Adventní světýlka

     V pátek měla Eliška odpolední paxi, tak jsem jí šla naproti k busu. Vzala jsem foťák, na vodítko Filipa a vyrazili jsme. Při cestě jsem vyfotila smidarskou obecní adventní výzdobu.

Před radnicí na náměstí svítí smrček

Na konci náměstí v parku je barevnými světly ozdobený listnáč

a  to je celá obecní výzdoba.

     Vyfotila jsem také světýlka v zahradách. Tady se mi líbili malí sněhuláčci pod krmítkem u osvětleného stromečku.

     A tady jedna z nejpěkněji osvětlených zahrad. Takhle to moc nevypadá, ve skutečnosti je to mnohem hezčí.

 Pod modře osvětleným stromem svítí lucernou děda Mráz. Nebo to je skřítek? Musím to ještě řádně omrknout za světla!

Vločky

     Dneska u nás pěkně přituhlo a z rozbředlého sněhu je pořádná klouzanda. Do rána trochu nasněžilo a i přes den sem tam spadne nějaká ta vločka. Já jsem se včera konečně dohrabala k naškrobení a vypnutí svých několika vloček. Nejdříve jsem se pustila do těch menších a ještě mě čeká vypínání těch větších. A dneska jsem je nafotila místo ptáčků. Venku je nějak mrazivě větrno, moc na papu nelétají.

Všechny vločky najdete také v našem obchůdku.

Šikovné ruce

Venku je pošmourno, obleva, všude čvachta z tajícího sněhu, takže mě to ven moc neláká. V zásobě mám sice pár snímečků ptáčků, ale tentokrát bych tu chtěla ukázat pár věciček, které vyrobily šikovné ruce mých blízkých.

Nejprve přáníčka mé kamarádky, která posílala do loňské soutěže k Berušce. Cukroví i svícen vyráběla sama, pak to nafotila a vytvořila krásná přáníčka.

Těmito přáníčky vám chci připomenout soutěž na stránkách Blanky - berušky na www.beruska8.cz. A zároveň odpovědět Ivče na její dotaz. Na tomto odkazu http://www.beruska8.cz/soutezvan/van.htm najdete přáníčka, která soutěží letos. Naše přáníčka jsou podepsaná Ema, Eli nebo Eli a Simi (přání č. 7 - 10 a 32 - 39). Stále ještě se můžete zapojit do soutěže. Ta bude uzavřena 24. 12. 2010, a pak se bude hlasovat. Svoje soutěžní přáníčka můžete zaslat Berušce na e- mailovou adresu: beruska8@volny.cz.

Tento překrásný krmelec je vyrobený v truhlářské dílničce našeho báječného kamaráda Fandy. Ke krmelci se scházejí na papu zvířátka v lese hraběte Kinského. Stojí nedaleko Klamoše u Chlumce nad Cidlinou.

Další krmelec vyrobil můj manžel. Ono je to vlastně krmítko pro ptáky. Ale protože má rozměry cca 0,5 x 1 m, tak tomu říkám krmelec. I tak velký pták, jako je sojka se v něm málem ztratí.

"Vila" pro čtyřnohého miláčka, loveckého psa našich skvělých kamarádů, kterou také vyrobil manžel.

A poslední je křížek, který je také dílem mého manžela. Inspiroval se obrázkem v nějakém časopise a vyráběl ho na pohřeb svého nedávno zesnulého tatínka. Křížek byl vysoký cca 50 cm.

Pěnkava obecná

Sněží a sněží. U nás už od rána. Vlastně s většími či menšími přestávkami už od včerejšího večera. Ptáčci zpěváčci se hojně slétají ke krmítku a já sypu a sypu, fotím a fotím.

Kromě sýkorek, kosů a strakapouda, které všichni znáte, brhlíků a červenky, o nichž jsem se tu už zmínila, přilétají hojně také pěnkavy. Na okenní krmítko nezalétnou, ale šmejdí pod oknem a pod stromy a sklobnou vše, co mlsný brhlík vyhodí z krmítka nebo vypadne sýkorkám, když si papu odnášejí na okolní stromy.

Pěnkava obecná - sameček má bílý pruh na křídlech, hlava a zátylek jsou holubově šedé. Právě bílý pruh na křídlech odlišuje pěnkavu obecnou od ostatních druhů pěnkav. Obě pohlaví mají zelený kostřec. Sameček má červenohnědou, samička šedohnědou hruď. V době hnízdění má sameček modrý zobák, jinak má zobák barvu rohoviny. Samečci pěnkavy obecné patří v našem zeměpisném pásmu k nejpestřeji zbarveným ptákům. Pěnkava je velká asi jako vrabec, tedy 14, 5 - 16 cm.

Je nejhojnějším Evropským ptákem. Žije všude, kde jsou stromy. Stačí jí řada topolů v lukách či maličký velkoměstský hřbitov.

Hnízdo staví jen samičky a je to malé mistrovské dílo. Hluboká miska je zvenčí maskovaná lišejníkem a mechem, uvnitř je jemně vystlaná chlupy a peřím. V době, kdy jsou stromy ještě neolistěné, můžeme pozorovat, jak samička staví hnízdo. Upravuje je zobáčkem, přitlačuje hrudí a ušlapuje nožkami. Je záhadou, jak může takové umělecké dílo vzniknout s tak nepatrnými prostředky. Samička při stavbě hnízda slétne na zem pro materiál a vylétne s ním k hnízdu až 1 300krát. Na vejcích, až na malé vystřídání samečkem, sedí samička sama.

