Na návštěvě

     Dnes jsem vyrazila navštívit kamarádku do nedaleké Ostroměře (rodiště režiséra Karla Zemana, spisovatele Eduarda Štorcha a dlouholetého ředitele královéhradeckého divadla DRAK Matěje Kopeckého). Byly jsme domluvené, že podnikneme cestu do lesa. Chtěly jsme nasbírat nějaké žaludy, bukvice a nastříhat malinko chvojí na věnečky a vánoční dekoraci. Ale celou noc celkem vydatně pršelo, ani jsem nedoufala, že se do lesa vypravíme. Ovšem během dopoledne se udělalo báááječné sluníčkové počasí, takže jsme nakonec opravdu plán uskutečnily. Pravda, jen z  části. Trošku chvojíčka jsme si nastříhaly, ale po bukvicích a žaludech ani vidu, ani slechu!

Zato jsem ulovila pár snímečků.

     Z lesa byl nádherný výhled na protější podzimně vybarvený chlum osvícený sluníčkem.

    V lese se ve spadaném listí nááádherně vyjímaly mechové polštáře.

     Z lesa jsme scházely touto cestou okolo lesní školky. 

     Cestou zpět jsme se zašly podívat ke splavu na říčce Javorce.

    Nejsem si jistá, ale myslím si, že tady byly nalezeny nějaké zbytky pravěkého osídlení. 

     Když jsem před půl druhou odjížděla od kamarádky, bylo už zase zataženo a na přední sklo mi dokonce spadlo pár kapiček deště.

Zvu vás na vycházku

     Na dnešní vycházku jsme se psem zamířili nejprve ke splávku. Naposledy jsme se tam byli s Filipem mrknout letos v zimě.

     Místo to bývalo pěkné. Dokonce se tu prý dalo koupat, říkala moje babička. Ale už dlouhá léta je to místo, kam lidská noha téměř nevstoupila. Ono je to taky skoro nemožné. Dojít se sem dá jedině přes areál družstva nebo dírou v plotě z cesty k bývalé čističce vody. A přímo ke splávku se člověk musí prodrat kopřivami, bodláčím, houštím, ....

      A tady je pár snímečků z dnešního dne. Pojďte s námi na procházku.

     Z toho pohledu to vypadá, jako by se dalo projít za stavidlem. Ale opak je pravdou. Těsně u  stavidla vede plot, kterým je obehnaná bývalá "vodárna". 

     Tady se dá přejít na druhou stranu, ale dál je terén naprosto neprostupný.

     Toto je pohled od stavidla

     Od splávku jsme se s Filipem vrátili na louku a došli jsme až pod Loučnou Horu. Na lukách stála po deštích místy voda, ale nás to neodradilo.

     A toto je pohled na část Loučné Hory. Je vidět věž kostelíka sv. Jiří, kde se každoročně konají krásné adventní koncerty, kousíček vpravo je vidět věžička zvoničky a ještě víc vpravo, ta nová velká budova za stromy, to je dům s pečovatelskou službou, který tu funguje od r. 2005.

     Při každém návratu z jakéhokoliv směru nás vždy přivítá dominanta Smidar, kostel sv. Stanislava, který v současné době prochází rozsáhlou rekonstrukcí.

      A na závěr přidám dobové fotografie z prosince roku 1972, které pořídil můj taťka. Je na nich vidět, že už tenkrát byl splávek zarostlý. Ale byl ještě přístupný.

Vyšívané obrázky

     Pro mě je nejlepším a nejrychlejším řešením, jak dát své výšivce finální podobu, rámování. A co si budeme povídat, když darujete obrázek, pak přijdete k obdarovanému na návštěvu, hned vidíte, jak si vaší práce a snahy považuje (to podle toho jestli vůbec a kam obrázek umístí  ) a při každé návštěvě se můžete těšit pohledem na svoji práci. 

Tento jeden z mála barevných obrázků je zatím moje poslední zarámované dílko.

    Nejraději vyšívám černou bavlnkou na bílý podklad. Vždycky se mi líbily ty černobílé dobové obrázky. Často se objevovaly na porcelánu. 

     Před lety, když se moje sestra zabydlovala v domečku, chtěla jsem ji potěšit něčím originálním.   Tak jsem zkusila vyšít malý obrázek, pak další, další, ..... A časem vznikla malá galerie.

Tady je malá ukázka sestavená z několika narychlo "posbíraných" obrázků po jejim bytě.

Obrázky jsou vloženy do fotorámečků o velikosti 10,5 x 15 cm, bonsaj je o trochu větší. I když to na snímku tak nevypadá, všechny jsou vyšity na bílém podkladu. 

