Na dnešní vycházku jsme se psem zamířili nejprve ke splávku. Naposledy jsme se tam byli s Filipem mrknout letos v zimě.
Místo to bývalo pěkné. Dokonce se tu prý dalo koupat, říkala moje babička. Ale už dlouhá léta je to místo, kam lidská noha téměř nevstoupila. Ono je to taky skoro nemožné. Dojít se sem dá jedině přes areál družstva nebo dírou v plotě z cesty k bývalé čističce vody. A přímo ke splávku se člověk musí prodrat kopřivami, bodláčím, houštím, ....
A tady je pár snímečků z dnešního dne. Pojďte s námi na procházku.
Z toho pohledu to vypadá, jako by se dalo projít za stavidlem. Ale opak je pravdou. Těsně u stavidla vede plot, kterým je obehnaná bývalá "vodárna".
Tady se dá přejít na druhou stranu, ale dál je terén naprosto neprostupný.
Toto je pohled od stavidla
Od splávku jsme se s Filipem vrátili na louku a došli jsme až pod Loučnou Horu. Na lukách stála po deštích místy voda, ale nás to neodradilo.
A toto je pohled na část Loučné Hory. Je vidět věž kostelíka sv. Jiří, kde se každoročně konají krásné adventní koncerty, kousíček vpravo je vidět věžička zvoničky a ještě víc vpravo, ta nová velká budova za stromy, to je dům s pečovatelskou službou, který tu funguje od r. 2005.
Při každém návratu z jakéhokoliv směru nás vždy přivítá dominanta Smidar, kostel sv. Stanislava, který v současné době prochází rozsáhlou rekonstrukcí.
A na závěr přidám dobové fotografie z prosince roku 1972, které pořídil můj taťka. Je na nich vidět, že už tenkrát byl splávek zarostlý. Ale byl ještě přístupný.
Žádné komentáře:
Okomentovat