Pěnkava je převážně zrnožravá, tj. živí se hlavně v zimě především semeny, která rozlouskává krátkým a silným zobákem. K jejímu jídelníčku patří všechny možné druhy semen přes různé plevele až po semena jehličnatých stromů, dále zelené pupeny listů a květů, rozličné bobule lesních plodů a jeřabin, ale také zahradní ovoce. Pěnkavy ozobávají jablka, hrušky, rybíz a švestky. Mláďata však rodiče krmí hmyzem.

Omlouvám se za kvalitu snímečků. Musela jsem použít zoom a ještě snímečky oříznout.

Rozkvetlý čaj

     Nevím, možná to znáte, možná ne. Kvetoucí čaj. Já jsem to viděla asi před dvěma lety poprvé. Jsou to takové malé kuličky a když tu kuličku vhodíte do skleněné nádoby, zalijete horkou vodu, kulička vám před očima vykvete. Jde o zelený čaj s různými příchutěmi (např. jasmín).

     Já jsem to tenkrát pořídila jako dárek pod stromeček. V sáčku bylo 5 kuliček, tak jsem 2 dala mamce, 2 sestře a ještě zbylo na mě.

Přeji všem pěkný a pohodový zbytek druhé adventní neděle.

Červenka obecná

Letos poprvé jsem u nás na krmítku viděla červenku obecnou. Několik dní jsem se ji pokoušela vyfotit tak, aby bylo k poznání, že jde o červenku. Teprve dnes se mi to jakžtakž povedlo.

Nejprve pokus o vyfocení na velkém krmítku v zahradě. Zachytila jsem ji při odletu, ale není k poznání, že jde o červenku.

Pak se mi ji podařilo vyfotit na přístřešku pro vozík. Tady už je vidět typická červená náprsenka.

A tady už zase odlétá.

Asi nejlépe je vidět na jablůňce. Nad ní se dívá dolů pěnkava.

Červenka obecná - menší než vrabec (délka 12,5 - 14 cm), vrch těla je olivově hnědý, spodina světlejší s nápadnou rezavočervenou náprsenkou. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladým ptákům chybí červená náprsenka, na těle mají nevýrazné skvrnění a mají nápadně velké tmavé oči.

Obývá vlhké listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem, parky, křovinné zahrady, s oblibou žije v blízkosti vody. Je částečně tažná.

Hnízdí 2x do roka. Hnízdo staví pouze samička a pouze samička také sedí na vejcích. Sameček ji po celou dobu krmí (krmí ji i při toku). Když mláďata opouštějí hnízdo, nemají ještě červenou hruď.

Červenky hledají na zemi hmyz, pavouky, žížaly a plže. Na podzim zobají i bobule a v zimě se často objevují na krmítkách, kde ocení měkkou potravu.

Samečkové zpívají od poloviny ledna do poloviny června především brzy ráno. Zpívají i večer dlouho do soumraku. Jejich písnička zní perlivě a snivě a patří k vůbec nejkrásnějším ptačím písním. Za tichých a teplých podzimních večerů, kdy už neslyšíme žádného jiného ptáka, začínají samečkové zase zpívat a vymezují si tak staré či nové hranice svých okrsků.

Do Chotělic a zpět

      Po včerejším a celonočním sněžení u nás je cca 20 cm sněhu, někde je naváto až 0,5 m. Kolem poledne teploměr ukazoval -7°C. Protože se udělalo hezky, vyrazili jsme s Filipem na vycházku. K přecházení přes lávku jsem nedostala odvahu, tak jsme museli zvolit jinou trasu.

      Šli jsme přes louku podél Cidliny, která ještě není zamrzlá, přestože se i denní teploty pohybují pod bodem mrazu.

     Po louce jsme sněhem doškobrtali do Chotělic. Chaloupky už jsou zazimované ...

  

 ... u starého mlýna sice mají krmítko, ale tentokrát ptáčkové nasypáno neměli.

     V téhle zahradě zůstala na jabloni spousta červených jablíček. Když jsme přicházeli, hodoval na nich drozd, ale nestihla jsem ho vyfotit. Odletěl dřív, než se mi otevřel foťák!

     Cestou z Chotělic jsme šli po bývalé trati, říkalo se jí Veselačka, protože tudy projížděl vlak do Vysokého Veselí (zrušili ji v roce 1975). Ale to už jsem musela snímečky pořizovala kamerou, protože ve foťáku došla baterie. Nejsou sice tak kvalitní, ale dají se pořizovat záběry z větší dálky. I když zámeček, který znáte z minula byl od nás vzdálený jen přes pole.

     Zašli jsme se mrknout i k chotělskému rybníku, kde se mi podařilo vyfotit volavky na zamrzlém rybníku.

     Doma jsem ještě vyfotila sýkorky na krmítku.

     Do Chotělic chodím ráda. Je to taková klidná ves. Hlavní silnice vede jen jejím okrajem.  Ve vsi je spousta chaloupek a romantických zákoutí. Vloni v zimě jsem na našich toulkách pořídila pár snímečků, na které se můžete mrknout na těchto odkazech: http://ema70.rajce.idnes.cz/na_vychazce_ze_Smidar_do_Chotelic_a_zpet,_11._1._2010/

http://ema70.rajce.idnes.cz/12._1._2010_vychazka_Smidary_-_Chotelice_a_zpet/

Kliknutím na snímeček se zvětší.