U rybníka za Medřičí

V sobotu jsem odvezla Elišku ke kamarádce na oslavu narozenin a na zpáteční cestě jsem se zastavila u rybníka za Medřičí, abych si natrhala další várku podbělu. Sama bez Filipa se tam od jisté doby bojím chodit, ale mobil v kapse mi dodával alespoň trochu odvahy.

Bylo krásné sluníčkové počasí, tak jsem tam chvilku pochodila a nafotila pár snímečků jarní přírody.

Mravenci mě zaujali svojí velikostí a vybarvením. Pobíhali a pilně pracovali.

Neodolala jsem a opět si vyfotila chlupatého bručouna, tentokrát na pampelišce.

Kachny mě pokaždé vyděsí k smrti, když vyletí z rákosí.

Potůček vypadá, jakoby vytékal ze stromů.

Velký trs blatouchů

a velká žába ve vodě.

Hlemýždi se pomalu probouzejí a začínají vystrkovat růžky ze svých ulit,

mandelinky nádherné se okukují a začínají pracovat na rozmnožování.

Podběl jsem si natrhala, doma dala sušit a z pár čerstvých kvítků a sušené šalvěje jsem si uvařila čajík.

Slaný a sladký dort

První dort je klasika, piškotový korpus promazaný pikantní marmeládou a krémem. Dort pekla moje mamka pro svého vnuka Jeníka. Na vrchu je sice celý tmavý, ale uvnitř je naopak světlý. Povrch korpusu není pomazaný krémem, jak by se mohlo zdát, ale domáci ostružinovou marmeládou.

Druhý dort je slaný, chlebový.

Suroviny:

300 ml vody

2 lžičky octa

2 lžičky cukru

2 lžičky soli

1 lžička kmínu

300 g hl. mouky

200 g žitné chlebové mouky, tmavé

1 lžička sušeného nebo 1/4 kostky čerstvého droždí

Suroviny jsem dala do domácí pekárničky a nastavila program Těsto. Nakynuté těsto jsem přendala do vymazané dortové formy, nechala 20 minut kynout, potřela slanou vodou a dala na 20 minut péct (180°C). Znovu jsem těsto potřela slanou vodou a nechala korpus dopéct. Po vychladnutí korpusu jsme se s Eliškou pustily do zdobení. Korpus jsme prokrojily, promazaly paprikovým pomazánkovým máslem a pokladly šunkou. Vrch a boky korpusu jsme pomazaly křenovým pomazánkovým máslem. Boky jsme obalily v nasekané pažitce. Vrch jsme ozdobily kolečky suchého salámu. srdíčky vykrojenými z tvrdého sýra, kolečky vajíčka vařeného na tvrdo a přizdobenými kapkou kečupu, kolečky kyselé okurky a uprostřed je ředkvička. Okraj a střed je dozdobený pusinkami z paprikového másla.

Dort byl dárek pro Eliščinu kamarádku k narozeninám.

Koťata

Před pár dny mi přišel od přítelkyně mail se snímečky jejich pětitýdenních koťek. Neodolala jsem a dva snímečky vybrala.

No řekněte, nejsou rozkošná?

Dymnivka dutá

V tomto období chodím k rybníku za Medřičí pokochat se kvetoucími sasankami a dymnivkami. V remízku jich tam jsou celé koberce.

Dymnivka dutá je vytrvalá bylina z čeledi zemědýmovitých. Kvete od března do května. Roste ve vlhčích listnatých hájích a křovinách, v lužních lesích a v aluviích (naplaveninách) potoků, na půdách bohatých humusem, často ve velkých populacích. Květy jsou příjemně sladce vonící, zbarvené buď nachově až růžově, nebo (žluto)bíle až slabě nazelenale - v populaci jsou obvykle zastoupeny oba barevné typy.

Na stinných místech se na listech držely kapičky po ranním dešti.

Na nektaru z květů si pochutnávali čmeláci.

'Sosáčkama sosáme ....'.

Pohodový týden vám přeji.

