Bezinkový likér a špendlíky

Stejně jako vloni, i letos jsem vyráběla bezinkový likér podle Oly. Ale začala jsem trochu dřív než vloni a hledání vhodných bobulek nebylo tak náročné.

Mám hotové 3 dávky (12 lahví) a rozmýšlím se, jestli udělám ještě další. Je totiž mooooc výborný a vloni se po něm jen zaprášilo. Nevydržel ani do Vánoc.

Prosila mě kolegyně, jestli bych jí nepřivezla košíček špendlíků. Udělalo se hezky sluníčkově, tak jsme na ně s Filďasem dopoledne vyrazili.

Obdarovala jsem i naše téměř devadesátileté sousedy, kteří si na nich také s chutí pošmáknou. A ještě jsem vzala jen tak na chuť s sebou odpoledne do práce. Jen se po nich zaprášilo.

Přeji vám pohodový zbytek prvního zářijového týdne.

Lišajové

Včera přijela ségra a už ode dveří mávala foťákem, že má pro mě snímečky. Opáčila jsem, že jsem si od ní snímečky z dovolené už stáhla. Ale ona, že to jsou jiné snímečky, že je nafotila doma na zahradě. Ve foťáku měla snímečky jedné z našich nejhezčích a nejpodivuhodnějších housenek - housenka lišaje šeříkového.

Na zadečku má, pro lišaje typický, trn černožluté barvy. Na větvičkách živné rostliny zaujímají zvláštní postoj, kdy mají vzpřímenou přední část těla a hlavu mírně skloněnou k větvičce.Podle některých se při tomto postoji podobají známé egyptské sfinze (odtud lze odvodit název rodu - Sphinx).

Snímeček nočního motýla, ve kterého se promění, najdete např. ZDE. Rozpětím křídel se tento motýl řadí mezi jedny z největších lišajů vůbec. Rozpětí jeho křídel činí 90 - 120 milimetrů.

Já jsem před dovolenou v práci našla lišaje svlačcového. Byl bohužel už mrtvý. Celou směnu jsem ho měla na stole a všichni ho chodili obdivovat.

Náš druhý největší lišaj - rozpětí křídel se pohybuje mezi 80 a 120 mm. Kresba na křídlech napodobuje kůru stromu a v klidu je proto tento motýl naprosto dokonale maskován.

Jen doufám, že jsem lišaje svlačcového určila správně.

Soutěsky na řece Kamenici

V neděli jsme se vypravili do Hřenska, abychom se projeli na lodičkách soutěskami. Parkování v Hřensku není zrovna laciná záležitost. Parkovné na celý den stojí 120 - 130 korun, ale byli jsme upozorněni, abychom nenechávali auto v postranní uličce. Byl by to drahý špás. Nejmenším zlem by byla pokuta za parkování mimo vyhrazené místo. Ta by nás přišla na 5 tisícovek. O vykradeném či ukradeném autě snad ani nebudu spekulovat. Ale penízky z vybraného parkovného dostává město, a všichni si dobře vzpomínáme, jak letos povodně město pustošily. Dnes by jste marně hledali stopy po velké vodě.

Ale zpět k soutěskám. Samotná cesta k nim je nenáročná a velmi poutavá. Prochází se podél řeky skalami, skalními tunely a přes lávky samotné řeky až k nástupištím jízdy na pramicích. Soutěsky jsou přístupné pouze jízdou na pramicích. Je možné se plavit jak po proudu, tak i proti proudu. Délka Edmundovy (Tiché) soutěsky měří 960 m a Divoká soutěska 450 m. Jízda trvá v Tiché soutěsce 20 minut a v Divoké 15 minut. Cestou převozník vypráví o historii soutěsek, vypráví místní historky a popisuje okolní skalní útvary. Měli jsme štěstí, náš převozník byl velmi milý a hodně vtipný.

Byla to nááádhera!!!!

České Švýcarsko

Krajina Českého Švýcarska byla přirovnána ke krajině Švýcarska koncem 18. století, když připomněla domovinu dvěma švýcarským malířům. Rozlehlé lesy a romantický vzhled skalnaté krajiny dokáží svými scenériemi okouzlit nejednoho milovníka krásné přírody. Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen 1. 1. 2000. Spolu s Národním parkem Saské Švýcarsko tvoří geologický a krajinný celek evropského významu.

Pár snímečk na pokochání. Třeba vřesoviště s bonsají borovice,

panoramatický snímeček,

všude skály, lesy, uklidňující zelená.

A ve skutečnosti je to ještě větší krása.

