Minulý týden se u mě stavovala kolegyně, je na mateřské dovolené a neviděly jsme se několik měsíců, tak jsme probraly kdecovšechno možné. Přišla řeč také na můj utopený kompaktík, chtěla vidět nový a pak se zeptala:
"Prosím tě, co pořád můžeš fotit?"
"Všechno možné. Já bez foťáku nejdu ani pověsit ven prádlo nebo vyhodit odpadky!", odpověděla jsem a přistrčila jí noťase. Koukala, prohlížela, až narazila na snímečky krmení stehlíků.
"Jééééé, co to je za ptáčky? Někomu uletěli kanáři a postavili si hnízdečko ......"
"Ale kdepak! To jsou přece stehlíci. Nikdy jsi je neviděla? Často přilétají v zimě na krmítko. Nekrmíte s Lucinkou v zimě pípálky?" ........
Hnízdečko jsem objevila úplnou náhodou, když jsem stála na lávce a snažila se krmit kačeny. Stehlíci - rodiče poletovali kolem a štěbetali. Sledovala jsem, kam zalétají. Mezi větvemi jasanu jsem pak zahlédla hnízdečko a vystrčené hlavičky holátek.
Tiše jsem stála s namířeným foťákem a čekala. Na hnízdečko přiletěli rodiče a začalo krmení. Dál jsem jen stála s napřaženým foťákem a cvakala snímečky.
Pak mi manžel postavil ke stromu žebřík a já vylezla nakouknout do hnízdečka. Cvakla jsem pár snímečků a rychle zase pryč!
Tak kluci, v zimě přileťte k nám na krmítko, ráda vám nasypu.
Žádné komentáře:
Okomentovat