Celé dnešní dopoledne jsem se modlila, aby sluníčko na obloze vydrželo svítit, abychom s Filďasem mohli vyrazit na procházku. Když mě pak viděl vycházet z domu s vodítkem v ruce, vyváděl jako šuslý! Celou cestu potom pobíhal jako zběsilý a teď leží v pelechu jako lemra!
Dneska jsem si s sebou vzala do kapes kromě foťáku a mobilu také piškoty pro Filďse. V zimě ho totiž chytá toulavá, tak abych ho měla na co lákat, kdyby hodlal zdrhnout. Neberu ho totiž na vodítko, když jdeme přírodou, vodítko mám s sebou jen pro jistotu.
A kam jsme vyrazili? Samozřejmě k rybníkům. Dneska jak k Šefaráku, tak k chotělskému.
Oba pokrývá tenká vrstva ledu a sněhu.
Ale Javorka vesele zurčí
Cestou k chotělskému rybníku jsem si nemohla nevšimnout, jak mezi stromy probleskuje fungl nová měděná kopule na chotělském zámku (minulý týden v TV ukazovali, jak ji měnili). V zámku je umístěn ústav sociální péče pro mentálně postižené muže.
Lávku jsem přešla, ale s největší možnou opatrností a ještě jsem se zuby nehty držela zábradlíčka.
Z tohoto náhonu přitéká voda do malého rybníčku. Přítok byl samý rampouch.
A tady už je lávka, na které jsem se nedávno pošmykla a absolvovala nedobrovolnou koupel. Následky na holeni se hojí do dnes. Dneska jsem ji přecházela opravdu s velkou obavou. Sníh na ní mě děsil. Ale,
dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku,
spravil by to náprstek nějakého moku!...
Doma jsem si potom uvařila zázvorový čajík, abych se zahřála. Venku totiž byly -3°C a my se toulali 2,5 hodiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat