Pro houby nemusím do lesa

Včera jsem se vypravila k rybníku za Medřičí na sklizené kukuřičné pole posbírat trochu kukuřice pipinám. Skočila jsem na kolo a "vzala to zkratkou" kolem rybníka. Rostou tam kozáci.

Kozák se kámoší s holubinkou

Tahle tečkovaná krasavice se tam objevuje už několik let na stejném místě.

Cestou domů jsem ještě ze silnice uviděla na louce pěkné žampióny. Krom košíku kukuřice jsem přivezla takový houbový úlovek:

Houbičky jsme téměř všechny naložili do octa

a ze zbytku byla plévka.

Houbiček jsem našla hafo a les jsem neviděla ani z dálky.

Přeji vám krásné a pohodové poslední letní dníky.

Pýchavka nebo prášivka?

Taťka vždycky říkal, že to jsou pýchavky. Jsou jedlé, ale jen mladé plodnice. Jakmile na řezu nejsou bílé, šup s nimi pryč! Výborné jsou do směsi hub. Až teď, díky internetu, jsem zjistila, že to nejsou pýchavky, ale prášivky. ..... Ne prašivky, ve smyslu nejedlá houba, ale prášivky, od slova prášit. .....

Co říká internet?

Prášivka roste hojně především mimo les v trávě na loukách, pastvinách, polních cestách i v parcích. Bývá často zaměňována s pýchavkami, ale liší se od nich především absencí neplodné části plodnice. U pýchavek je dobře vyvinutá a zřetelně oddělená od plodného teřichu, prášivky ji postrádají. Na rozdíl od pýchavek mají také dvojitou okrovku. Prášivky mohou dorůstat až 5 cm v průměru a stejně jako pýchavky jsou v mládí jedlé.

Kuchyňské využití - mladé plodnice jsou výborné do polévek, do houbových směsí, jako mozeček, apod. Výborné jsou i smažené plodnice v trojobalu.

Letos jich je na louce a kolem rybníka Šefák tolik, že by se daly sekat kosou.

Smaženice z nich byla mňam, mňam!

A co vy? Sbíráte prášivky či pýchavky?

Přeji vám krásný a pohodový den.

Domácí bake rolls

Od sousedů jsme dostali pozvání na grilovačku. Přišlo to nečekaně a narychlo. Co ale s sebou vzít? Jednohubky? Néééé!! A co bake rolls? Je to rychlovka, hodí se k pivu i vínu, ....

Jak na to?

Nakrájíme starší rohlíky. Já měla jen housky, tak jsem každý plátek rozkrojila. Plátky naskládáme na plech vyložený pečícím papírem, potřeme olejem (já použila s máslovou příchutí) a ochutíme. Fantazii se meze nekladou. Já jsem na část mázla domácí pastu z česnekových výhonků (ty zelené), na část paprikovou pastu a pár zrníček grilovacího koření (červené) a na zbytek jsem nasypala koření na ryby (hnědé).

Plech vložíme do předehřátí trouby na 120 - 150°C a pečeme cca 20 minut.

Hotové bake rolls jsem vysypala do misky a bylo hotovo. U sousedů slavily docela úspěch.

Přeji vám hezký pozdně letní víkend.

Skleněný unikát v Dobré Vodě u Hartmanic

Do kraje kolem dnešních Hartmanic se již před tisícem let uchýlil mnich Vintíř, který je uváděn jako první Šumavan, u něhož známe přesný původ a jméno (původem duryňský hrabě, uváděn jako Gunther z Niederaltaichu, asi 955 - 1045). Dnes jeho život připomíná Vintířova stezka přicházející na Šumavu přes Gsenget u Prášil a vedoucí přes horu Březník s Vintířovou skálou, dále na Mouřenec a odtud až do Břevnovského kláštera v Praze. Dnes tímto krajem prochází poutní stezka Via Nova.

Východiskem dnešního putování bude Dobrá Voda. Zde nejprve nakoukneme do malé kapličky, kde je studánka s léčivou(?) vodou.

Poté navštívíme kostel sv. Vintíře s unikátním skleněným oltářem.Tento starobylý kostel (z roku 1709) je nově zařízen kompletním vnitřním vybavením ze skla. Kostel byl totiž za komunistického režimu zcela vydrancován. Nebyl ale naštěstí zbořen (jako mnoho jiných v okolí), protože byl využíván jako vojenský sklad v zakázaném vojenském hraničním pásmu. Po roce 1989 prošel kostel rekonstrukcí a byl postupně zařízen novým - unikátním skleněným vybavením.

Skleněný oltář je 4,5 m široký, 3,2 m vysoký a váží skoro 5 tun.

Kromě oltáře je v kostele ve skle provedeno všech čtrnáct zastavení křížové cesty.