Jaro v bílém

Zatím jaro nabízelo vesměs jen žlutou barvičku. Žluté orseje, žluté křivatce, žlutý podběl, ... . Dnes přináším snímečky zahalené do bílé.

U rybníka za Medřičí krásně kvetou bílé sasanky

a bílé dymnivky.

Bíle kvetou trnky

Na louce lovil bílý čáp

na potůčku se tvořila bílá pěna

a nad hlavou plula bíla oblaka.

Přeji vám všem krásný a pohodový víkend.

Volavky

Před pár dny jsem cosi štrachala v krabici s výstřížky a obrázky. Začala jsem si je schovávat, když chodily děti do školy. Pak jsme je využívaly k nalepování do sešitů, na školní nástěnku, k přípravě slohů a referátů, ..., já na přípravu na vyučování. ....... Takže, při štrachání mě napadlo využít je a občas tu zveřejnit nějakou zajímavost.

Při našich toulkách s Filipem často zajdeme k rybníku, kde číhají na svoji kořist volavky.

Volavkovitých známe celkem 59 druhů, od docela malých až k obrovským.

Volavka popelavá je největším zástupcem volavkovitých ptáků, který se u nás vyskytuje. Je o něco menší než čáp bílý a její zbarvení je nenápadné. Svrchu má šedé peří, nad okem ji zdobí černý proužek zakončený dozadu směřující chocholkou úzkých per. Prachové peří je stříbřitě lesklé.

Ve vzduchu ji poznáme podle pomalého, jakoby těžkopádného mávání křídel. Na rozdíl od čápa má za letu esovitě prohnutý krk. V přírodě se s volavkou popelavou můžeme setkat hlavně v rybničných oblastech, kolem velkých řek a jezer. Ve východních Čechách není vzácná v mimohnízdním období, kdy se hlavně v nižších a středních polohách objevuje u rybníků, lesních tůní, přehradních nádrží a na podobných stanovištích. Na hnízdiště se volavka popelavá vrací v březnu, někdy u nás přezimuje. Patří k celoročně hájeným druhům.

Volavka bílá dosahuje v rozpětí křídel 190 cm, měří asi 90 cm. Peří má čistě bílé, zobák u kořene žlutý, špička je černá. Žije v tropické a subtropické Americe, velké části Evropy, Afriky a Asie.

U nás je poměrně vzácná. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. jde v současné době v Česku o kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.Vyhledává rybníky nebo pomalé toky, kde loví rybky a hmyz, dále drobné savce, měkkýše a červy. Na rozdíl od volavky popelavé, která hnízdí vysoko na stromech, volavka bílá hnízdí také v koloniích, ale jen v rákosí těsně nad vodou. Samice snáší 3 - 4 světle modrozelená vejce, na nich pak střídavě sedí oba rodiče 25 - 26 dní. Mláďata jsou vzletná až po šesti týdnech.

(čerpáno z novinových výstřižků)

Všehochuť

Po aprílovém víkendu se u nás dnes udělalo hezky. Svítilo sluníčko a teploměr ukazoval 16°C. Přestože mě strááášně bolely nohy z práce, vycházce s Filipem nešlo odolat. Vždy't si nožky trochu odpočaly u oběda a při kávě, říkala jsem si. S Filipem jsem si opět užívali každý po svém. On pobíhal, šmejdil, hrabošil, já pozoroval přírodu kolem sebe a fotila.

Babočku kopřivovou na orseji,

na křivatci,

křivatce se šnečí ulitou.

Babočka paví oko se vyhřívala přímo na cestě.

V roští u cesty vykvetly narcisy

a opodál ve stínu dokvétaly bledule.

Na hrázi u Šefaráku se to modralo fialkami.

Okolo stáda oveček chodíme pokaždé cestou k rybníku za Medřičí. Ale nikdy se mi nepodařilo je vyfotit. I tentokrát utekly, jen jedna ovce s nejmenšími jehňátky zůstala stát a očividně byla ve střehu. Nejprve jsem fotila z dálky, v "cestě" byl plot.

Pak se mi podařilo fotit i mezi oky plotu.