Rozkvetlý čaj

     Nevím, možná to znáte, možná ne. Kvetoucí čaj. Já jsem to viděla asi před dvěma lety poprvé. Jsou to takové malé kuličky a když tu kuličku vhodíte do skleněné nádoby, zalijete horkou vodu, kulička vám před očima vykvete. Jde o zelený čaj s různými příchutěmi (např. jasmín).

     Já jsem to tenkrát pořídila jako dárek pod stromeček. V sáčku bylo 5 kuliček, tak jsem 2 dala mamce, 2 sestře a ještě zbylo na mě.

Přeji všem pěkný a pohodový zbytek druhé adventní neděle.

Červenka obecná

Letos poprvé jsem u nás na krmítku viděla červenku obecnou. Několik dní jsem se ji pokoušela vyfotit tak, aby bylo k poznání, že jde o červenku. Teprve dnes se mi to jakžtakž povedlo.

Nejprve pokus o vyfocení na velkém krmítku v zahradě. Zachytila jsem ji při odletu, ale není k poznání, že jde o červenku.

Pak se mi ji podařilo vyfotit na přístřešku pro vozík. Tady už je vidět typická červená náprsenka.

A tady už zase odlétá.

Asi nejlépe je vidět na jablůňce. Nad ní se dívá dolů pěnkava.

Červenka obecná - menší než vrabec (délka 12,5 - 14 cm), vrch těla je olivově hnědý, spodina světlejší s nápadnou rezavočervenou náprsenkou. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladým ptákům chybí červená náprsenka, na těle mají nevýrazné skvrnění a mají nápadně velké tmavé oči.

Obývá vlhké listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem, parky, křovinné zahrady, s oblibou žije v blízkosti vody. Je částečně tažná.

Hnízdí 2x do roka. Hnízdo staví pouze samička a pouze samička také sedí na vejcích. Sameček ji po celou dobu krmí (krmí ji i při toku). Když mláďata opouštějí hnízdo, nemají ještě červenou hruď.

Červenky hledají na zemi hmyz, pavouky, žížaly a plže. Na podzim zobají i bobule a v zimě se často objevují na krmítkách, kde ocení měkkou potravu.

Samečkové zpívají od poloviny ledna do poloviny června především brzy ráno. Zpívají i večer dlouho do soumraku. Jejich písnička zní perlivě a snivě a patří k vůbec nejkrásnějším ptačím písním. Za tichých a teplých podzimních večerů, kdy už neslyšíme žádného jiného ptáka, začínají samečkové zase zpívat a vymezují si tak staré či nové hranice svých okrsků.

Do Chotělic a zpět

      Po včerejším a celonočním sněžení u nás je cca 20 cm sněhu, někde je naváto až 0,5 m. Kolem poledne teploměr ukazoval -7°C. Protože se udělalo hezky, vyrazili jsme s Filipem na vycházku. K přecházení přes lávku jsem nedostala odvahu, tak jsme museli zvolit jinou trasu.

      Šli jsme přes louku podél Cidliny, která ještě není zamrzlá, přestože se i denní teploty pohybují pod bodem mrazu.

     Po louce jsme sněhem doškobrtali do Chotělic. Chaloupky už jsou zazimované ...

  

 ... u starého mlýna sice mají krmítko, ale tentokrát ptáčkové nasypáno neměli.

     V téhle zahradě zůstala na jabloni spousta červených jablíček. Když jsme přicházeli, hodoval na nich drozd, ale nestihla jsem ho vyfotit. Odletěl dřív, než se mi otevřel foťák!

     Cestou z Chotělic jsme šli po bývalé trati, říkalo se jí Veselačka, protože tudy projížděl vlak do Vysokého Veselí (zrušili ji v roce 1975). Ale to už jsem musela snímečky pořizovala kamerou, protože ve foťáku došla baterie. Nejsou sice tak kvalitní, ale dají se pořizovat záběry z větší dálky. I když zámeček, který znáte z minula byl od nás vzdálený jen přes pole.

     Zašli jsme se mrknout i k chotělskému rybníku, kde se mi podařilo vyfotit volavky na zamrzlém rybníku.

     Doma jsem ještě vyfotila sýkorky na krmítku.

