Cestáři

     Je to na den přesně 4 týdny, kdy mě upoutal lomoz přicházející z venčí. Zvědavě jsem vykoukla z okna a uviděla cestáře. Zaradovala jsem se, že konečně opraví tu spoustu výtluků. A že jich asi na 100metrovém úseku bylo!

Jenomže jsem se šeredě zmýlila! Předjel sice celý arzenál aut a techniky,

naběhla celá četa pracovníků v oranžových oblečcích, ale všechny výtluky přešli jak lány a jali se vyzpravit jen pár děr v zatáčce.

     Dnes mě opět zaujal blížící se lomoz. A oni opět cestáři. Tentokrát nebyli tak vybaveni, chyběl velký náklaďák. I pracovníků bylo míň. Ale díry látali o něco pečlivěji. 

Nejprve je důkladně vymetli,

pak zasypali směsí z pytle,

urovnali nohama, hráběmi, lopatami

a nakonec sem tam přejeli ručním válcem.

A tady je výsledek jejich snažení

No, není to nic moc. Ale proti tomu, co předvedli před měsícem je to neporovnatelné.  Jen nerozumím tomu, proč ty díry nezadělali alespoň takhle už před měsícem.

Skoro jaro

     Sluníčkové a relativně teplé počasí přímo vybízelo k vycházce. S Filipem jsme se vydali po delší době k rybníku u Chotělic. Protože je ale dost blátivo a mokro, nešli jsme po louce, ale po silnici. Filipovi se to moc nepozdávalo, protože musel jít na vodítku a to on nerad. Raději volně pobíhá, šmejdí a hrabe. Nelíbilo se to moc ani mně, protože Filip na vodítku neumí chodit, hrozně táhne. Pak za ním vlaji, nebo celou cestu usilovně brzdím. Ale když jsme došli k odbočce k rybníku, pustila jsem ho z vodítka a on byl ve svém živlu.

     U rybníka bylo nááádherně. Sluníčko svítilo a docela i pěkně hřálo, sýkorky se mohly strhat, jak vyzpěvovaly. Na rybníku je sice ještě led, 

 ale už se objevily první kočičky.

A zámek v Chotělicích se dnes ve sluníčku parádně vyjímal.

Ovšem tohle, to mi hlava nebere!

Já vůbec nechápu, proč někdo jen tak vyhodí do příkopu tašku nebo pytel s odpadky. Přece všichni platíme poplatek za komunální odpad. Proč to tedy nevhodit do popelnice nebo do kontejneru? Proč se s tím ten dotyčný vláčí do auta, aby to potom někde cestou vyhodil? Proč to ti lidé dělají? Co je k tomu vede?

     A pokud nechceme my ostatní žít ve svinčíku, musíme jít a po hloupých čuňatech to uklidit! Každoročně na jaře členové místních organizací (rybáři, myslivci, sportovci, hasiči) dělají úklidové akce. Je neuvěřitelné, kolik odpadků každoročně uklidí a odvezou. 

Hamletovské dilema

     Včera večer jsem domotala další košík. Tentokrát trochu větší. Je dlouhý asi 42 cm a široký 28 cm a je pro něho připravené místečko v koupelce.  Korálky jsem dělala také z papíru. Ale lesklého. Listovala jsem časopisy a hledala "modré" stránky, abych měla všechny korálky do modra.

     Ale mám hamletovské dilema. Mořit či nemořit? Mám ho nechat bílý a jen lakovat nebo ho mám namořit nějakým světlým mořidlem?

     Poradíte, prosím?

Jinovatka kam se podíváš

    Po delší odmlce jsem se opět dostala k tomu, abych si vyšla s Filipem na vycházku a nafotila pár snímečků. O víkendu bylo sice krásně slunečné počasí, snímečky by byly mnohem hezčí, ale okolnosti to nedovolily. Včera jsem tedy pořídila alespoň pár ojíněných snímečků.

     Mezi ojíněnými strom se ukrývá chotělský zámek.

     Na ledu vykvetly krásné bílé květy.

