Sojka obecná

Už jsem tu představila brhlíka, červenku, pěnkavu a jíkavce. Ale na velké krmítko k nám také přilétá asi nejkrásnější krkavcovitý pták žijící v české přírodě. Z pohádek jistě znáte Krakonošovu sojku 'práskačku' s krásnými modrými pírky na křídlech. Ale ta je pohádková, ve skutečnosti je podstatně větší.

Sojka obecná - patří mezi naše největší pěvce, je velká až 35 cm. Je oranžovohnědá s černým ocasem a zobákem, růžovooranžovými končetinami, hnědýma očima a bílým kostřcem, který je zvlášť nápadný při letu. Na křídlech má modrá pírka s černými příčnými proužky, pod okem černou podélnou skvrnu. Létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech. Načepýřené peří na hlavě je podle rasy šedobílé, rezavě hnědé nebo černé.

Vyskytuje se celoročně ve smíšených, listnatých i jehličnatých lesích, v parcích, zahradách, sadech a v poslední době řidčeji i ve městech.

Hnízdo staví oba rodiče, oba se také střídají v sezení na vejcích. Hnízdo si staví ze stébel a kořínků, často je zcela nezakryté, někdy i v dutém stromě nebo v budce pro puštíka.

Potravu si vyhledává jak na stromech, tak na zemi. Živí se především rostlinnou stravou, zvláště pak žaludy a bukvicemi, které si uschovává do svých skrýší na zimní období, ale též lískovými ořechy, obilím, různými bobulemi a semeny, ostružinami, jeřabinami aj. Živočišnou stravu tvoří především mladí ptáci, vejce, myši, hlemýždi, žáby, různí plazi, např. ještěrky nebo malí nejedovatí hadi.

Časně na jaře předvádí sameček tichou břichomluveckou píseň, do níž zahrnuje i všelijaké ptačí hlasy. Dovede tak mistrně napodobit bečení ovcí a mekot koz, že už mnohokrát zmátla pastýře, který se vydal hledat zatoulané dobytče. V zajetí se sojky naučí zapískat předzpívanou písničku a reprodukovat přednesený text.

Sojka se vyznačuje zvláštním chováním v souvislosti s mravenci. Posadí se na zem, roztáhne křídla a načepýří se. Rozzlobení mravenci se na ni vrhají a nastříkají na ni kyselinu mravenčí. Sojka také chytí několik mravenců do zobáku a roztrušuje je ve svém peří. Toto pozoruhodné chování je považováno za sojčí kosmetiku, za její způsob péče o vlastní tělo. Snad jí to pomáhá v boji proti cizopasnému hmyzu, který žije v jejím peří.

Dříve byla sojka považována za škůdce a byla lovena a konzumována (specialitou bývala sojčí polévka). V současné době je u nás v poměrně hojném počtu. Není ohroženým druhem, ale nesmí se lovit.

Na krmítko přilétá druhá sojka