     Do Chotělic chodím ráda. Je to taková klidná ves. Hlavní silnice vede jen jejím okrajem.  Ve vsi je spousta chaloupek a romantických zákoutí. Vloni v zimě jsem na našich toulkách pořídila pár snímečků, na které se můžete mrknout na těchto odkazech: http://ema70.rajce.idnes.cz/na_vychazce_ze_Smidar_do_Chotelic_a_zpet,_11._1._2010/

http://ema70.rajce.idnes.cz/12._1._2010_vychazka_Smidary_-_Chotelice_a_zpet/

Kliknutím na snímeček se zvětší.

Zasněžená vycházka

     Celé dnešní dopoledne jsem se modlila, aby sluníčko na obloze vydrželo svítit, abychom s Filďasem mohli vyrazit na procházku. Když mě pak viděl vycházet z domu s vodítkem v ruce, vyváděl jako šuslý! Celou cestu potom pobíhal jako zběsilý a teď leží v pelechu jako lemra!

      Dneska jsem si s sebou vzala do kapes kromě foťáku a mobilu také piškoty pro Filďse. V zimě ho totiž chytá toulavá, tak abych ho měla na co lákat, kdyby hodlal zdrhnout. Neberu ho totiž na vodítko, když jdeme přírodou, vodítko mám s sebou jen pro jistotu. 

     A kam jsme vyrazili? Samozřejmě k rybníkům. Dneska jak k Šefaráku, tak k chotělskému.

Oba pokrývá tenká vrstva ledu a sněhu.

     Ale Javorka vesele zurčí

  

    Cestou k chotělskému rybníku jsem si nemohla nevšimnout, jak mezi stromy probleskuje fungl nová měděná kopule na chotělském zámku (minulý týden v TV ukazovali, jak ji měnili). V zámku je umístěn ústav sociální péče pro mentálně postižené muže.

     Lávku jsem přešla, ale s největší možnou opatrností a ještě jsem se zuby nehty držela zábradlíčka.

     Z tohoto náhonu přitéká voda do malého rybníčku. Přítok byl samý rampouch.

     A tady už je lávka, na které jsem se nedávno pošmykla a absolvovala nedobrovolnou koupel. Následky na holeni se hojí do dnes. Dneska jsem ji přecházela opravdu s velkou obavou. Sníh na ní mě děsil. Ale,

dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku,

spravil by to náprstek nějakého moku!...

     Doma jsem si potom uvařila zázvorový čajík, abych se zahřála. Venku totiž byly -3°C a my se toulali 2,5 hodiny.

Háčkované zvonky

     Blíží se svátek mojí sestry a já jsem včera pro ni dodělala dárek. Háčkované zvonečky. Jsou  asi 15 cm velké a já doufám, že z nich bude mít stejnou radost, jako ze všech mých ručně vyráběných dárečků, kterými ji zásobuji.:-))

     Stejné zvonky jsem vyrobila i do našeho nově otevřeného obchůdku, kam vás všechny srdečně zvu. Obchůdek najdete na této adrese: http://olja.eshop-zdarma.cz/  a zatím zde najdete převážně výrobky mojí kamarádky

Všem vám přeji krásný a pohodový adventní čas!

Brhlík lesní

Tak to je on. Brhlík lesní.

Horní strana těla je makově šedá, spodní strana je zbarvená rezavě. Samečkové mají hruď zbarvenou intenzivněji, mladí ptáci působí matně. Černý pruh, který jde přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší, u mláďat spíš hnědý. Má výrazný šídlovitý zobák, který používá k vyhledávání hmyzích škůdců pod kůrou stromu. Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Brhlík je dlouhý 14 cm a váží cca 23 gramů.

Patří do řádu pěvců a má svůj rod - brhlíkovití.

Obývá hlavně listnaté a smíšené lesy se starými stromy a podrostem (v lesích jehličnatých je méně častý), v parcích a zahradách. Hnízdí 1x do roka, dvojí hnízdění je spíše vyjímkou. Na vejcích sedí pouze samice. Hnízdní péče trvá 23-24 dní, při opouštění hnízda jsou mláďata již plně vzletná. Mláďata jsou první dny po vylétnutí ještě krmena rodiči. Velmi dlouho zůstávají ukrytá v bezpečí hnízdní dutiny, z jejíž blízkosti rodiče odhánějí všechny ostatní ptáky výhrůžnými gesty, je-li to nutné i údery zobáku.

