O víkendu se v Novém Bydžově konala Studenstská merenda spojená s oslavami 710. výročí založení města a 150. výročí radnice. Město připravilo pestrý program. Mimo jiné byla otevřená i věž kostela sv. Vavřince. Bývá otevřená jen velmi zřídka, většinou při vyjímečných příležitostech. Ještě nikdy jsme tam nebyli, přestože to máme do N. Bydžova přes kopec.
Přiznám se, že kdybych tušila, jaká krkolomná cesta nás na vyhlídkový ochoz čeká, asi bych to vzdala.
Na uzoučké točité kamenné schodiště
navazují dřevěné schody jako na půdu, postavené téměř kolmo. Ty jsem vyfotit zapomněla. Cestou procházíme kolem zvonů. Nejstarší Václav (1507), Medián (1574) a nejmladší Vavřinec (1999).
V této skříni je schovaný hodinový stroj.
Ovšem výhled z věžního ochozu stojí za tu strastiplnou cestu (ještě náročnější byl ale sestup)
V rohu náměstí, ta žlátá budova, je radnice.
Městská radnice je poprvé v pramenech připomínána k letům 1461 a 1462. Původně pozdně gotická stavba prošla renesanční a později i barokní přestavbou. Plánovaná přístavba druhého poschodí s mohutnou mansardovou střechou podle plánů místního stavitele Martínka z počátku 19. století se neuskutečnila.
Novogotická stavba z let 1863 až 1865 stojí na místě původní radnice a vedlejšího Hruškovského domu a po zboření jejich větší části byla postavena podle plánů chlumeckého zámeckého stavitele Josefa Míči.
Střední část radnice zaujímá velká zasedací síň vyzdobená novogotickým nábytkem od nechanického uměleckého truhláře J. Žabky, malbami místního malíře L. Nejedlého a bustami M. J. Husa a Jana Žižky z Trocnova od pražského sochaře J. Bartha. Tento sochař je také autorem velkých pískovcových soch ve výklencích průčelí radnice - Karla IV. a Jiříka Poděbradského (z roku 1890) . Ve vstupní hale radnice vpravo je zazděna vzácná pískovcová plastika z počátku 14. století - hlava mnicha z bývalého minoritského kláštera, objevená v roce 1844 v základech zbořené Metličanské brány.
V letech 1920 a 1956 dostala radnice omítku napodobující v rozporu s původním projektem pískovcové kvádry. Při velké rekonstrukci v posledních letech se vzhled kulturní památky znovu přiblížil původním plánům architekta. Při vchodu do radnice byly také opět osazeny pamětní desky T. G. Masaryka a Edvarda Beneše od hořického sochaře Karla Samohrda, zničené za minulého režimu. V přízemí radnice vlevo je obřadní síň. (čerpáno z netu)
Některá místa si trochu přiblížíme:
V druhém rohu rohu náměstí je vidět secesní budova spořitelny s muzeem. Jde o slohově nejednotnou stavbu s výraznými prvky secesní výzdoby podle plánů pražského architekta Jana Vejrycha. Byla stavěna v letech 1906 - 1907 Al. Jedličkou. Na vrcholu západního průčelí je bronzová socha Spořivosti. Z vnitřní výzdoby je nejcennější secesní interiér původní úřadovny městské spořitelny (nyní galerie) se sloupy s reliefní a mozaikovou výzdobou, nástěnnými malbami, velkým světlíkem a ornamentikou a čtyřbokou lavicí se svítidly. Slohově cenný je také velký sál muzea ve 2. poschodí s velkou vitráží slunce a secesních ornamentů. (čerpáno z Turistického zpravodaje)
Novorenesanční Okresní dům vznikl podle plánů architekta Jana Vejrycha a byl dostavěn Al. Jedličkou v r. 1899. Budova původně sloužila potřebám okresu a v letech 1932 - 1933 byla rozšířena o přístavbu v jižní části. Po zrušení okresu v r. 1960 byla a dosud je využita k ubytování středoškoláků, nově je zde umístěno IQ centrum. Bohatě členěná a zdobená architektura navazuje na obdobné vejrychovy stavby a působí monumentálním dojmem (arkádový vstup s balkónem, rizalit ze zasedací síně, kamenné čučky na štítech a římsách).
(čerpáno z Turistického zpravodaje)
Vyfotila jsem i věže barokního kostela sv. Jakuba Většího na Metličanech
Malá ukázka, jak můj ultrazoom přibližuje. Šipka ukazuje, kde je kostel sv. Jakuba Většího na Metličanech
Z věžního ochozu tohoto kostela je všechno focené (snímeček jsem si vypůjčila z netu)
Kostel sv. Vavřince pochází z počátku 14. století. Původně byl zasvěcen Matce boží. Trojlodní stavba je v severním nároží západního průčelí doplněna hranolovitou věží, předsíněmi po severní a jižní straně trojlodí a barokní sakristií na jižní straně. Trojlodí, kněžiště a předsíně jsou sklenuty křížovou žebrovou klenbou s cihlovými poli. Věž měla původně dlátkovou střechu s kamennými chrliči. Nynější podobu získala až po velkém požáru v r. 1817. V hlavní lodi jsou svorníky s reliéfy hlavy Krista a královského lva. Severní předsíň zdobí vzácný raněgotický reliéf královského lva. Na raněbarokním hlavním oltáři vyniká obraz Umučení sv. Vavřince z r. 1683 od Jana Jiřího Heinsche. Levý boční oltář P. Marie Bolestné se sochou Piety z r. 1756 je od F. Morávka, od téhož řezbáře je pravděpodobně i kazatelna. Pravý boční novogotický oltář se sochami sv. Václava, sv. Aloise a sv. Jana Nepomuckého, objednaný rodákem Aloisem Turkem, byl zhotoven v r. 1882 v Gmundenu. Obrazy křížové cesty od dosud neznámého malíře byly pořízeny po r. 1757. Ze staršího mobiliáře vynikají dvoje kované gotické dveře v podvěží a cínová křititelnice z r. 1489. Po rekvizicích zůstaly ve věži dva zvony - Václav (1507) a Median (1574). V r. 1999 k nim přibyl nový zvon - Vavřinec. Původní stavba měla zvláštní světelné poměry. Proti přesvětlenému kněžišti byla hlavní loď osvětlována jen nepřímo okny z vedlejších lodí. Areál kolem kostela byl postupně doplněn o přenesené sousoší Kalvárie (1768) a sochy Matky Svatohorské (1774), sv. Jana Nepomuckého (1749) a sochu Kříže (1780). Na jižní stěně domu č. 18 je rokokový křížek z náhrobku, který připomíná zrušení hřbitova u kostela v r. 1784. (čerpáno z novobydžovského Turistického zpravodaje)
Přeji vám pohodový pátek a vydařený nadcházející víkend.
Žádné komentáře:
Okomentovat