší.
Snažím se přiblížit jak nejvíc to jde. Plížím se, jak nejtišeji dovedu .......... Frrr! Hejno poodletí o kousek jinam. Vyplašil je zvědavý Filip! Tak další pokus! ......... Zase našlapuji, jak nejtišeji to jde, pomalininku se přibližuji. Filip je naštěstí zaměstnaný šmejděním a hrabáním o pěkný kus jinde. ........ A už je poznávám! Jsou to čížci.
Najednou do Filipa jako když střelí, letí do blízkého remízku seč mu jeho krátké nohy dovolí! Hulákám na něho, aby se vrátil, lákám ho na piškoty, ale marně! Jéééžiší, on dokonce štěká!! To nikdy nedělá, když se vydá za ušákem nebo srnkou. Co to tam provádí?! A co to táááámhle pádí po stromě? Tahám foťák, abych to "něco" vyfotila, ve foťáku si to ještě přiblížila a zkusila rozpoznat, co ho tam tak zaujalo. A už to vidím. Je to nějaká číča.
Vyběhla před Filipem na strom a teď z výšky a bezpečí sleduje, jak Filip šmejdí kolem.
Cestou domů jsem si pak ještě z paloučku vyfotila bíglici Charllinku. Hezky zapózovala, že?
No, a pak že jsem se vláčela s foťákem zbytečně. Jeden nikdy neví!
Žádné komentáře:
Okomentovat