Tento druh využívá k hnízdění dutiny v kmenech stromů, které v předchozích letech vytvořili datlovití ptáci nebo ptačí budky (staré hnízdní dutiny nejprve vyčistí). Je-li vletový otvor do hnízdní dutiny široký, zmenšuje ho směsí bláta a slin a nechává jen takový otvor, aby se protáhl dovnitř (tj. asi 35 mm). Časem bláto ztvrdne a vytvoří tak dobrou ochranu před predátory.

Potravu vyhledává ve škvírách v kůře stromů a volné kousky kůry odlupuje. Když šplhá, nedrží nohy vedle sebe, ale za sebou. Může šplhat jak hlavou nahoru, tak dolů. Ke šplhání má dokonale uzpůsobené krátké a silné nohy. Jeho hlavní potravou jsou členovci, v zimě i semena Často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami, na rozdíl od nich však zvládne i lískové oříšky. Navíc si dělá na zimu aktivně zásoby, které pak postupně vyhledává.

K nám na krmítko přilétají dva brhlíci. Liší se od sebe spodní stranou těla. Jeden ji má celou skořicovou, druhý má přes bříško tmavý pruh.

A tenhle mazanec znamená, že s tou hromadou oříšků v zobáčku odlétá.

Hostina pro ptáčky

Minule jsem tu psala, že už trochu přikrmuji ptáčky. Obávala jsem se, jestli na to ještě není brzy a některé z vás opravdu dělaly 'ty ty ty'! Včera večer jsem ale listovala sobotní přílohou Deníku a upoutal mě nadpis Vystrojte ptáčkům HOSTINU. A v článku se píše: S krmením můžeme začít již začátkem listopadu. Takže mi spadl kámen ze srdce, žádnou újmu ptáčkové mít nebudou. Naopak, mohla jsem začít už dřív. A jaké další rady jsem vyčetla?

Dále se tu píše, že krmivo podáváme pravidelně, zpočátku krmení dáváme menší dávky. Za mrazů a při vyšší sněhové pokrývce je žádoucí dávky zvyšovat. Přikrmuje se až do konce března.

Co do zobáčků? Nabídneme jim ovesné vločky, strouhanou housku zbavenou soli, maso (nakrájené na jemné kousky), strouhanou mrkev, tvaroh, vnitřní sádlo nebo lůj. Vítanou lahůdkou jsou semena (slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko, řepka), vhodná jsou drcená jádra vlašských a lískových ořechů. V obchodech lze zakoupit přímo speciální krmné směsi. Pochoutky lze nasbírat i v přírodě, pokud jsme si vzpomněli včas. Třeba jeřabiny, plody bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu či svídy, semínka bodláků apod. Ideálním krmivem do zásypu je tzv. zadina - odpad od mlátiček a čističek obilí, obsahující především semena plevelů.

Co nenabízet? V žádném případě se tak nezbavujeme kuchyňského odpadu a zbytků. Ty by ptákům způsobily značné zažívací potíže i smrt. Ptáky nekrmíme těstovinami, kořeněnými a uzenými výrobky ani přepáleným lojem.

Domácí krmící směs, kterou lze připravit i do zásoby: smícháme oves, slunečnici, oříšky, ovesné vločky a trochu máku. Směs můžeme sypat rovnou do krmítka, případně ji přidat do rozpuštěného 100%ního tuku a po vychladnutí vytvořit koule nebo válečky, které zabalíme do potravinové fólie. Když dokonale vychladnou, vyjmeme je z fólie, zabalíme do síťky od brambor nebo cibule a zavěsíme mezi větve stromů nebo do krmítka. Směs uchováváme v chladničce, aby tuk nežlukl.

Na začátku článku se píše, že

pozorovat ptáčky, jak si dávají do zobáčku je balzám na nervy.

Já to potvrzuji, proto běžím louskat oříšky a přichystám nějakou míchanici.