Kytičky, stromy, vycházky k rybníkům, ptáci, hmyz, jaro, sníh, nebe, ... to vše už jsem tu měla. Ale snímečky koní mi tu chyběly.
Při jedné zpáteční cestě z návštěvy u manželovy maminky jsme v obci Barchov viděli v ohradě koně. Nemohu napsat, že se tam pásli, protože to bylo v "béžovém období", jak předjaří trefně nazývá Jaruška.
V jednom výběhu byli koně tři. Pěkní, čilí, bujní.
Zvlášť bujný byl tento světlý hřebec. Hřebec jak se patří, jak se předvedl . Ale jestli se na mě takhle usmíval nebo mě zastrašoval, to jsem opravdu nepoznala.
Ve výběhu přes cestu postával bělouš. Vypadal smutně. Za celou dobu se nepohnul z místa. Nevím proč, ale připomínal mi bělouše z filmové pohádky Bajaja.
Žádné komentáře:
Okomentovat