Vypravila jsem se s Filipem na louku, chtěla jsem okouknout špendlíky. Popadla jsem nezbytné propriety a vyrazili jsme.
Hned za lávkou jsme uviděli nutrii. Cpala se jablíčkem a ani se moc nenechala rušit.
Pak se mi podařilo vyfotit babočku síťkovanou
Kousek dál se vyhříval okáč poháňkový
V jednom místě jsem narazila na houf modrásků.
Jenže Filipa moje courání a okukování asi přestalo bavit a zdrhnul domů. Když jsem došla za ním, obíhal břehy a nejspíš vyhlížel nutrijku.
Sotva jsem se vrátila, volala na mě z balkónu Eliška: " To je dost, že jdeš! Chceš si vyfotit babočku? Pořád tu poletuje." Byla to babočka kopřivová
a létala sosat vodu z ošatky, kterou jsem tam sušila.
Za chvíli na mě volala znovu, tentokrát pro změnu ze sklepa. Pod schody se tam na krovkách zmítal jakýsi brouk.
Opatrně jsem ho "naložila" na papírovou krabičku a vynesla na světlo. Byl to střevlík měděný. Díky svým nápadným kovově měděným krovkám je asi nejkrásnější ze střevlíků. Bývá dlouhý 20 - 25 mm a běžně žije na polích, proniká ale i do zahrad a sadů. Přestože má křídla, nemůže kvůli srostlým krovkám létat. K obraně používá rychlý běh a pokud by se ho někdo pokoušel chytit, vypustí v sebeobraně ze zadečku kapku nepříjemně páchnoucí tekutiny (ještě klika, že jsem se ho nedotýkala 
). Přes den se skrývá pod kameny a za soumraku vychází na lov. Chytá hmyz i slimáky a za noc spotřebuje asi jeden a půlkrát více potravy, než sám váží.
). Přes den se skrývá pod kameny a za soumraku vychází na lov. Chytá hmyz i slimáky a za noc spotřebuje asi jeden a půlkrát více potravy, než sám váží.
Střevlíka jsem zanesla na louku. Ale když jsem si pak na netu vyhledala, co to bylo vlastně za brouka (doufám, že jsem ho určila správně), jak je užitečný, zalitovala jsem, že jsem ho nenechala u nás na zahradě.
Přeji vám krásný a pohodový zbytek víkendu. Užívejte léta, sluníčka, prázdninových radovánek, a hlavně se opatrujte.
Žádné komentáře:
Okomentovat