     Tady je pár ve fotorámečku o velikosti 10,5 x 15 cm.

     Dívenka ve slamáčku mi dala trochu zabrat! I když se to nezdá, vyšít ozdobu z vlasů nebylo zrovna jednoduché. Dalo fušku neztratit se v předloze a dobře spočítat a vyšít plná políčka, a spočítat a přeskočit správný počet nevyšitých políček.  

    

     K této sedící dámě přibude ještě pán.

  

     I tento obrázek, ač to tak nevypadá, je vyšitý na bílém podkladu a zarámovaný v bílé paspartě.

Startovací předlohy

     Já vím, že všechny které vyšíváte křížkovým stehem máte doma sbírku předloh. Když víte kde hledat, dají se najít i na netu. Ale já bych chtěla nabídnout pár jednoduchých předloh začátečnicím nebo těm, které si chtějí vyšívání křížkem vyzkoušet. 

     Vybrala jsem několik předloh, k jejichž realizaci bude stačit jedna barva vyšívací příze. I jednobarevná výšivka je krásná, jak dokazuje snímeček. 

      Protože se blíží vánoční čas, vybrala jsem předlohy s touto tématikou. Jejich využití je velmi široké, fantazii se meze nekladou. Lze z nich vytvořit přáníčko, povlak na polštář, vánoční ozdobičku, prostírání či dečku, přizdobit sáček na drobnosti, ...

Jednoduchá vločka

Trochu složitější vločka

Velmi jednoduchý sněhulák

Tak chutě do toho a půl je hotovo!

     

Co to je?

     Už delší dobu se pídím po tom, jak se jmenuje tento keř. Myslela jsem si, že jde o nějaký druh jeřabin nebo jeřábu, ale nenašla jsem žádný s podobnými listy. Proto jsem se rozhodla požádat vás, chytré a zkušené hlavičky. Vyštrachala jsem několik snímečků, které vám snad trochu pomohou v identifikaci.

Zde jsou nejlépe vidět listy a plody.

A tady je detail. Kuličky jsou lesklé, připomínají rybíz.

 A takto vypadá keř a plody v zimě

     Ještě bych možná měla dodat, že jsem tento keř na svých toulkách po okolí neviděla růst nikde jinde, než u našeho rybníku Šefaráku. Je tedy možné, že tam byl uměle vysazený, když rybník asi před 15ti lety vybudovali.

A zase u Šefaráku

     Přestože dneska u nás nebylo na procházení ideální počasí, Filip nedal jinak, tak jsme vyrazili. Bylo sice zataženo, vypadalo to, že každou chvíli začne pršet, foukal nepříjemný vítr, ale bylo 16°C. Vzala jsem teda psa, foťák, i když jsem nedoufala, že vůbec něco budu fotit, a vyrazili jsme k rybníku Šefarák. 

     Ale když už jsem si ten foťák vzala, nedalo mi to, abych alespoň něco nevyfotila. Vyfotila jsem tu pošmournou náladu u rybníka. Ani se nechce věřit, že snímečky dělí od sebe asi 3 týdny.

     Ale sem tam se ještě najde krásně vybarvené listí

Neodolala jsem, pár listu si natrhala a zhotovila si zřejmě poslední podzimní růžičky z listů.

Polštářky - křížkový steh

          Křížkovým stehem vyšívám asi od svých 10ti let, kdy mě babička učila vyšívat. Nejprve jsem vyšívala dečky s předtištěnými křížky. Ale pořád jsem chtěla vyzkoušet "počítanou" křížkovou výšivku. Zkoušela jsem, zkoušela, ale pořád to nebylo ono. Něco se mi na tom nepozdávalo a babička mi neuměla poradit! Až když jsem byla v jiném stavu se synem a ležela několik týdnů před jeho narozením v nemocnici, přibyla k nám na pokoj pacientka, která vyšívala křížkem krásný ubrus. Posteskla jsem si, že jsem to taky zkoušela, ale že se mi nějak nevede, že to pořád není to pravé ořechové. A ona mi tenkrát řekla:" Víš, nejdůležitější je, aby všechny krycí stehy směřovaly jedním směrem, jinak to nikdy nebude ono." Bingo!! No, a od té doby vyšívám "počítaným" křížkovým stehem.  

     Na ukázku přikládám pár mých polštářků:

Hafík je jedním z prvních výtvorů.  

Motýlci dlouho leželi ve skříni jako polotovar. Podobu polštářku mu dala teprve nedávno moje kamarádka.

Tento je zatím poslední a je to ještě polotovar, který na konečnou podobu čeká až zase pojedu ke kamarádce. Já totiž nějak nejsem zkamaráděná se šicím strojem. Vyšívám, ale nešiji.