     Vrstvou jinovatky byly obaleny i květenství trav.

     Bílá krajka dělala parádu na listech mahonu. 

     Smrková větvička v bílém neměla chybu.

     Dnes už bych takové snímečky nepořídila. Přestože i dnes teploměr ukazuje mráz -5°C (včera dokonce -9°C) a je zataženo nízkou oblačností jako včera, po jinovatce není ani vidu ani slechu.

Zkouším to znovu

     Milé motalinky - pokušitelky,

už se vám podařilo mě dostrkat k tomu, abych se znovu pokusila o pletení z papíru. Když na vašich blogách vidím, jaké jste šikulky, jakými krásnými a praktickými výrobky z papírových ruliček si zdobíte, krášlíte a zútulňujete bytečky, mnohé jimi obdarováváte své blízké, rozhodla jsem se, že to opět zkusím. Poprvé jsem si pletení vyzkoušela asi před 1,5 rokem, ale po neúspěchu jsem se nějak nemohla odhodlat k dalšímu pletení. Až o víkendu mi to nedalo, nadělala jsem si ruličky a zkusila vyrobit košíček na CD. No, není to žádná sláva, k chlubení to rozhodně není. 

      Nejvíc ze všeho se potýkám se zakončením! Vůůůbec se mi nedaří závěrka.  Konce mi trčí do všech světových stran.  Přivítám jakoukoliv radu, zkušenost či názornou ukázku. Díky.

     

Šoupálek

Dopoledne jsem nasypala ptáčkům zobání do krmítek a pozorovala jejich hemžení. A najednou koukám, kdo že to poskakuje po kmeni nedaleké jabloně. Jakýsi mrňousek hbitě poskakoval spirálovitě vzhůru po kmeni. Ještě že měl bílé bříško, které mě upoutalo. Nikdy jsem takového ptáčka u nás nezaregistrovala. Letěla jsem si pro foťák, abych ho zkusila vyfotit. Byl ale hrozně neposedný a stačila jsem pořídit jediný snímeček a to ještě až na sousedovic třešni, kam přeletěl. Odhadovala jsem, že by se mohlo jednat o šoupálka. Porovnala jsem potom snímeček s obrázkem v atlase a zřejmě je to on.

Jestli se ale jedná o šoupálka krátkoprstého nebo dlouhoprstého, to opravdu netuším. 'Některé jedince obou druhů není možno bezpečně odlišit ani u odchycených jedinců, v místech společného výskytu může mít i hlas smíšený charakter, připouští se možnost ojedinělého křížení', píše se v chytrých knihách. Šoupálek dlouhoprstý se vyskytuje ve vyšších polohách, ale v zimě i v nížinách, takže ani tato indície k určení moc nepomůže. Ale potravu mají oba společnou - hmyz a pavouci, po nichž slídí ve štěrbinách v kůře. Spirálovitě šplhají po kmeni vzhůru. Na ptačí krmítko se stahují jen zřídka a nepravidelně. I v zimě nacházejí pod kůrou dostatek hmyzu a jeho larev.

Přidávám ještě obrázek s popisem.

Dnešní focení

     Kalendář ukazuje datum 17. 1. 2011 a teploměr +3°C. Včera bylo dokonce +6°C. Bylo krásné sluníčkové počasí a já jsem šla fotit stav vody na našich okolních řekách. Jenomže se vloudila chybička a o snímečky jsem přišla. Dnes bylo také sluníčkové počasí, obloha téměř vymetená. Ale do rána byl mrazík -2°C a přes den se místy držela mlha. Takhle vypadal pohled na Chotělice.

 Ještě včera nebylo vidět, kudy vede řečiště Cidliny, dnes už je voda téměř všude zpět v korytě.

Včera se tady voda hnala přes palouček ...

... dnes už jsou vidět břehy, ale na lukách voda ještě zůstává.

Abych nefotila stále jen rozlitou vodu, vyfotila jsem si kapičky na šípkové větvičce,

přes plot kousek zahrádky u chalupářů a

a malý doubek na řekou.