Sloup v Čechách

Do cíle naší dovolené nejezdíme přímo, vždy si uděláme nějakou zastávku. Tentokrát jsme se zastavili v obci Sloup v Čechách. V plánu bylo lesní divadlo, rozhledna, skalní hrad, zámek, jeskyně a vyhlídky.

Začali jsme obhlídkou lesního divadla. Bylo postaveno r. 1921 za podpory podnikatelů a hraběte Kinského, znovuotevřeno r. 2004. Více info najdete ZDE.

Odtud jsme se šplhali cestou necestou

k rozhledně Na Stráži (výška 35 m, na ochoz vede 150 schodů, otevřena byla v r. 2011).

Nahoře se to pěkně houpalo, měla jsem co dělat, abych to ustála. Ale výhled byl krásný.

Od rozhledny jsem ještě zašli k ..... Hádejte ke komu?

Od rozhledny byl i krásný výhled na skalní hrad.

Hrad je památkově chráněný objekt. Značně erodovaný pískovcový skalní suk se svislými až převislými stěnami a rozlehlým horním plató ve výšce asi 35 m nad okolním terénem. Délka skály činí 100m a šířka 60m. Skála byla v průběhu historie lidmi značně přizpůsobována a postupně doplňována o další objekty. Množství skalních prostor, světského i sakrálního určení, je vytesáno a dostavováno jak uvnitř skály, tak i na jejím povrchu. Tyto skalní objekty jsou vzájemně důmyslně propojeny. (čerpáno z netu)

Cestou z rozhledny jsem si koupili výborné domácí kremrolky. Ke kávičce na chaloupce přišly vhod.

Skalní hrad jsme neokukovali jen z venku, zašli jsme samozřejmě i do vníitř. Prostory jsou zcela bez sbírkových uměleckých předmětů. Přestože prázdné, jsou velmi působivé. Objekt se bez nadsázky honosí mimořádným geniem loci.

Kukátkové divadlo

Poustevník hledí směrem k Samuelově jeskyni a k rozhledně. Více snímečků najdete ZDE.

Plánované jeskyně, zámek a vyhlídkový okruh jsme už bohužel nestihli, tlačil nás čas. Tak snad někdy příště.

Pojďte nakupovat

Včera jsme se navečer vrátili z báááječné dovolené. Dnešek je tedy ve znamení vybalování, praní, poklízení, .... Také pomalu probírám a třídím snímečky. Dneska vám ale neukážu žádné přírodní krásy, ale vezmu vas nakupovat. Nejprve do mýdlárny Rubens v Růžové. Mýdla zde vyrábějí pouze z látek vyskytujících se v přírodě, proto blahodárně působí na pokožku. Jsou vyráběna ručně, tzv. zastudena, což zaručuje zachování všech výživných složek v mýdlech. Mýdla zde vyrábějí vlastní rodinnou originální recepturou starou více jak sto let.

Přiznám se, že tyto snímečky jsem si vypůjčila z netu, nedostala jsem odvahu v krámečku fotit. Více info o mýdlárně a produktech najdete ZDE.

Druhý obchůdek je galantérka paní Evy Mervínské v České Kamenici. Šmejdila jsem tam s očima na vrchu hlavy téměř hoďku. Takový obchůdek jsem ještě nikdy nikde neviděla. Zboží bylo vyložené ve starých skříňkách, koších, kufrech, .... Co vám ale budu líčit. Jukněte samy.

Samozřejmě, že jsme neodešly se ségrou a Eliškou s prázdnou.

A teď jdu juknout k vám na blogy.

Rozluštění hádanky

Všichni, kteří jste tipovali České Švýcarsko, Lužické hory, Labské pískovce, Děčín, Hřensko, tak jste tipovali správně. Hlavně bychom chtěli navštívit Hřensko, soutěsky,

Pravčickou bránu a výletní zámeček Sokolí hnízdo,

Dolský mlýn, který všichni známe z pohádky Pyšná princezna nebo Peklo s princeznou,

Děčínský zámek s Růžovou zahradou, vyhlídku Belvedér, rozhlednu Děčínský Sněžník, a Pastýřskou stěnu (na snímečku).

Cestou budeme projíždět mimo jiné Sloupem v Čechách. Skalní hrad (na snímečku), jeskyně, vyhlídky, to vše bychom chtěli vidět.

Jen doufám, že nám bude přát počasí. Velmi nerada bych někde chodila v dešti. Vůbec bych si to neužila.

A závěrem diplomek a velká gratulace všem, kteří hádali správně.