V kostele je dále skleněný obětní stůl, skleněný ambon, skleněné vánoční jesle,

skleněná socha sv. Vintíře v životní velikosti

a skleněný globus - zeměkoule osazená ve mříži vchodu do kostela.

Autorkou díla je Vladěna Tesařová, která v Dobré Vodě žije a pracuje.

Zajímavé je také židovské Muzeum Dr. Šimona Adlera.

Na Vintířovu skálu na hoře Březníku se můžeme vydat buď od kostela sv. Vintíře (po modré TZ) nebo dojet kousek autem k chatě Rovina.

Od tud po zelené TZ pohodlnou cestou s pěknými výhledy do okolí ....

.... dojdeme k obnovené kapli sv. Vintíře.

Po schodech vytesaných ve skále ....

.... vystoupáme na vrchol.

Před námi se otevře výhled a někde pod námi zůstane jeskyně, ve které již před tisícem let přebýval dle legendy mnich Vintíř. Jeskyni dodnes nikdo nenašel.

Vrátíme se zpět k chatě Rovina, kde se můžeme po túře posilnit. Mají zde vyhlášenou domácí kuchyni, výborné pivo Klosterman 13°, domácí chléb, ... . Na dobré jídlo (za malý peníz) si můžeme také zajet do Hartmanic do Restaurace sv. Vintíř.

Mnoho zajímavých a užitečných informací najdete např. ZDE.

Přeji vám krásný a pohodový nadcházející víkend.

Šumavská kráska

Říká se jí erbovní rostlina Šumavy. Dorůstá výšky kolem 90 cm. Najdeme ji ve vrcholových partíích Šumavy, kde její temně nachové květy s tmavým tečkováním (vzácně se mohou objevit bílé květy) zdobí louky, okraje cest nebo břehy potoků.V rámci ČR se vyskytuje ještě v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku, ale zde byla na některých lokalitách prokazatelně uměle vysazena. Na Šumavu se dostala z Alp po době ledové. Miluje světlá místa, proto v době, kdy se začalo se zalesňováním Šumavy, začala mizet. Skázu jí málem přivodilo i to, že její kořeny se používaly k léčebným účelům. Opětovný návrat nastal, když se začalo s odlesňováním.

Na dvou místech Šumavy však žila a žije. Jde o kar Černého jezera a kar Plešného jezera. Tato místa zůstávají primární místa. Dalšími místy výskytu jsou oblasti Kvildy, Horské Kvildy, Filipovy Huti, Modrava a její okolí a okolí Prášil. Zde však roste bez většího rozmnožování. Proto rostlina dál zůtává přísně chráněná.

A jak se vlastně rostlinka jmenuje? Hořec panonský nebo také hořec šumavský.

Takže kochejme se, foťme, obdivujme, ale netrhejme a neničme!!

Chalupská slať

K Šumavě podle mě patří ledovcova jezera a slatě (rašeliniště). Pro turisty jsou přístupné slatě tři. Vloni jsme navštívili Tříjezerní slať a Jezerní slať a zbývala ještě Chalupská, prý nejhezčí a nejromantičtější.

Slať se nachází asi 1 km od obce Borová Lada. Výchozím bodem je parkoviště na Svinných Ladách. Stezka vede po asfaltové cestě a dále pak po poválkovém chodníku.

Na konci chodníku je malá plošinka při okraji největšího rašelinného jezírka v ČR. Jezírko má plochu 1,3 ha a největší hloubku 1,5 m.

Na plovoucích rašelinných ostrůvcích se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin, např. blatnice bahenní, rosnatka okrouhlolistá a ostřice chudá, na okrajích jezírka pak uchopýr úzkolistý. Na vlastním rašeliništi najdeme klikvu bahenní, šichu černou, kyhanku sivolistou, černýš luční a suchopýr pochvatý. Přítomnost borovice blatky a jejich kříženců je jedním z obecných znaků, kterým se šumavská rašeliniště liší od rašelinišť na dalekém severu.

V blízkosti slati se nachází informační centrum.

Do vašich cestovatelských deníčků si zde nezapomeňte dát razítko a vlepit turistickou vizitku.

Přeji vám krásné a pohodové dníky.

Ubytování v Dlouhé Vsi u Sušice

V sobotu jsme se vrátili z báááječné dovolené, kterou jsme trávili, stejně jako vloni, na Šumavě. Vybrali jsme si ubytování v apartmentu U Anděla v Dlouhé Vsi nedaleko Sušice. Moc se nám tam líbilo, byli jsme maximálně spokojeni.

Obývací kuchyně

Jedna z ložnic s koupelnou a WC.

Téměř každý podvečer jsme si udělali vycházku po obci.

A když jsme necourali večer po Dlouhé Vsi, zajeli jsme si do Sušice k Andělíčkovi, odkud je nááádherný výhled na město.

Fotila jsem odtud i východ měsíce.

Přeji vám krásný a pohodový srpnový týden.